Do New Yorku za tři hodiny, bejvávalo...

Již v 50. letech 20. století začala mít nejedna letecká společnost zájem o vývoj nadzvukového dopravního letadla. Jak se ale ukázalo, aby se projekt podařil, bylo zapotřebí financování i odjinud, než od jednoho výrobce. To si hlavně uvědomila korporace BAC (British Aircraft Corporation), která se rozhodla získat partnery i ze zahraničí. Hlavním partnerem se stal francouzský motorkářský podnik SNECMA.

Concorde byl vyvinut v 60. letech minulého století, v té době o něj byl obrovský zájem. I německá společnost Lufthansa si objednala tři letadla. Dne 2. března 1969 byl netrpělivě očekáván vůbec první start letounu Concorde, prototypu 001. Přesně v 15:40 hodin v jihofrancouzském městě Toulouse vzlétl a po osmadvaceti minutách zase přistál. Posádka nezaznamenala žádné větší problémy, tak mohly začít bujaré oslavy.

Program důkladných testů nabral svižné tempo a netrvalo dlouho a prototyp Concordu absolvoval svůj první přelet Atlantského oceánu, překonal hranici dvojnásobné rychlosti zvuku a účastnil se turné po Jižní Americe. Na počátku 70. let přestal být Concorde zajímavý hlavně kvůli vysokým nákladům, za které mohla především ropná krize. Spousta objednávek byla stornována, jen společnosti British Airways a Air France musely už letouny převzít.

Název Concorde odráží smlouvu mezi Brity a Francouzi na tomto letounu. Název pochází z francouzského concorde, který má i anglický ekvivalent slova shoda. V obou jazycích znamená dohodu, harmonii a také spojenectví. Letoun je známý jako Concorde a ne „the Concorde“ nebo „a Concorde“.

Celkem bylo vyrobeno 20 letadel Concorde, včetně dvou prototypů a dvou ověřovacích exemplářů, z původních 80 objednaných kusů. I kvůli přílišné hlučnosti motorů, které byly slyšet až do vzdálenosti osmi kilometrů, některá letiště zakázala přistání Concordu na jejich území, což také kromě již zmíněné ropné krize ovlivnilo poptávku po tomto nadzvukovém letounu.

Do běžného letového dopravního provozu se Concorde zařadil dne 21. ledna 1976. Jeho pravidelné linky Paříž - Dakar - Riod de Janeiro a Londýn - Bahrajn se staly vyhledávanými mezi cestujícími. Vždyť jim Concorde zajistil téměř dvakrát kratší let než s běžnými letadly a ušetřil tak spoustu času. Za chvíli už byl i na pravidelných trasách mezi Evropou a USA, přičemž let z Paříže do New Yorku trval 3,5 hodiny namísto obvyklých šesti až osmi hodin.

Bohužel i Concorde je pouhým strojem, a proto se potýkal s řadou závad, které vyústily 25. července 2000 v tragickou nehodu. Krátce po vzletu z pařížského letiště Charles de Gaulle se letoun zřítil na hotýlek ve vesnici Gonesse. O život zde přišlo 109 lidí na palubě letadla a 4 osoby z hotelu. Teprve po deseti letech vyšetřování pařížský soud označil viníka.

Začátkem prosince loňského roku rozhodl o tom, že za neštěstím stojí americká společnost Continental Airlines. Z jednoho letounu zaoceánského přepravce tehdy totiž odpadla titanová součástka, jež zůstala ležet na ranveji, což zapříčinilo protržení pneumatiky u Concordu, která poškodila palivovou nádrž stroje a vyvolala požár motoru.

V letech po nehodě to šlo s Concordem z kopce. I když se na letounu provedlo několik zásadních změn, které přesáhly částku 100 miliónů eur, nikdo už s Concordem nechtěl létat. 10. dubna 2003 společnosti British Airways a Air France oznámily, že v průběhu roku budou veškeré linky Concordu zrušeny. Posledním dopravním letem Concordu se tak stal 24. říjen 2003.

Concorde drží dodnes rekord v transatlantickém přeletu v civilním letadle. Let z New Yorku do Londýna trval neuvěřitelné 2 hodiny, 52 minut a 59 sekund. I přes značné problémy, které letoun s sebou přinesl, se musí nechat, že být v New Yorku za stejnou dobu jako z Prahy do Ostravy ale autem, se vyplatí.

Nástupce Concordu vyvíjejí v British Airways, ale také v americké NASA, kde se v létě loňského roku pustili do zkoušek. Stroj Aerion SBJ (Aerion Supersonic Business Jet) má vyvinout rychlost Mach 1.7, tedy téměř 1800 kilometrů za hodinu. Na trh by měl nový typ letounu přijít v roce 2015, možná i o rok dříve.