Den, který změnil celý svět. Připomínáme si 11. září 2001

Den v New York, nejlidnatějším a nejrušnějším městě Spojených států, začíná stejně jako každý jiný, lidé začínají pracovní den nebo do zaměstnání právě míří. V 8:46 místního času naráží letadlo do severní věže Světového obchodního centra. Všech 92 lidí na palubě letadla je po smrti, mnoho zaměstnanců centra je uvězněno nad 91. poschodím. Budova byla zasažena mezi 94. a 98. patrem.

Výbuch a následný kouř stoupající z poškozené věže děsí lidi v ulicích, krátce na to jsou již záběry přenášeny živě prakticky na všech zpravodajských kanálech v zemi. V prvních momentech a nastalém zmatku nikdo neví, co se stalo. Zda je to tragická nehoda, nebo plánovaný teroristický útok. Na místo míří první jednotky hasičů a záchranářů.

Netrvá však dlouho a možnost nešťastné havárie je vyvrácena, když v 9:03 další letadlo naráží do jižní věže Světového obchodního centra. Náraz druhého letadla dokonce několik médií zachycuje přímo ve svém živém vysílání, které sledují miliony diváků. Všech 65 lidí na palubě druhého letadla je rovněž po smrti, stejně tak desítky zaměstnanců centra, kteří jsou v budově stále uvězněni. Tentokrát letadlo zasahuje věž mezi 78. a 84. patrem.

V budově vznikají požáry, z oken se šíří dusivý kouř a lidé zoufale mávají rukama nebo bílými hadry a prosí o pomoc. Marně. Někteří zemřou při nárazu letadel, jiní se udusí kouřem. Další ve snaze uniknout žáru, kouři a bolestivé smrti vyskakují z oken ve výšce několika stovek metrů.

V 9:59, přesně hodinu a třináct minut po prvním útoku, se jižní věž Světového obchodního centra řítí k zemi. Severní věž ji následuje v 10:28.

Plán al-Káidy byl předem pečlivě připraven. Celkem 19 členů teroristické organizace uneslo čtyři letadla společností American Airlines a United Airlines, které chtěli využít k útoku. Kromě budovy Světového obchodního centra v New Yorku si za cíl vybrali také Pentagon a Washington D.C.

V 9:37, necelou hodinu po prvním útoku, naráží letadlo společnosti United Airlines do budovy Pentagonu, sídla ministerstva obrany Spojených států amerických. Zemřelo 64 lidí na palubě včetně posádky a únosců a dalších 125 lidí z budovy Pentagonu. Náraz způsobil v okolí rozsáhlé požáry a část budovy se zřítila.

Čtvrté letadlo startovalo z letiště v New Jersey a mělo namířeno do San Francisca. Vzlétlo s třičtvrtěhodinovým zpožděním, během kterého se cestující i posádka prostřednictvím mobilních telefonů dozvěděli o teroristických útocích v New Yorku a Pentagonu. Na palubě bylo 44 lidí.

Odvrátit poslední útok se podařilo díky statečným pasažérům a členům posádky, kteří se čtyři únosce, již se letadla zmocnili, pokusili přemoci a získat kontrolu nad řízením. Na kokpit pravděpodobně zaútočili hasicím přístrojem. Letadlo se poté převrátilo a mířilo k zemi rychlostí až 500 mil za hodinu. V 10:10 se zřítilo na venkově poblíž Shanksville v Pensylvánii. Původním cílem únosců byl Washington D.C., zřejmě Kapitol nebo Bílý dům.

Jedním z oněch cestujících byl Thomas Burnett Junior, který své manželce po telefonu řekl: „Vím, že tu všichni umřeme. Jsme tu tři, co s tím něco uděláme. Miluji tě, zlato.“

Poslední telefonáty zoufalých cestujících z unesených letadel, ale i uvězněných zaměstnanců Světového obchodního centra, se staly děsivou součástí série útoků. Lidé se s pláčem loučili s nejbližšími, zanechávali jim vzkaz na záznamnících nebo své poslední rozloučení uvedli během telefonátu na tísňovou linku, která hovory nahrává. Mnohé z telefonátů jsou dodnes k dohledání na internetu.

Celková bilance série teroristických útoků čítá 2 977 zemřelých civilistů a tisíce dalších byly zraněny. Všech 19 únosců se zabilo při sebevražedných útocích.

Obě věže Světového obchodního centra se zřítily a poškodily okolní budovy. Ulice newyorského ostrovu Manhattan byly evakuovány, stovky záchranářů pátraly po přeživších.

Z oněch téměř tří tisíc obětí se přitom nejednalo pouze o Američany, civilní oběti pocházely celkem z 90 zemí. Zřícení věží a uvolnění nebezpečných látek a zplodin způsobilo nárůst respiračních a kardiovaskulárních problémů mezi obyvateli okolních ulic. Několik lidí zasahujících na místě v důsledku nadýchání se jedovatých zplodin dokonce zemřelo.

Dohru měly útoky nejen v ekonomické, ale především politické sféře. Prezident Bush ve svém projevu k národu po útocích uvedl, že šlo o „akty zla a ohavné činy teroru“ a vyhlašuje „válku proti terorismu“.

Ještě tentýž den večer sdělil tehdejší ředitel zpravodajců CIA George Tenet prezidentu Bushovi, že teroristické útoky má na svědomí militantní islamistická organizace al-Káida. Usáma bin Ládin, zakladatel teroristické organizace al-Káida a její vůdce, už v devadesátých letech vyzval k vraždění Američanů.

Spojené státy od útoku na Pearl Harbor žádné podobné události nečelily a teroristickým útokem byly USA značně překvapeny.

Podle expertky Nelly Lahoudové bylo 11. září možností, jak narušit mýtus nedotknutelné Ameriky, podkopat tehdejší světový řád a vzkřísit historickou ummu – celosvětové společenství muslimů. Bin Ládin a jemu podobní totiž podle amerického historika Bernarda Lewise nesnášeli globalizaci a vnímali ji jako hrozbu pro jejich dogmatický výklad islámu. Nechtěli importy ze Západu, modernizaci, liberalizaci.

Bezprostředně po útocích vyzval prezident Bush Afghánistán, aby mu vydal Usámu bin Ládina. Přestože ani jeden z teroristů nepocházel z Afghánistánu, americká administrativa byla přesvědčena, že tamní režim pod taktovkou islamistů z Tálibánu bin Ládinovi a al-Káidě poskytuje zázemí.

Afghánistán ale na výzvu nereagoval a 7. října 2001 tak Američané zaútočili. Nejdříve letecky, následovala pozemní ofenziva. Válka v Afghánistánu trvala dvacet let. Více o Afghánistánu, vládě Tálibánu a americké invazi čtěte zde.