Čtyři potopené letadlové lodě, u Midwaye ztratili Japonci údernou sílu

Do té doby se zdáli Japonci nezastavitelní. Od útoku na Pearl Harbor ze 7. prosince 1941 ovládli Hongkong, Filipíny, Nizozemskou východní Indii, Britské Malajsko i s pevností Singapur a pronikli do Barmy.

Poté 19. února 1942 vybombardovali Darwin a jejich útoky na Novou Guineu a Šalomounovy ostrovy byly ohrožením pro Austrálii.

Japonské velení však stále trápilo, že se jim při útoku na Pearl Harbor nepodařilo potopit americké letadlové lodě, protože nebyla žádná v přístavu.

Jak velký je to problém, se ukázalo 19. dubna 1942, kdy se nad Tokiem zčistajasna objevily americké bombardéry B-25B Mitchell vedené Jamesem Doolittlem. Žádný se nepodařilo sestřelit. Bylo jasné, že musely vzlétnout z paluby letadlové lodě.

„I když škody nebyly velké, je ostudou, že se nepřátelské letouny mohly ukázat nad císařským hlavním městem a žádný nebyl sestřelen. Člověk měl trapný pocit, že byl přichycen při schrupnutí, když si byl před tím tak sebejistý,“ uvedl velitel japonského spojeného loďstva Isoroku Jamamoto.

Zničení amerických letadlových lodí by zabránilo podobným náletům a usnadnilo postup v Jižních mořích, jak Japonci označovali vody okolo Nové Guineje, Šalomounových ostrovů a Austrálie.

Poprvé se americké a japonské letadlové lodi střetly mezi 4. a 8. květnem 1942 v Korálovém moři v první námořní bitvě v historii, kdy na sebe námořníci neviděli a útočila jen vyslaná letadla.

Ovládnutí Korálového moře totiž otevíralo Japoncům cestu k Port Moresby na Nové Guineji.

Americký admirál Chester Nimitz se rozhodl Japoncům postavit a vyslal do Korálového moře tři operační svazy s letadlovými loděmi Yorktown a Lexington.

Bitva se zpočátku vyvíjela lépe pro Američany, když potopili lehkou letadlovou loď Šóho doprovázející vyloďovací flotilu a 8. května 1942 zasáhli a těžce poškodili japonskou letadlovou loď Šókaku.

Letadla startující ze sesterské Zuikaku však poslala ke dnu Lexington a těžce poškodila Yorktown.

I když americké ztráty byly větší, opravovaná Šókaku v další bitvě citelně chyběla a vyplout nemohla ani Zuikaku, protože ztratila polovinu pilotů. Naopak Yorktown se podařilo rychle opravit.

Japonský admirál Isoroku Jamamoto, který se od počátku obával, že Země vycházejícího slunce nemůže dlouhodobě vzdorovat ekonomicky silnějším Spojeným státům, se rozhodl svést rozhodující bitvu, ve které by bylo zničeno jádro amerických námořních sil, a současně rozšířit obranný perimetr dále od Japonských ostrovů i dobytých území.

Nápad zopakovat úder na Pearl Harbor odmítl, protože tam Američané posílili své letectvo a podruhé by se je těžko podařilo překvapit.

Zaměřil svou pozornost na Midwayské ostrovy, tvořené ostrůvky Sand, Eastern a 160 km vzdáleným útesem Kure.

Dospěl k závěru, že se Američané pokusí zabránit jejich ztrátě a obsazení, aby se Japonci nepřiblížili k Havaji, a vyšlou na jeho obranu své letadlové lodě, které Japonci chtěli zničit.

Protože chtěl Američany zmást a neukázat jim plnou sílu svého loďstva, nechal první flotilu rozdělit.

Její jádro tvořené pěti bitevními loděmi, včetně gigantické Jamato, čtyřmi těžkými křižníky a dvěma lehkými, které doprovázela jedna lehká letadlová loď, nechal plout o několik set kilometrů pozadu za úderným svazem, jenž tvořily čtyři letadlové lodě pod velením viceadmirála Čúiči Naguma.

Nosiče letadel Akagi, Kaga, Sórjú a Hirjú doprovázely jen dvě bitevní lodě, dva křižníky a torpédoborce, které jako jediné byly schopné s nimi držet tempo.

Hlavní svaz, držící se pozadu, měl dorazit později a v klasickém hladinovém střetu potopit zbylé americké lodě.

Čtyři velké letadlové lodě měly stačit, protože Japonci předpokládali, že Američané mají k dispozici jen Hornet a Enterprise. Mylně se domnívali, že v Korálovém moři byl zničen i Yorktown.

Japonci přitom vyslali do akce mnohem větší síly. Pro samotné dobytí atolu vyčlenili druhou flotilu pod vedením viceadmirála Nobutakeho s dvěma bitevními loděmi, čtyřmi křižníky a malou letadlovou lodí Zuiho.

Flotila měla dorazit zbylé obránce ostrova a krýt okupační síly pod vedením kontradmirála Tanaky. Do samotné bitvy se však neměla zapojit.

Aby Japonci zmátli Američany ještě více, japonské námořnictvo spolu s operací Mi, jak se nazýval útok na Midway, podniklo útok na Aleutské ostrovy Attu a Kiska.

Pro tuto operaci vyčlenili vedle několika křižníků i velkou letadlovou loď Rjúdžó a lehkou letadlovou loď Džunjo.

Obalamutit Američany se však Jamamotovi nepovedlo, protože těm se podařilo částečně prolomit japonský kód, takže znali japonské záměry.

Americký admirál Chester Nimitz byl informován, že „Japonci chystají něco ve středním Pacifiku“.

Na ostrově proto soustřeďoval co nejvíce sil, vojáků, děl i letadel, kterých tam bylo vysláno na 120, byť často starších, ale také sedmnáct těžkých bombardérů B-17 Flying Fortress.

Ale hlavně čtyři perutě s 31 průzkumnými hydroplány PBY Catalina, které mohly kontrolovat okolní vody a zavčas odhalit přibližující se lodě.

Jedna z nich, pilotovaná Jackem Reidem, spatřila 3. června 1942 v devět ráno velkou flotilu. Myslela si, že je to skupina s letadlovými loděmi, ale byla to Tanakova skupina, určená k vylodění na ostrově.

Vyslány proti nim byly bombardéry B-17, žádné úspěchy však neslavily. V noci se ale jedné catalině podařilo torpédovat tanker.

Ráno 4. června ve 4:30 viceadmirál Čúiči Nagumo vyslal první útočnou vlnu na atol, kterou tvořilo 36 bombardérů BN2 a 36 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 doprovázených 36 stíhačkami A6M2, známých jako Zero, pod vedením Džoičiho Tomonagy.

Ve stejnou dobu z ostrova odstartovalo deset průzkumných catalin určených k pátrání po japonském loďstvu. Posádka jedné z nich odhalila japonské lodě v 5:34. Z atolu proti nim bylo vysláno 50 letadel.

Krátce poté, v 6:16, se Japonci u atolu střetli s americkými stíhačkami, které odstartovaly na základě varování od radaru.

Japonská zera je okamžitě napadla a jedna po druhé se stíhačky řítily v plamenech dolů. Japonské bombardéry měly volnou cestu a v 6:30 zaútočily.

Na ostrově Eastern zničily velitelství, jídelnu a poškodily elektrárnu, na ostrově Sand pak zásobníky paliva a hangár pro hydroplány. Při útoku ztratili Japonci jedenáct letadel a dalších čtrnáct jich bylo vážně poškozeno.

Vracející se Tomonaga v 7:05 informoval Naguma, že „je třeba provést ještě jeden úder“, má-li se uskutečnit 7. června vylodění. Nagumo, který nevěděl o přítomnosti amerických lodí, proto nechal u bombardérů B5N vyměnit torpéda za bomby, což bylo hotové v 7:40.

Až tou dobou dostává zprávu od průzkumného hydroplánu vyslaného z doprovodného japonského křižníku, že bylo spatřeno deset nepřátelských lodí, ovšem bez upřesnění typů amerických plavidel.

V 7:50 začíná půlhodinová vlna útoků amerických letadel vyslaných z atolu. Žádnou japonskou loď nezasáhly ani střemhlavé bombardéry, ani torpédové, minuly je i létající pevnosti B-17.

Neuspěla ani americká ponorka Nautilus, která během náletu vypálila torpédo na jednu z bitevních lodí.

Za cenu ztráty tří letadel se Američany podařilo odrazit. Sestřeleno bylo 15 jednomotorových letadel a dva dvoumotorové B-26 Maraudery.

Těžce poškozený stroj protiletadlovou palbou zamířil na můstek vlajkové lodi Akagi, který těsně minul. To utvrdilo Naguma v tom, aby podnikl druhý nálet na ostrovy.

Během náletů ovšem dostal Nagumo upřesněnou informaci od pilota průzkumného hydroplánu, že v nepřátelském svazu pluje nejméně jedna americká letadlová loď.

Opatrný admirál zvažoval, jak postupovat. Kontradmirál Tamon Jamaguči, který velel letadlovým lodím Hirjú a Sórjú, navrhl okamžitě zaútočit na americká plavidla, byť s nedostatečnou stíhací ochranou.

Toho se však Nagumo bál, protože viděl, jak snadno jsou sestřelována americká letadla bez doprovodu stíhaček jeho vlastními piloty. Navíc se vracela první vlna japonských letadel, která útočila na Midway. Přistávat začala v 8:37.

Jakmile dosedlo poslední, Nagumo změnil kurz na severovýchod. Obrat část amerických pilotů zmátl, proto se 35 střemhlavých bombardérů SBD Dauntless vyslaných z Hornetu za doprovodu deseti wildcatů pokoušelo najít japonské lodě jižně od místa, kde se měly nacházet.

Nakonec přistály na Midwayi a do bitvy nezasáhly.

Většinu amerických letounů, které postupně vzlétaly z Hornetu a Enterprise mezi sedmou a osmou hodinou, i ty, které později odstartovaly z Yorktownu, však japonský svaz našel.

Od 9:20 útočily ve třech vlnách torpédové devastatory, sestřeleno jich bylo 35 z 41, aniž by japonským lodím způsobily škody, k čemuž přispěla i nespolehlivost amerických torpéd Mark 13.

Zerům však docházela munice i palivo a v 10:15 začala přistávat. Japonští piloti navíc bojovali nízko nad hladinou, takže nezaznamenali blížící se střemhlavé bombardéry.

Ve chvíli, kdy Nagumo dával rozkaz japonským letounům ke startu proti americkým lodím, dorazily dauntlessy z perutí VB-6 a VS-6 z letadlové lodi Enterprise. Japonskou flotilu oblétly a zaútočily nečekaně z jihozápadu.

První útok vedený Wadem McCluskym mířil na největší loď Kaga. První tři pumy ji minuly, ale nakonec si cíl v 10:22 našly čtyři pumy, jedna tisícilibrová a tři pětisetlibrové.

První bomba dopadla mezi natankovaná a vyzbrojená letadla chystající se ke startu. Paluba se proměnila v ohnivé peklo.

Definitivní zkázu přinesl zásah bomby, která pronikla do podpalubí, kde čekala natankovaná druhá vlna letadel. Ohromný výbuch leteckého benzínu a munice zabil kapitána Okadu a další velící důstojníky.

Jako druhá byla zasažena vlajková loď Akagi. Poručík Richard Halsey Best si všiml, že všechny bombardéry útočí na stejnou loď, proto útok přerušil a se svými dvěma čísly se vrhl na nedalekou Akagi, ze které už startovalo první zero k útoku na americké lodě.

První bomba loď těsně minula, vybuchla u pravoboku, ale další zasáhla okraj palubního výtahu a pronikla do podpalubí na horní hangárovou palubu, kde vybuchla mezi vyzbrojenými a natankovanými letadly.

Okamžitě propukl ohromný požár, který nebylo možné uhasit. Akagi zřejmě zasáhla ještě jedna bomba, která explodovala mezi letouny na zadní části paluby.

Peruť z Yorktownu pod velením Maxe Leslieho, jež přiletěla od jihovýchodu, zaútočila na Sórjú. Dosáhla nejméně tří přímých zásahů, které způsobily rozsáhlé škody.

Zkáze unikla jediná japonská letadlová loď, a to Hirjú, z níž v 10:58 vzlétlo 18 střemhlavých bombardérů Aiči D3A1 doprovázených šesti zery, které v 12:05 zaútočily na Yoktown.

Loď zasáhly tři bomby, prorazily palubu a načas vyřadily její kotle, protože jedna proletěla komínem. Loď se však povedlo rychle zprovoznit.

Když se k ní přiblížilo deset torpédových bombardérů Nakadžima B5N2, které vedl Tomonaga, a doprovázelo je šest zer, které odstartovaly v 13:31, jejich piloti si mysleli, že ve 14:30 útočí na jinou loď. I oni však zasáhli dvěma torpédy Yorktown.

Japonci měli pocit, že bitva ještě nemusí být ztracena, protože dospěli k mylnému závěru, že se jim podařilo zničit dvě americké lodě. Připravovali další vlnu letadel, která měla odstartovat kolem šesté večer.

Japonská letadla však nevzlétla, a tak ani Hirjú neunikla osudu. Odhalil ji průzkumný letoun z Yorktownu. Z Enterpise odstartovalo 24 střemhlavých bombardérů.

Hlídkující zera je nespatřila a třináct dauntlessů zaútočilo kolem páté ze slunce. Loď plující rychlostí třiceti uzlů začala prudce manévrovat, takže první tři bomby ji minuly, ale další čtyři ji zasáhly.

Zbylé dauntlessy útočily na další lodě, ale žádnou nezasáhly.

I když se japonští námořníci snažili požár uhasit, bylo to marné. Kvůli žáru se začal trhat trup a Hirjú začala nabírat vodu.

V 1:58 se 5. června 1942 ozval ohromující výbuch a admirál Jamaguči nařídil opustit loď. Sám na její palubě zůstal.

Ze čtyř velkých japonských lodí zůstaly čtyři vyhořelé vraky, které nešlo zachránit. Postupně je musely poslat ke dnu torpéda z japonských torpédoborců, Sorjú se potopila v 19:15, Kaga o deset minut později.

Akagi se potopila přídí napřed až druhý den v 5:20. Jako poslední se potopila v 9:12 Hirjú. Držela se na hladině ještě několik hodin, i když ji v noci torpédoval torpédoborec Makigumo.

Ještě déle se udržel na hladině Yorktown. Osudovým se mu stal útok japonské ponorky I-168, jíž velel kapitán Jahači Tanabe, který ochromenou loď sledoval 6. června od čtyř od rána, ale vypálil tři torpéda až v 13:31.

Jedno torpédo zasáhlo torpédoborec Hamman, jenž se rozlomil. Dvě další pak letadlovou loď, která začala nabírat vodu a naklonila se.

Protože hrozilo převrácení, kapitán Elliot Buckmaster nařídil v 15:00 Yorktown opustit. Loď se však potopila až 7. června ve 4:58.

Protože se americký admirál Raymond Spruance, velící uskupení s Hornetem a Enterprise, chtěl vyhnout nočnímu boji hladinových lodí, ve kterém byli Japonci zdatnější, nepokoušel se japonské lodě pronásledovat.

Jamamoto ještě spoléhal, že by mohly situaci zvrátit letadlové lodě nasazené u Aleut, ale ty by dopluly až 6. června odpoledne.

Když se Jamamoto 4. června večer dozvěděl, že se Spruance stahuje a nemá možnost se s ním utkat v noci, rozhodl se operaci Mi ukončit 5. června ve 2:55. Operace u Aleut ale pokračovala.

Japonci však ztratili ještě křižník Mikuma. Svaz křižníků pod Kuritovým velením spatřil 5. června v 2:15 americkou ponorku.

Kurita nařídil lodím plujícím v řadě obrat o 45 stupňů. Při něm křižník Mogami narazil do sesterské lodi Mikuma.

Oba mohly plout dále, i když Mogami s utrženou přídí jen rychlostí 12 uzlů. Mikuma za sebou zanechával olejovou skvrnu.

Podle té vypátrala průzkumná catalina dvojici křižníků, které se staly už ten den terči opakovaných náletů.

Mogami byl zasažen šesti bombami, ale nakonec se dovlekl do Truku, kde byla japonská základna.

I křižník Mikuma mohl po zásazích pokračovat v plavbě, ale ve 13:58 požár zasáhl sklad torpéd, který vybuchl. Kapitán nařídil loď opustit, v 19:30 se převrátila na levobok a potopila se.

Během bitvy zahynulo 3057 Japonců. Na Akagi jich padlo 267, na Kaze 811. Dále zahynulo 392 námořníků z Hirjú a 77 ze Sojrú. Na křižníku Mikuma zahynulo 700 lidí, na Mogami 92. Američanů bylo zabito 307.

Zatímco Američané přišli jen o jednu letadlovou loď a jeden torpédoborec, Japonci ztratili čtyři letadlové lodě a křižník. Drobný úspěch přinesla Japoncům jen operace u Aleut, kde se jim podařilo obsadit ostrůvky Attu a Kiska.

Porážka v bitvě u Midwaye byla pro Japonsko katastrofou, protože jeho průmysl nedokázal nahradit ztráty a nebyl schopen vyrábět lodě sériově.

Během války dokázaly USA postavit 18 velkých letadlových lodí třídy Essex a 99 eskortních, zatímco Japonsko jen 12 letadlových lodí.

Americké byly také modernější, už v době bitvy o Midway využívaly radar, zatímco Japonci s ním experimentovali na prvních dvou lodích.

Zahynulo také mnoho zkušených námořníků, a hlavně letců, které nebylo jak nahradit. Japonci jich necvičili dost a potřeba rychle nahradit padlé vedla ke zkracování doby výcviku.

O rozsahu porážky bylo informováno jen nejvyšší vedení císařství a námořnictva, dokonce i část armádních důstojníků byla udržována v přesvědčení, že bylo dosaženo vítězství.

Až 10. června oznámil tokijský rozhlas, že si Japonsko zajistilo v bitvě u Midwayských ostrovů převahu v Pacifiku. „Válka byla v této jedné bitvě rozhodnuta,“ zaznělo v éteru.

To pravda byla, bitva u Midwaye představovala rozhodujícím zlom, Japonci sice ještě pokračovali v útocích v Šalomounových ostrovech, v červnu začali budovat letiště Lunga na Guadalcanalu a dále se pokoušeli dobýt Novou Guineu, postupně však přecházeli z ofenzivní strategie k defenzivní.

Porážka u Midwaye se obvykle připisuje váhavému viceadmirálovi Čúiči Nagumovi, který nechal napřed nahradit torpéda u bombardérů Kate za bomby a pak je zpátky přezbrojil torpédy.

Tato rozhodnutí však padla až poté, co odstartovala americká letadla z Yorktownu, Hornetu a Enterprise. Jejich dřívější start by sice uvolnil paluby, takže by dopadající bomby nezpůsobily tak rozsáhlé požáry na palubě, kde se právě chystala vzlétnout plně vyzbrojená japonská letadla s plnými nádržemi, ale ztrátě vlastních lodí by nezabránil. Útok na americké lodě ovšem mohl být drtivější.

Chyby byly v celém plánu. Japonci byli příliš sebejistí a podceňovali Američany. Předpokládali, že mají Američané v oblasti jen dvě lodě, a ne tři. Netušili, že se Yorktown podařilo opravit.

Podcenili také význam letiště na atolu pro bitvu, které sloužilo jako nepotopitelná letadlová loď.

Osudovou chybou bylo vyslání dvou letadlových lodí Rjúdžó a Džunjó pod velením kontraadmirála Kakudži Kakuty k Aleutám. Ty by mohly vytvořit potřebnou převahu.

Další potíží bylo oddělení hlavních japonských hladinových sil od úderné skupiny letadlových lodí. Ta sice oplývala vysokou rychlostí, ale byla nedostatečně bráněna protiletadlovými děly, protože ji doprovázel malý počet lodí s malým počtem hlavní.

Hlavní flotila byla navíc tak daleko od letadlových lodí, že do bitvy nezasáhla. A Japonci nemohli využít síly svých bitevních lodí, včetně ohromné Jamato.

Američané, kteří těžili z prolomení japonské šifry, měli také mnohem lepší průzkum, ve velkém počtu vysílali cataliny všemi směry, zatímco Japonci záviseli na malém počtu nevýkonných hydroplánů.

Ponorky, které hlídkovaly mezi Havají a Midwayem, aby zavčas informovaly o pohybu amerických letadlových lodí, dorazily na místo určení až 3. června, když už byly americké lodě na moři.

Japoncům také chybělo rychlejší operativní velení, protože Jamamoto byl na palubě lodi Jamato, jež musela udržovat rádiový klid.

Podklady:

Podklady:Aleš Skřivan: Japonská válka - Vzestup a pád říše vycházejícího slunce 1931 - 1945 (Epocha 2021)

Podklady:Aleš Skřivan: Japonská válka - Vzestup a pád říše vycházejícího slunce 1931 - 1945 (Epocha 2021) Miloš Hubáček: Pacifik v plamenecch (Panorama, 1990) 

Podklady:Aleš Skřivan: Japonská válka - Vzestup a pád říše vycházejícího slunce 1931 - 1945 (Epocha 2021) Miloš Hubáček: Pacifik v plamenecch (Panorama, 1990)  Mark Healy: Midway 1942 Turning Point in the Pacific (Osprey. 1993)

Podklady:Aleš Skřivan: Japonská válka - Vzestup a pád říše vycházejícího slunce 1931 - 1945 (Epocha 2021) Miloš Hubáček: Pacifik v plamenecch (Panorama, 1990)  Mark Healy: Midway 1942 Turning Point in the Pacific (Osprey. 1993)Micuo Fučida, Mastake Okumiya: Midway: rozhodující bitva v Pacifiku  (Máj 1990) 

Podklady:Aleš Skřivan: Japonská válka - Vzestup a pád říše vycházejícího slunce 1931 - 1945 (Epocha 2021) Miloš Hubáček: Pacifik v plamenecch (Panorama, 1990)  Mark Healy: Midway 1942 Turning Point in the Pacific (Osprey. 1993)Micuo Fučida, Mastake Okumiya: Midway: rozhodující bitva v Pacifiku  (Máj 1990)  Edwin P. Hoit: Válka v Pacifiku  Aleutksé ostrovy (Slovanský dům, 2000)

Podklady:Aleš Skřivan: Japonská válka - Vzestup a pád říše vycházejícího slunce 1931 - 1945 (Epocha 2021) Miloš Hubáček: Pacifik v plamenecch (Panorama, 1990)  Mark Healy: Midway 1942 Turning Point in the Pacific (Osprey. 1993)Micuo Fučida, Mastake Okumiya: Midway: rozhodující bitva v Pacifiku  (Máj 1990)  Edwin P. Hoit: Válka v Pacifiku  Aleutksé ostrovy (Slovanský dům, 2000) Zendži Orita: Banzai! – paměti kapitána japonské ponorky (Omnibooks 2020)

Podklady:Aleš Skřivan: Japonská válka - Vzestup a pád říše vycházejícího slunce 1931 - 1945 (Epocha 2021) Miloš Hubáček: Pacifik v plamenecch (Panorama, 1990)  Mark Healy: Midway 1942 Turning Point in the Pacific (Osprey. 1993)Micuo Fučida, Mastake Okumiya: Midway: rozhodující bitva v Pacifiku  (Máj 1990)  Edwin P. Hoit: Válka v Pacifiku  Aleutksé ostrovy (Slovanský dům, 2000) Zendži Orita: Banzai! – paměti kapitána japonské ponorky (Omnibooks 2020) Gordon W. Prange: Boží samuraj- hlavní pilot na Pearl Harboru (Naše vojsko 1995)

Edwin P. Hoit: Tři vojevůdci – Togó, Jamamoto, Jamašita (Naše vojsko, 1996)