Česko si připomíná srpen 1968. K výročí invaze zpřístupnil ÚSTR nový portál

Webový portál spustil ústav právě k příležitosti aktuálního výročí invaze okupační armády vojsk Varšavské smlouvy. Informoval o tom minulý týden na svých stránkách.

Webový portál zprostředkovává výstupy, které ÚSTR k letům 1968 a 1969 publikoval v online i tištěné podobě od svého založení v roce 2008. Celkem se jedná o více než 100 tisíc stran online dokumentů, které tak může na jednom místě studovat odborná i široká veřejnost.

Lidé na webu najdou dokumenty bezpečnostních složek Československé socialistické republiky a Sovětského svazu (KGB), textové i audio záznamy vysílání rozhlasu, fotografie srpnových událostí, videozáznamy, přehled obětí invaze nebo dokumenty z badatelny Archivu bezpečnostních složek.

„Velkou výhodou je možnost filtrování dokumentů podle klíčových slov, časového rozpětí a dalších parametrů. Např. při zadání klíčového slova ‚bukanýr‘ web zpřístupní 16 dokumentů týkajících se sledování někdejšího prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka hlavní správou rozvědky v letech 1969 až 1970, kdy působil jako čs. titulář v Turecku,“ popsal ústav.

Armády států Varšavské smlouvy pod vedením Sovětského svazu překročily československé hranice těsně před půlnocí 20. srpna 1968 a vpadly na území státu. Invaze v podstatě ukončila tzv. pražské jaro, tedy pokus československých komunistů o nastolení „socialismu s lidskou tváří“.

Postupné uvolňování za pražského jara ale nakonec vedlo ke „zvacímu dopisu“, v němž konzervativní křídlo komunistické strany tvrdilo, že Československem zmítá kontrarevoluce, vlna nacionalismu a antikomunistických nálad.

Dopis určený Leonidu Brežněvovi, předsedovi Nejvyššího sovětu, zval Sovětský svaz, aby poskytl pomoc „všemi prostředky k záchraně státu“. Podepsali ho Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich Švestka, Antonín Kapek a Vasil Biľak.

Veškeré reformní tendence tak uťala invaze vojsk Varšavské smlouvy. Armády pěti zemí (SSSR, Maďarska, Bulharska, Polska a částečně i NDR) překročily státní hranice v noci na 21. srpna. V první vlně přijelo zhruba 100 tisíc vojáků, 2300 tanků a 700 letadel. Postupně počet okupantů vzrostl až na 750 tisíc.

Vedle obsazení strategických cílů došlo k internaci vedoucích představitelů státu v čele s tehdejším prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem a předsedou vlády Oldřichem Černíkem. Ti byli spolu s dalšími odvezeni do Moskvy, kde po nátlaku podepsali tzv. Moskevský protokol, který legitimizoval „bratrskou pomoc“ ze strany SSSR a jeho satelitů. Jediným členem delegace, který odmítl připojit podpis, byl František Kriegel.

Odpor obyvatelstva se v prvních dnech soustředil hlavně na Vinohradskou třídu v Praze před budovu Českého rozhlasu, který v té době vysílal informace o průběhu invaze a v prvních hodinách a dnech prakticky řídil zemi. Posléze do něj vnikla vojska a vysílání přešlo na několik hodin do ilegality.

Na okupaci lidé reagovali protesty v ulicích, za které mnoho z nich zaplatilo životem. Jen do konce roku 1968 si okupace vyžádala podle zjištění historiků 137 mrtvých. Mnoho z nich bylo zastřeleno, přejeto auty nebo uhořeli v zapálených objektech.

Další politický vývoj během následujících měsíců směřoval k tzv. normalizaci, která odstavila osobnosti pražského jara a nahradila je loajálními soudruhy, kteří přijali doktrínu nastavenou Moskevským protokolem. Protesty k prvnímu výročí okupace v srpnu 1968 potlačovali již příslušníci Lidových milicí, armády a Sboru národní bezpečnosti.

Celkově během pobytu okupačních vojsk v Československu zemřelo přes 400 lidí. Zbytky sovětské armády odešly až v polovině roku 1991.

Symbolem odporu se stalo protestní upálení studenta Jana Palacha, který se dne 16. ledna 1969 na protest proti okupaci - a hlavně proti pasivitě společnosti - zapálil v Praze u Národního muzea. Svým zraněním podlehl o tři dny později.

Přímo v den okupace chodil Palach celý den po ulicích a diskutoval s vojáky. Studenti, vnímající nastupující normalizaci, reagovali v listopadu třídenní okupační stávkou. Neúspěšně požadovali, aby posrpnový režim respektoval lidská práva, ctil svobodu shromažďování a svobodu slova. Chtěli též jednání o úplném odchodu vojsk.

První „živou pochodní“ ve východním bloku na protest proti invazi vojsk Varšavské smlouvy do ČSSR se nicméně stal 8. září 1968 polský občan Ryszard Siwiec (zemřel čtyři dny poté).

Může se vám hodit na Firmy.cz: Ústav pro studium totalitních režimů