Bitvu o vesmír vyhrál SSSR před padesáti lety

Sovětský svaz začal s vesmírným výzkumem 4. října 1957, kdy do vesmíru vypustili Sputnik 1, první umělou družici Země. Právě ta odstartovala program Sputnik, bezpilotní lety do vesmíru, a zároveň kosmickou éru lidstva. SSSR si byl vědom rychlosti, jakou NASA vyvíjí nové technologie, aby měla také svá vesmírná prvenství, proto svaz vyslal na oběžnou dráhu Sputnik 2 jen měsíc po vypuštění prvního. Tentokrát byl ale na palubě živý tvor, byl jím dnes světoznámý pes Lajka.

U Sputniku 2 se nepočítalo ještě s návratem na Zemi, technika návrat neumožňovala. Předpokládalo se, že Lajka na oběžné dráze bude žít sedm až deset dní, a potom bezbolestně zemře na nedostatek kyslíku. Došlo ale k poruše stabilizátoru teploty a pes zemřel po pouhých šesti hodinách letu na následky stresu a přehřátí. Sověti chtěli za každou cenu být první, kdo vyšle člověka do vesmíru. Riskovali a testovali pořád dokola v programu Sputnik nosné rakety Vostok, které mají vynést prvního člověka na oběžnou dráhu.

Většina letů skončila neúspěšně. Jako úspěšný se ukázal Sputnik 5, kdy se podruhé testovala loď Vostok. Odstartovala 19. srpna 1960, na palubě bylo hned několik živých tvorů - dva psi, 40 myší a dvě krysy. Poprvé se všechna zvířata vrátila živá na Zemi. Američané tyto lety, kdy se využívá loď Vostok, řadí do programu Sputnik, Sověti už je ale nazývají Korabl, program, kdy se má loď vrátit zpátky na planetu Zemi.

Další tři pokusy na přelomu let 1960 a 1961 skončily neúspěšně, Sputniky byly zničeny v atmosféře před přistáním. Sputnik 9 už byl zkonstruován tak, aby se tam vešel člověk, odstartoval 9. března 1961. Loď byla vyslána na oběžnou dráhu s figurínou člověka a psem Černuškou. Let byl velice úspěšný a bez větších problému obletěla kosmická loď Zemi, a pak přistála. Posledním bezpilotním letem byl Sputnik 10, vzlétl pouhých 18 dní před premiérou člověka ve vesmíru. Let dopadl na chlup stejně jako ten předchozí a Jurij Gagarin se mohl těšit na vesmírný pohled na Zemi.

Vostok započal kosmickou éru člověka ve vesmíru. Kosmická loď byla už testována v programu Sputnik, kdy byl pětkrát vyslán na oběžnou dráhu ještě bezpilotně. Na premiéru se tedy připravovala celý rok, Jurij Gagarin začal o rok dříve, kdy na počátku roku 1959 započal výcvik prvních kosmonautů.

Výběr kosmonautů měl na starosti plukovník lékařské služby Jevgenij Karpov s generálem Alexandrem Babijčukem. Kritéria byla: věk do 35 let, výška do 175 cm, váha do 75 kg a výborné zdraví. Po prvním kole založeném pouze na lékařských záznamech bylo vybráno 206 kandidátů z přihlášených 3 461 letců. V té době poručík Gagarin ještě netušil, na co prohlídky jsou, a podal si žádost o začlenění do oddílu kosmonautů. Udělal dobře. Z druhého kola, které se skládalo z několika dalších prohlídek včetně psychických testů a pohovorů, vyšlo 20 budoucích kosmonautů. Který ale bude ten první, se ještě nevědělo.

V březnu 1960 začal pro kosmonauty náročný výcvik, to už bylo otevřeno Středisko přípravy kosmonautů pod vedením Karpova. Zpočátku středisko sídlilo v Moskvě, ale po půl roce bylo přesunuto několik kilometrů severovýchodně od Moskvy na opuštěné prostranství. Během let zde ale vyrostlo vojenské uzavřené sídlo a místu se začalo říkat Hvězdné městečko. Roku 2009 přešlo město pod civilní správu, ale status uzavřeného města mu zůstal.

Protože středisko nedisponovalo kapacitou pro výcvik dvaceti kosmonautů, byla vyčleněna šestičlenná skupina letců určená pro první let, mezi nimi i Gagarin. Výcvik se skládal z teoretické části s přednáškami o raketách, konstrukci lodi Vostok, letecké a kosmické medicíně a zabezpečení životních podmínek během letů, o astronomii a geofyzice. Dále výcvik zahrnoval také nezbytnou praktickou část, kdy se kosmonauti seznámili s lodí Vostok. Piloti měli tvrdou fyzickou průpravu, dále náročné testy odolnosti, při kterých si vyzkoušeli stav beztíže, parašutistický výcvik nebo i jízdu na centrifuze o vysoké rychlosti.

V polovině ledna všech šest kosmonautů složilo úspěšně zkoušky a získali kvalifikaci kosmonauta. Odborná komise přitom vytvořila pořadí pilotů na první let do vesmíru. Na první let se mohl chystat Jurij Gagarin, jeho náhradníkem byl stanoven German Titov. 8. dubna bylo prvenství Gagarina ještě potvrzeno, 10. dubna proběhlo slavnostní zasedání komise před kamerami, představeni byli všichni proškolení kosmonauti, a 11. dubna technici přepravili raketu na start, Gagarin dostal poslední instrukce a před svým velkým dnem šel domů odpočívat.

12. duben, den jako každý jiný, pro jistého mladého Sověta však přesto v něčem odlišný. Svět kosmonautiky se měl brzy změnit, místo v historii si zabral i Jurij Gagarin. V 5:30 moskevského času Jurij vstával a už v 7:10 seděl na svém místě na lodi, kde měl prostor pouhých 2,8 metrů čtverečních. Kontrola spojení a přístrojů trvala 20 minut, po tu dobu byla Gagarinovi do sluchátek pouštěna hudba.

V 9 hodin a 7 minut moskevského času 12. dubna 1961 odstartoval Jurij Gagarin v kosmické lodi Vostok 1 do vesmíru. Při zážehů motorů Gagarin zvolal: „Jedeme!“ I když byl pilot důkladně proškolen, aby mohl loď řídit sám, přesto Vostok letěl automaticky. Přístroje na řízení byly vypnuty, pouze v případě nouze je mohl zapnout, a to ještě tak, že nejdříve musí zadat kód, který je schovaný v obálce na palubě. Šéf kosmonautů to ale nevydržel a těsně před startem Gagarinovi třímístný kód 125 řekl. Později vyšlo najevo, že totéž udělal i hlavní konstruktér.

Loď letěla automaticky, kosmonaut pouze zaznamenával své poznatky a pocity, po celou dobu letu se cítil skvěle. Přitom stále udržoval spojení s řídícím střediskem, jedl a pil. Vostok 1 obletěl Zemi a po hodině šel na přistání. Po celkovém čase 108 minut přistál na padáku kosmonaut Jurij Gagarin nedaleko vesnice Smelovka v Saratovské oblasti.

„Když jsem v kosmické lodi obletěl Zemi, viděl jsem, jak je naše planeta krásná. Lidé, chraňme a rozmnožujme tuto krásu, ale neničme ji!“ Gagarinova slova po přistání.