Augustin Přeučil: Udavač, který udal i udavače

Někteří lidé za okupace udávali ze strachu či zbabělosti. U Přeučila to byla vědomá volba. Zrazoval pro peníze: své známé, sousedy, kolegy, lidi, které poznal náhodou, i ty, kteří mu pomohli v nouzi.

„Je to příběh čiré, krystalické zrady. Zpočátku byl možná donucen gestapem ke zradě, ale v zahraničí měl spoustu příležitostí dojít za našimi zpravodajci a řešit situaci. Nikdy se o nic nepokusil. Jako aktivní konfident gestapa fungoval až do samotného konce okupace,“ konstatuje Jan Němeček z Historického ústavu Akademie věd ČR.

Spolu s dcerou, právničkou Danielou Němečkovou, zpracoval osudy českého letce v monografii Prototyp zrady: životní příběh Augustina Přeučila.

Na svět přišel 3. července 1914 v Závisti, která je součástí vesnice Třebsín, ležící na soutoku Sázavy s Vltavou. Po ukončení měšťanky pracoval jako obchodní příručí. Udělal si tříměsíční civilní pilotní kurz, takže ho při odvodu v roce 1936 přidělili na vojenské letecké učiliště v Prostějově. Po výcviku působil jako vojenský pilot až do března 1939.

Pak přišla okupace, protektorát a konec československé armády. Přeučil nastoupil jako účetní do firmy s konfekcí v Praze.

Podle historika Jiřího Rajlicha požádal v té době o přijetí do německého luftwaffe, coby Čech byl však odmítnut. A tak se pokusil emigrovat do Jižní Ameriky, aby tam mohl létat jako dopravní pilot.

Při odchodu z brazilského konzulátu, kde se snažil získat vízum, ho zatklo pražské gestapo. A tehdy se zavázal ke spolupráci. Zda ho zlomili bitím, či výhrůžkou, že ho pošlou i s rodiči do koncentračního tábora, se můžeme jen dohadovat.

Udávání se mu však zalíbilo. Na pokyn gestapa přešel hranice a vstoupil do československé vojenské jednotky v exilu, která se formovala v Malých Bronowicích u Krakova. Spolu s dalšími letci byl přesunut do Francie, kde ho po vypuknutí války přidělili jako stíhacího pilota na leteckou základnu v Chartres.

Celou dobu posílal pražskému gestapu užitečné zprávy: o ilegálních přechodových trasách z protektorátu do Polska, o přesunech československých vojáků na území Francie, jejich počtech, kvalifikaci… A měl problémy s poslušností.

„Ve Francii, kde byl mým podřízeným, jsem se zasazoval o jeho vyloučení z letectva v důsledku jeho chování, jak osobního, tak kázeňského, podvracel disciplínu u mužstva nekonáním svých povinností. Působil dojmem člověka lehkomyslného, zejména se oddával hraní karet,“ vypověděl po válce jeho bývalý nadřízený, štábní kapitán František Burda.

Pro disciplinární přestupky měl být Přeučil převelen k pěchotě, válečné události však rozhodly jinak. Na sklonku jara 1940 ovládlo nacistické Německo Francii a on byl evakuován na britské ostrovy, které se staly poslední výspou svobodné Evropy v boji proti Hitlerovi.

„Podepsaní v připojeném seznamu prohlašují dobrovolně, bez jakéhokoliv nátlaku, při dobrém vědomí a na svou čest, že setrvají v boji za obnovení Republiky československé až do konce. Jsou si vědomi toho, že jen za těchto podmínek jsou pojati do dalšího odsunu, aby pokračovali v boji za získání národní svobody a státní samostatnosti,“ stvrdil Přeučil podpisem závazek spolu s ostatními československými vojáky při nástupu na loď.

Zda absolvoval bojový výcvik na britských stíhačkách, prameny neprozrazují. „Nezařadil se ale mezi letecká esa. Dobrý letec by neskončil u anglické operačně-výcvikové jednotky, ale u československé letecké jednotky bojové. Je jisté, že letecké bitvy o Británii se jako stíhač neúčastnil,“ říká historik Němeček.

Nevěří informacím, že Přeučil krátce sloužil u dvou britských stíhacích perutí. „Je iluze, že by létal u Britů, když nemohl létat ani u Čechů. Je však doloženo, že prošel řadou technických a servisních útvarů, jako pilot zalétával opravené stroje a posléze cvičil nováčky jako pomocný letecký instruktor na letišti Usworth v Sunderlandu,“ podotýká.

Ani tam z něj nadřízení velkou radost neměli. Až příliš si užíval života, hodně se zadlužil a na počátku léta 1941 po špatné manipulaci s palivovými nádržemi havaroval. Pro leteckou nekázeň mu hrozil britský vojenský soud. Nejspíš právě proto dezertoval, přestože měl jen pár týdnů po svatbě s mladičkou Angličankou Muriel Graham Kirbyovou.

Ve čtvrtek 18. září 1941 vzlétl Augustin Přeučil na cvičný let se žákem, mladým polským pilotem. Testoval opravenou stíhačku Hawker Hurricane typu Mk.I, vyzbrojenou osmi kulomety. Za letu však nahlásil problémy a náhle prudce klesl. „Ztratil se z očí jinému pilotovi poté, co byly spatřeny plameny vycházející z chladiče,“ konstatoval zápis ve formuláři o nehodě s tím, že její příčinou bylo „pravděpodobné selhání motoru“.

Britské úřady prohlásily Přeučila za mrtvého. Muriel obdržela vdovskou penzi. Československé úřady chtěly zmizelého letce navrhnout na vyznamenání Československým válečným křížem 1939 in memoriam. U zmíněného polského pilota není známé ani jeho jméno, ani další osud.

Přeučil byl ovšem živý až moc. Těsně nad hladinou totiž střemhlavý pád letadla vyrovnal a v nízké výšce mimo dosah radarů zamířil na jihovýchod. Do okupované Evropy. Ke svým německým chlebodárcům.

Pro nedostatek paliva nouzově přistál u belgické obce Ortho v Ardenách. Při dosednutí „na břicho“ stroj poškodil a utrpěl tržnou ránu nad pravým okem, kde mu zůstala jizva. Vzápětí k poškozené stíhačce dorazili místní obyvatelé, sehnali letci civilní šaty a ukryli jej v lese. Přelet ovšem zaznamenala německá hlásná služba, takže se rozeběhlo pátrání. A druhý den ráno vyšel hledaný překvapeným Němcům sám dobrovolně vstříc…

Stíhačku odevzdal do rukou nepřítele a místní rodinu, která mu v dobré víře pomohla, udal okupantům. Hajný Léon Charlier a podkovář Amand Durand byli za pomoc nepříteli zastřeleni, Charlierova manželka a mladík jménem Antoine skončili ve vězení. Letoun se po prozkoumání stal exponátem v nacistickém muzeu. A Přeučil na hlavním štábu luftwaffe v Berlíně prozradil, co mohl, ať už šlo o organizaci britského letectva, či umístění anglických vojenských objektů.

Gestapo ocenilo strategické informace deseti tisíci říšských marek, což odpovídalo sto tisícům protektorátních korun. Vrátil se s odměnou domů do Třebsína. A tam se o podezřelého navrátilce začali zajímat místní četníci.

„Už jsem byl vyšetřován gestapem v Praze a propustili mě,“ hájil se Přeučil. Vzápětí četníkům gestapo naznačilo, že strkají nos, kam nemají, a ti se přestali vyptávat. V té době už byl bývalý pilot placeným konfidentem gestapa.

Bral solidních 1800 korun měsíčně a užíval přidělený byt v centru Prahy. Na fotkách identifikoval bývalé spolubojovníky v zahraničí, z očí do očí pak sestřelené československé piloty.

„Při výslechu v Petschkově paláci jsem viděl četaře Přeučila v bezvadném civilu. Přišel zezadu ke mně, klepl mne na rameno a řekl: ,Pane poručíku, co zde děláte?‘ Byl rozčilený, nabízel mi cigaretu a říkal, že je ,nervózní jako prase‘. Byl jsem zaražen a řekl jsem mu: ,Promiňte, já vás neznám.‘ (…) Pak šel komisař gestapa k němu a odvedl jej do vedlejší místnosti, zaslechl jsem jméno Bronowice a Chartres,“ vypověděl kapitán František Burda, sestřelený v únoru 1943 při operaci u Brestu.

V roce 1943 nastoupil Přeučil jako nastrčený udavač do policejního vězení gestapa v terezínské Malé pevnosti, aby získával informace o spoluvězních. A v létě 1944 byl se stejným účelem přidělen na úřad sociálního zabezpečení v Praze 1, který potají finančně podporoval rodinné příslušníky bývalých československých důstojníků.

Většině lidí bylo už koncem roku 1944 jasné, že Němci válku prohrají, Přeučil však udával dál. Na základě jeho oznámení o poslechu zahraničního rozhlasu byl holič Josef Vitejček odsouzen ke dvěma letům káznice. Akademický malíř Josef Hurt a hostinský Bohuslav Čadil skončili za stejné provinění v Malé pevnosti v Terezíně, kde Hurt zahynul.

Přeučil udal také konfidenta Viliama Gerika, který se snažil vyvléknout ze spolupráce s gestapem a navázat kontakt s odbojem. Záviděl mu totiž, že za spolupráci při hledání útočníků na Heydricha dostal pět milionů, zatímco jeho „hrdinský čin“ nacisté odměnili pouhými sto tisíci. Gerik strávil zbytek války v koncentračním táboře Dachau.

Konec války se však blížil a Augustinu Přeučilovi začaly povolovat nervy. V práci dal výpověď ze zdravotních důvodů, opustil byt v Praze a žil u rodičů. „Trpí psychosomatickými potížemi s úzkostmi, strachy a paranoidní percepcí,“ konstatoval lékař. Ve stejné době se pod náporem obav o syna zhroutila i jeho matka Marie a skončila na klinice pro duševně choré na pražské Bulovce.

Augustin Přeučil byl zatčen 19. května 1945. Při výsleších zapíral a kličkoval: „Neměl jsem v úmyslu uletět z Anglie, ale zabloudil jsem v mlze a selhal mi kompas… Nemohl jsem použít rádio, protože jsem nerozuměl řeči anglické. Jednal jsem z pověření britské tajné služby, která mě vycvičila pro špionáž. Němci mě otrávili cigaretami, takže jsem ztrácel paměť.“

Napovídal toho spoustu, zkoušel dokonce předstírat duševní chorobu. Ve vězení se hrabal lžící ve vlastních výkalech a chtěl si jimi čistit zuby. V motáku přítelkyni ovšem psal: „Jsem nyní klidný, nervově úplně zdráv a pevný, nikdo mě nezlomí. Jedině Ty mne zlomíš, až řekneš, že nesmím do hospody.“

Lékaři došli k závěru, že je sice vrozeně slaboduchý, sebestředný a nezralý, má sklony k intrikánství a pomstychtivosti, ale že je příčetný a za své činy odpovědný. Trvalo ale skoro dva roky, než byly shromážděny všechny důkazy jeho zločinů. Hlavní líčení proběhlo 14. dubna 1947 v Praze. Mimořádný lidový soud odsoudil Augustina Přeučila k trestu smrti provazem a ztrátě občanské cti. Jeho jmění propadlo ve prospěch státu.

„Soud došel k přesvědčení, že by obžalovaný vždy a všude pracoval ve prospěch zla, a proto považoval trest smrti za nejmenší ochranu všeho dobra a krásna na světě,“ zaznělo v odůvodnění rozsudku. Byl vykonán neveřejně ještě téhož dne na dvoře pankrácké věznice. Tělo si vyžádal k pohřbení otec a uložil jej v rodinném hrobě ve Štěchovicích.

Proč Augustin Přeučil zvolil cestu zrádce? Z touhy po dobrodružství? Kvůli vadnému charakteru či duševní chorobě? Podle publicisty Jaroslava Čvančary byla důvodem neopětovaná láska a vražda.

Před válkou se totiž v Třebsíně zamiloval do místní dívky Marušky Jarůškové, ta však jeho city nesdílela. A jednoho dne ji našli mrtvou pod místem, kde je dnes Smetanova vyhlídka. „Z následné pitvy, která proběhla v místním hostinci, se zpráva nedochovala a četníci nakonec smrt nevyšetřili. Jen zbylo temné podezření,“ konstatuje Václav Šmerák, předseda sdružení Mezi řekami.

Maruščina smrt zůstala dodnes neobjasněná. Jak ale zjistil z vyprávění pamětníků Jaroslav Čvančara, třebsínský truhlář Mach se na smrtelné posteli přiznal, že Přeučil dívku zabil a on pak mrtvolu spolu s ním a s jeho otcem odtáhl na skálu nad Vltavou, kde ji hodili do řeky, aby to vypadalo jako sebevražda. Gestapo se o vraždě dozvědělo, čímž zřejmě přimělo Přeučila ke spolupráci.

„Všeobecně se lidé domnívali, že za smrtí Marušky Jarůškové byl Gustav Přeučil,“ potvrdil místní obyvatel Václav Oktábec na webu místního sdružení Mezi řekami. „Jestli sám nebo s kumpánama, těžko asi říct. Během války se dokonce v Třebsíně pohyboval a pořádal různé pitky. Četníci kvůli válce nic nevyšetřili, ale spolupráce Gustava s gestapem tomu nasvědčovala. Asi ho měli v hrsti.“

„Možné to je, mezi lidmi se vypráví, že Přeučil tu dívenku pronásledoval. Pro místní je jeho zrada dodnes bolestivé téma. Nechtějí o tom mluvit už proto, že potomci toho rodu pořád žijí. A vrhá to špatné světlo na celou vesnici, i když se místní Přeučila spíš stranili, protože se vědělo, že je v přímém kontaktu s gestapem. Měl hodně peněz, platil lidem pití, ale nenašel se nikdo, koho by získal ke spolupráci,“ dodává Václav Šmerák.

Nad příčinami zrození špatného člověka můžeme dumat ještě dlouho. Velmi výstižně je však shrnul Jan Němeček: „Slovy dnešního psychiatra šlo o paranoidní histriónskou osobnost. Lidově řečeno, byl to pěkný prevít.“