75 let od začátku velké Stalinovy čistky

Moskevské nebo také Stalinské procesy probíhaly mezi lety 1936 a 1938. V tomto období si Stalin vyřizoval účty s každým, kdo mu připadal jen trochu schopný a tím pádem i nebezpečný. Mnohdy nezáleželo na tom, jak dobré osobní vztahy spolu do té doby měli, nebo že se ve většině svých názorů shodují. Vykonstruovaného procesu a téměř jisté popravy se museli obávat všichni prominenti tehdejšího Sovětského svazu. Stalin měl ze zrady panickou hrůzu a viděl ji zkrátka všude.

Historici rozdělují Moskevské procesy do čtyř dílčích stání. První velký proces s tzv. Trockisko-zinověvským centrem byl zahájen přesně před 75 lety, 19. srpna 1936. Jeho hlavními představiteli byli Grigorij Zinověv, významný bolševický revolucionář a jeden z nejbližších spolupracovníků Lenina, a Lev Kameněv, mimo jiné otec bolševické propagandy.

Oba byli společně se 14 dalšími významnými společenskými a politickými představiteli tehdejšího Sovětského svazu obviněni z antisovětské činnosti, plánování vraždy předních představitelů Komunistické strany Sovětského svazu a ze špionáže. Plánováním vraždy předních představitelů KSSS se rozumělo především plánování vraždy samotného Stalina.

I neomezený diktátor jako Stalin však k odsouzení svých vlivných kolegů potřeboval alespoň jejich veřejné přiznání. Zinověv i Kameněv to samozřejmě zpočátku odmítali. Vydrželi kruté mučení a vyhrožování likvidací jejich rodin. Nakonec se poddali jen pod podmínkou, že se nic nestane alespoň jejich rodinám. Tuto záruku jim dal Stalin osobně. Po rychlém soudu a popravě, která se konala už šest dní od oficiálního začátku procesu, Stalin svůj slib porušil a nechal pro jistotu zastřelit i většinu z jejich příbuzných.

Kromě Stalina byl hlavní postavou procesů lidový komisař vnitra a šéf obávané tajné policie NKVD Nikolaj Ježov. Stalinovi bezmezně loajální muž, který bez váhání splnil jakýkoli jeho příkaz a neváhal pro něj udělat jakoukoli špinavou práci. Mnozí odsouzení a další lidé z opozice prý nevěřili, že o jejich utrpení Stalin vůbec ví a původce všeho zla viděli v Ježovovi.

Takový muž se Stalinovi a jeho kultu osobnosti nesmírně hodil. I když ne na pořád. Možná ani nepřekvapí, že Ježov se nakonec dočkal své vlastní popravy, když se Stalin rozhodl, že už ví moc a je potřeba jej vyměnit. Nahradil ho neméně krutý Lavrentij Berija, který byl pro změnu odsouzen k smrti Chruščovem v roce 1953.

Druhý ze čtyř procesů se konal mezi 23. a 30. lednem 1937. Oproti prvnímu procesu, který znamenal pro všechny obviněné smrt, tentokrát byli popraveni jen čtyři ze 17 obžalovaných. Postihl vysoké představitele komunistické internacionály a členy ještě levějšího křídla KSSS. Hlavním obviněním byla opět snaha o svrhnutí současné vlády a dokonce spiknutí s nacisty.

Když se Stalin vypořádal s opozicí, konkurenty ve straně, internacionále a se svými blízkými spolupracovníky, přišla na řadu armáda. Ze strachu, že by poprava válečných hrdinů a velmi populárních vojenských idolů mohla vzbudit u veřejnosti negativní ohlas, byl celý třetí proces tajný.

Hlavní postavou údajného armádního spiknutí byl generál Mikhail Tukharevsky. Stalin k popravě vlastních zkušených generálů lišácky využil Němců, kteří měli v tomto případě vlastně stejný zájem jako on. Zbavit se nejlepších sovětských důstojníků. Podstrčil Reinhardu Heidrichovi, tehdejšímu veliteli německé tajné služby, falešné informace o spiknutí sovětských generálů proti němu samému.

Heidrich se chytil a tyto informace podsouval nazpátek sovětské tajné službě. Teprve když lidé ve vedení tajných služeb na základě informací od Němců uvěřili, že se chystá spiknutí proti Stalinovi, byli ochotni jít proti vlastním generálům. Nyní stačilo vynutit si psychickým a fyzickým týráním přiznání a bylo hotovo. Generálové mohli být popraveni.

Čtvrtý proces postihl takzvanou pravicovou úchylku, tedy lidi, kteří byli svým smýšlením příliš napravo. Není bez zajímavosti, že jedním z odsouzených byl i Genrich Jagoda, tedy Ježovův předchůdce v čele NKVD, a dokazuje to děsivou rychlost, s jakou Stalinův systém požíral svoje děti. Obvinění bylo opět jasné. Obžalovaní měli během Velké říjnové revoluce osnovat zavraždění Stalina i Lenina a měli mít v plánu vydat cizím státům části sovětského území. Ortel byl stejně jasný. Smrt pro všech 21 obviněných.

Po ukončení Moskevských procesů byl Stalin prakticky jediným významným původním bolševikem a jeho moc byla nesmírná. Z 1966 delegátů sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu z roku 1934 jich bylo během tohoto období 1108 zatčeno, stejně tak 98 ze 139 členů Ústředního výboru KSSS a 3 z 5 sovětských maršálů. Naprostá většina z těchto lidí byla také nemilosrdně odsouzena. Moskevské procesy byly nejmasovější sérií vymyšlených obvinění, týrání mnohdy nevinných lidí a rozsudků smrti nejen v sovětské historii.