Článek
Čestný občan Liberce letos oslavil osmdesátiny a k jubileu si vymyslel dárek. Sepsal paměti pod názvem Žít v Liberci.
„Honza má za sebou drahně let a pořád je v úžasné kondici. Když se ale do knihy začtete, zjistíte, že jeho život nebyl jednoduchý, tak jako neměla jednoduchý život celá Honzova generace,“ řekla Květa Vinklátová, která Šolcovi knihu vydala. „O to víc je potřeba vzpomínky lidí Honzovy generace číst a naslouchat jim,“ dodala.
Šolc se v pamětech na pozadí svého života pozastavuje nad zásadními milníky československé historie. Věnuje se odsunu Němců, jehož důsledky byly v Liberci cítit více než jinde, i srpnové okupaci. Popisuje nátlaky vojenské kontrarozvědky, perzekuce, jejichž obětí se stal po roce 1968, i raketový posun po listopadu 1989. Vzpomíná také na Václava Havla.
Bývalý prezident Václav Havel, předseda Etického fóra ČR Jiří Drejnar a Jan Šolc (zprava) na snímku z roku 2005.
„Dva roky před jeho smrtí jsem od něho slyšel povzdech, zda to vůbec stálo za to, demokracii vracet. Byl ubitý, otrávený, unavený. Nikdo neví, co to je, být prezidentem po 42 letech nesvobody,“ řekl o příteli Šolc.
Paměti připravoval dva roky. „Kočárovým tempem. Vždy jsem něco napsal a pak jsem se k tomu vrátil,“ sdělil. Napsané průběžně konzultoval se svou ženou Janou i pražským přítelem a psychoterapeutem Janem Šplíchalem.
Jak už název knihy napovídá, paměti filozofa, aktivisty (i letos se například účastnil demonstrací za odstoupení premiéra Babiše) a rodáka z Prahy se hodně věnují Liberci. „Když mi ve dvanácti letech odsoudili komunisté tátu na třináct let za velezradu, ocitli jsme se s mámou v těžké situaci. Máma ale po letech řekla, že to, jak vstřícně se k nám v této době zachovali Liberečané, to by se hned tak někde nestalo. Vyjadřuji za to městu po letech poděkování,“ uvedl Šolc.