Článek
Alex zpočátku váhal, jestli se manifestace zúčastní: „Do poslední chvíle jsem nevěděl, jestli tam mám jít, protože jsem si nebyl jistý, jestli má smysl chodit na akci pořádanou SSM (Socialistický svaz mládeže - pozn. red.). Nakonec jsem se rozhodl na Albertov jít.“
I když viděl transparenty požadující svobodu a zaujalo ho vystoupení Josefa Škárky, který se účastnil studentských protestů v roce 1939, z dalších projevů moc nadšený nebyl.
Přesto pokračoval s průvodem na Vyšehrad, kde zástupci studentů kladli květiny k hrobu Karla Hynka Máchy: „Skončili jsme u vnější zdi hřbitova, protože dovnitř mohli jenom vybraní zástupci. Čekalo se, co bude dál, ale už tam někdo běhal a říkal půjdeme do centra.“ Manifestace měla původně vyvrcholit v Opletalově ulici, ale orgány komunistické moci si nepřály, aby prošla centrem.
„Šlo se dolů na Výtoň,“ říká mi cestou Alex. „Doufal jsem, že půjdeme k botanické zahradě Na Slupi, ale bylo vidět, že ve Vyšehradské stojí kordon policajtů, takže mi bylo jasné, že se tudy do centra nedostaneme.“
Po nábřeží k divadlu
Průvod pak pokračoval po nábřeží směrem ke zlaté kapličce: „Na nábřeží nebyli policajti, což bylo překvapivé. Začínalo být cítit nadšení, že přece jenom dojdeme do centra. Dostali jsme se k Národnímu divadlu a z okna balkonu nám mávali. To už byla hodně velká euforie. Začínali jsme mít pocit, že se něco začíná lámat.“
Průvod pak musel zahnout na Národní třídu, protože další cesty byly uzavřené. „Dostal jsem se s davem až k Redutě,“ vypráví 35 let od událostí na Národní třídě.
Tam pak dlouho stál s ostatními, protože cestu blokovali na křižovatce se Spálenou policisté. „Zpívala se hymna a Masarykova oblíbená Ach synku, synku a čekalo se, co bude. Na jedné straně byl kordon policajtů, na druhé straně jsme byli my,“ vzpomíná.
Zásah proti studentům
Večer policisté proti zbylým demonstrantům zasáhli a začali je vytlačovat po Národní zpátky k řece. „Hnali nás do podloubí. Tam jsme šli maximálně jeden dva vedle sebe. Jak jsem se blížil ke konci podloubí, tak jsem viděl, že rovně to nejde, protože tam už byli policajti. Nakonec jsem vběhl do domu v Mikulandské. Běžel jsem nahoru okolo nějakých dveří a ty byly pootevřené. Skončil jsem v jednom bytě. Tam nás bylo asi 10 nebo 12 a čekali jsme, co bude dál.“
V bytě zůstal, dokud se situace neuklidnila, a pak zamířil domů. Tehdy ještě netušil, že právě zásah proti této manifestaci vyvolá masové protesty. V dokumentu, který Novinky natočily letos na jaře, se objevují i dobové záběry včetně rozhovorů z automobilů StB. A některé úšklebky estébáků připomínají praktiky tehdejší doby. Podívat se můžete na videu, záznam je dostupný také v přehrávači a podcastových aplikacích.
Malé i velké příběhy českých i světových dějin vás přesvědčí o tom, že historie je učitelkou života. Vychází každou druhou neděli na Novinky.cz, Spotify, Apple Podcastech či platformě Podcasty.cz.
Poslechněte si také naše další podcasty: