Článek
„Táta jezdil s trikolorou do Prahy. Já jsem jako dítě nestrádala, takže to tak neberu, ale mám tety podnikatelky, tátu, ti to přivítali ve velkém,“ zmínila dotázaná, které bylo tehdy dvanáct. Na strasti tehdejší doby si však vzpomíná: „Stála jsem fronty za mamku. Pamatuji si, že toaletní papíry nebyly a podobné věci. K moři jsme nejezdili.“
„Beru to z pohledu matky, takže si už svoje děti můžu vzít, kam chci, jak na lyže, tak k moři. Můžu jim koupit, co chci. Nemusí se nic shánět,“ hodnotí současnost kladně.
Na to, že revoluční dění doma probírali, si letmo také pamatuje muž, kterému tehdy bylo devět let. „Pamatuji si, že bratr někam lítal s trikolorou na bundě, jinak nic jiného,“ uvedl s tím, že jako dítě ještě pořádně nevnímal, co se děje.
Sametovou revoluci muž zhodnotil kladně, zapochyboval však o tom, zda skutečně došlo k odebrání moci z rukou komunistů. „Určitě je super, že se to změnilo, že člověk má víc možností, může vycestovat. Jak člověk do toho šťourá víc, tak kdo ví, jestli si to doopravdy nenaplánovali. Kdo ví, co bylo v zákulisí, jak to doopravdy bylo,“ zmínil.
Hezká vzpomínka i nová éra
„Nová éra v dějinách republiky,“ odpověděla jiná dotázaná na otázku, co pro ni datum 17. listopadu znamená. Na to, co tehdy přesně dělala, si nevzpomněla. Kladně však hodnotí nově nabyté možnosti svobodného rozhodování, možnosti cestování i současnou politickou situaci: „Je to lepší, rozhodně se to úplně neblíží tomu, co bylo předtím. To se nedá srovnávat,“ zmínila.
Se svobodou si datum 17. listopadu spojily i další dvě dotázané. „Pamatuju si, že jsme mohli vycestovat konečně,“ uvedla jedna z nich. Druhá si na to, co tehdy dělala, nevzpomněla. Zmínila však, že revoluce její život nijak neovlivnila: „Pořád stejně. Nic se nemění.“
Naopak jako na hezké výročí vzpomíná na 17. listopad muž, který dění revoluce sledoval převážně z televize. „Do Prahy jsem se nedostal, takže jsme to prožívali akorát doma a na náměstí tady trochu,“ uvedl. Na otázku, zda mu revoluce změnila život, odpověděl kladně: „Samozřejmě k lepšímu, jsem spokojenej, člověk si může dovolit sem tam něco říct, někdy i rozumného. Dneska mladí ani nevědí, že se nedalo jet. Tak do Bulharska, a ještě jste musela mít pozvání od známých.“
S datem 17. listopadu si pak nic nespojila 18letá dívka. „Možná ve škole, ale moc jsme to neprobírali,“ odpověděla na otázku, jestli někdy slyšela o sametové revoluci. „Nevím, jak bych to řekla, asi, že můžeme v klidu žít,“ uvedla.
Sametovou revoluci odstartovala vzpomínková akce k 17. listopadu 1939, kdy došlo k uzavření českých škol nacisty. Pochod, jenž začal na Albertově, postupně přerostl v protikomunistickou demonstraci, která vedla na Národní třídu. Zde byla demonstrace násilně rozptýlena příslušníky Veřejné bezpečnosti.
První demonstrace se v Mladé Boleslavi odehrála v úterý 21. listopadu, už den předtím však začali stávkovat herci mladoboleslavského divadla, kteří místo představení divákům vyprávěli o dění na Národní třídě. Největší demonstrace pak proběhla na tehdejším Leninově náměstí při generální stávce v pondělí 27. listopadu.