Hlavní obsah

17. listopad 1939: Jana Opletala i Václava Sedláčka stála protiněmecká demonstrace život

Novinky, Filip Šára

11. listopadu 1939 zemřel student medicíny Jan Opletal. Podlehl následkům střelného zranění, které utrpěl při demonstraci proti německým okupantům z 28. října téhož roku v Praze. Jméno Jana Opletala spojuje v našich dějinách 28. říjen se 17. listopadem a nadále zůstává symbolem hrdého vzdoru nacistům. Méně známou obětí nacistických represí z roku 1939 byl dělník Václav Sedláček.

Foto: ČTK

Z pohřbu studenta Jana Opletala (ve výřezu)

Článek

Na podzim roku 1939 se vzedmul odpor české inteligence vůči nacistické okupaci a represivním nařízením německé státní moci uvnitř protektorátu. Jako trest přišly záhy popravy studentských vůdců a zástupců dělníků.

Smrt čtyřiadvacetiletého Opletala po brutálním zásahu okupační moci se symbolicky považuje za první československou oběť druhé světové války.

Jan přišel na svět v rodině Štěpána a Anny Opletalových jako osmé dítě. Skutečným dnem jeho narození byl 1. leden 1915, avšak rodiče uvedli oficiálně datum 31. prosince 1914, aby mohl o rok dříve nastoupit do učení. Do obecné školy chodil poblíž svého rodiště v Nákle u Olomouce. Poté studoval gymnázium v Litovli, kde v roce 1934 odmaturoval.

Původně chtěl studovat leteckou školu v Prostějově, kvůli vadě zraku ale šel na školu pro záložní důstojníky v Hranicích, odkud byl přeložen na vojenskou prezenční službu u jezdectva v ruzyňských kasárnách. Na medicínu nastoupil až v zimním semestru roku 1936.

Foto: ČTK

Jan Opletal

Osudného 28. října 1939 byl Opletal, tehdy student čtvrtého ročníku pražské Lékařské fakulty Univerzity Karlovy, postřelen při poklidné demonstraci v den 21. výročí vzniku Československa na rohu Žitné a Mezibranské ulice v Praze.

Protest nacisté tvrdě potlačili. Zraněno bylo 400 lidí, přímo na místě zemřel mladý pekařský pomocník Václav Sedláček (narozen 22. dubna 1917), zasažený střelou do srdce.

Intelektuál a dělník uvažovali stejně

„Se studentem medicíny Janem Opletalem je nerozlučně spojen horník a pekárenský pomocník Václav Sedláček. Zatímco na Opletala, Moravana z Hané, se v proměnách času relativně nezapomínalo, na Sedláčka, pocházejícího z česko-německého vlasteneckého prostředí, se z mnoha ideologických důvodů na desetiletí zcela zapomnělo,“ řekl Novinkám historik a pedagog Zbyněk M. Duda.

Foto: ČTK

Cestovní pas Václava Sedláčka

„Přitom oba mladí lidé – intelektuál a dělník – mysleli naprosto stejně, neboť se vzepřeli nacistické moci, hájili porobenou vlast, přičemž položili své životy za ztracené ideály demokracie a humanismu,“ zdůraznil historik.

Dodal, že v tomto smyslu na odkaz těchto vlastenců symbolicky navázaly mladé generace v letech 1948, 1968 a 1989.

Opletal utrpěl průstřel břicha a byl operován profesorem Václavem Pačesem na klinice Arnolda Jiráska ve fakultní nemocnici na Karlově náměstí, nicméně 11. listopadu zemřel na zánět pobřišnice.

Jeho pohřeb z 15. listopadu se stal opět velkou manifestací proti okupantům a vedl k rozhodnutí Adolfa Hitlera zavřít české vysoké školy a k brutálnímu násilí na studentech. V noci na 17. listopadu tedy gestapo obsadilo koleje v Praze, Brně a Příbrami a zatklo více než 2000 studentů.

Popravy bez soudního rozsudku

„Nacisté se rozhodli využít situace k likvidaci českého vysokého školství. Na poradě u Hitlera dostali 16. listopadu říšský protektor Konstantin von Neurath a státní tajemník Karl Hermann Frank zvláštní pokyny,” popsal pro Novinky historik a odborník na nacistickou okupaci Jan Zumr z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

„Večer se v Černínském paláci konala pod Frankovým vedením porada, které se zúčastnili vedoucí představitelé německé civilní správy a bezpečnostních složek. Na ní se naplánovalo zatýkání studentských vůdců, obsazení vysokoškolských kolejí a univerzitních budov,“ dodal Zumr.

Foto: ČTK

Opletalův studijní index (vlevo) a smuteční oznámení o jeho úmrtí

Po Opletalově pohřbu tak došlo k uzavření českých vysokých škol, vedoucí představitelé vysokoškoláků byli zatčeni a devět z nich bylo popraveno: Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šaffránek a Jan Weinert. Dalších více než 1200 studentů bylo zbito a odvlečeno do koncentračních táborů.

„Bezpečnostní služba SD (Sicherheitsdienst neboli Bezpečnostní služba sloužila jako zpravodajská služba SS a NSDAP – pozn. red.) vytipovala skupinu studentských funkcionářů, kteří byli posléze popraveni 6. zesíleným plukem SS Totenkopf v Kasárnách Heinricha Himmlera na Ruzyni,” pokračoval Zumr.

V Ruzyni skončili i studenti zatčení pořádkovou policií a jednotkami SS.  „Za neustálého bití je doprovod nahnal do bývalé jízdárny, kde následovalo další týrání. V kasárnách přečkali krušnou noc a ráno byla většina z nich (propuštěni byli cizinci a mladiství) odeslána na nedaleké nádraží Praha-Ruzyně, odkud je čekal transport do koncentračního tábora Sachsenhausen,“ vysvětlil Zumr.

Foto: ČTK

Pohřeb Jana Opletala

„Žádný moderní národ nemůže přežít bez vysokoškolsky vzdělaných lidí. Uzavření českých vysokých škol představovalo první krok k likvidaci českého národa a zároveň promyšlený úder proti tuzemské inteligenci a elitám,“ zmínil expert z ÚSTR.

Poprava devíti studentských funkcionářů byla podle něj v protektorátu prvním případem tzv. zvláštního zacházení (Sonderbehandlung), tedy exekucí bez soudního rozsudku provedených pouze na základě rozhodnutí policie.

Nacisté ukázali pravou tvář

Demonstrace roku 1939 každopádně přispěla k tomu, že nacisté při zásahu proti studentům byli nuceni strhnout škrabošky a otevřeně ukázat pravou tvář. Reakcí na spořádanou manifestaci bylo noční přepadení spících studentů a počátek decimování nepřizpůsobivé národní inteligence,“ popisuje další historik, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR Miroslav Vaněk.

Foto: ČTK

Manifestace na Václavském náměstí v Praze 28. října 1939

Foto: ČTK

Demonstrace proti okupantům na Václavském náměstí v Praze 28. října 1939

Podle Vaňka nešlo jen o signál dovnitř společnosti, ale také o významný vzkaz do zahraničí. „Nikdo si nemohl dělat iluze o německých úmyslech na obsazeném území. Není proto divu, že se jedna z obětí, Jan Opletal, stala symbolem odporu a vzdoru mladé generace i v roce 1989, kdy se vysokoškolští studenti rozhodli na Albertově připomenout jeho památku a památku ostatních padlých a uvězněných,“ doplnil.

Hitlerem nařízené uzavření deseti českých vysokých škol mělo podle Jana Zumra z ÚSTR trvat tři roky. Jejich budovy a koleje si pro sebe zabrala okupační správa. Například Kounicovy koleje v Brně se staly věznicí brněnského gestapa, kde byli vězněni, mučeni a vražděni odbojáři z celé Moravy. Univerzitní klinika v Praze-Podolí se pro změnu stala lazaretem SS.

„Časové omezení doby, po kterou měly být školy zavřeny, bylo od počátku fikcí,” upozorňuje však Zumr. „Jejich znovuotevření se neplánovalo. Naopak v dalších letech bylo české školství dále omezováno.”

Přibližně 1200 vysokoškoláků bylo nicméně postupně propuštěno, poslední v roce 1943. Útrapy věznění v koncentračním táboře ale nepřežilo 35 z nich. „Zajímavostí je, že mezi zatčenými studenty bychom nenalezli žádné studentky. Akce byla namířena výhradně proti mužům,“ dodal Zumr.

Českojazyčné VŠ se obnovily až po válce

V protektorátu fungovaly po 17. listopadu 1939 tři německé vysoké školy: Německá universita Karlova v Praze, Německá vysoká škola technická v Praze a Německá technika v Brně, jak vyplývá z webů Karlovy univerzity, Českého vysokého učení technického (ČVUT) v Praze a Vysokého učení technického (VUT) v Brně.

Českojazyčné vysoké školy zůstaly až do zániku protektorátu v květnu 1945 uzavřené. Někteří čeští studenti dokončili studium v Bratislavě.

Foto: Jaroslav Soukup, Novinky

Univerzita Karlova v Praze. Ilustrační snímek

V souvislosti s letošním kulatým výročím je nicméně podle Zumra tristní, že do dneška neexistuje databáze zatčených studentů. Nemáme k dispozici ani údaje o tom, kolik z nich se po propuštění zapojilo do odbojové činnosti a kdo byl následně znovu zatčen či zavražděn.

„Svoboda zkrátka není samozřejmostí a není zadarmo. Naši předkové ji vykoupili velkými obětmi, nato bychom neměli zapomenout. O svobodu je třeba neustále pečovat a jednoznačně se postavit snahám o její omezení, ať už přicházejí zprava nebo zleva,“ uzavřel.

O půl století později se v listopadu 1989 stala připomínka Opletalovy památky jedním z impulzů ke svržení komunistického režimu v Československu, takzvané sametové revoluce.

Foto: Profimedia.cz

Hrob Jana Opletala v Nákle na Olomoucku. Narodil se v současné místní části Lhota nad Moravou.

Foto: Profimedia.cz

Památník Jana Opletala u „jeho“ Hlávkovy koleje na pražském Novém Městě

Univerzita Karlova udělila už roku 1945 Opletalovi in memoriam titul MUDr., v roce 1996 ho prezident Václav Havel vyznamenal in memoriam Řádem Tomáše Garrigua Masaryka. V rodném Nákle na Olomoucku byl na jeho počest vztyčen pomník, v řadě měst (Praha, Olomouc či Poděbrady) jsou po něm pojmenovány ulice.

A i díky Janu Opletalovi je 17. listopad státním svátkem, který se od letoška oficiálně jmenuje „Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva”. Daný název má lépe reflektovat listopadové události obou přelomových roků: 1939 a 1989.

Související články

Výběr článků

Načítám