Vinice jako rodinné stříbro Prahy. O jednu se v metropoli stará i stříbrná olympionička

O pokračování vinařské tradice se v Praze starají jak městské části a její organizace, tak soukromníci či nadšení zahrádkáři. Majitelkou jedné z nich je i úspěšná česká olympionička a jachtařka Lenka Vydra Šmídová.

Na Jabloňce, tyčící se na trojském Černém kopci, se stala vinařkou vlastně náhodou. S manželem nejdřív opravili zanedbaný klasicistní zámeček a pak se pustili do kultivace okolí.

„A narazili jsme přitom na polorozpadlé zpustlé vinné terasy a rozhodli jsme se je zpevnit a vysázet prvních tři sta hlav révy. Zhruba po čtyřech letech jsme úrodu sklidili, zjistili, že víno je velmi pitelné, a to nám dodalo energii do dalšího budování vinice,“ vypráví Šmídová, jak se dostala od vrcholového sportu k pěstování vína.

Dnes na jednom osázeném hektaru pěstuje Ryzlink rýnský, Ryzlink rýnský červený a Tramín červený. „Vínu se u nás daří výborně, díky oteplování je čím dál teplejší klima a brzy budeme moct vysazovat červené odrůdy i v Praze,“ přibližuje.

Jejich úroda bude ale letos o něco slabší než jindy. „Zastihly nás, stejně jako všechny vinaře v Česku, jarní mrazíky, myslím, že tím byla poškozena čtvrtina vinice, trpěli jsme i na pukání hroznů a vosy. Nevidím to ale tragicky, budeme mít přes polovinu úrody, která by byla v ideálním případě,“ myslí si.

Na degustaci se k ní můžete individuálně objednat. Bílá vína budete ochutnávat ve stylovém prostoru.

„A to v degustačním pavilonu Fibonacci, který byl navržen portugalským architektem Marco Maiem. Je to vlastně kamenná zídka, která je stočená do jakési spirály. Odděluje prostor k degustaci od vinice a zároveň od rušného města, protože jsme přímo nad vjezdem do tunelu Blanka,“ vysvětluje Šmídová.

Jen kousek od Jabloňky stojí vinice sv. Kláry. „Je to takové naše rodinné stříbro,“ říká o ní s úsměvem Bohumil Černý, ředitel trojské botanické zahrady, pod niž vinice spadá. Podobné spojení je podle něj ve světě unikátem.

Jeden z nejhezčích pražských vinohradů v sousedství Trojského zámku se rozkládá na 3,5 hektaru a stará se o něj pět zaměstnanců. Víno tu nejen vypěstují a sklidí, ale také ho ve zdejším viničním sklepě zpracovávají.

Různé sortimenty vín vyrábějí z devíti odrůd, návštěvníci tu ale najdou i naučnou stezku až se 120 odrůdami povolenými v Česku k moštování. „Odrůda, která tady asi nejvíc prosperuje, je Rulandské modré. Pro letošní rok jsou novinkou šumivá vína, která kvasila v lahvích klasickou metodou výroby šampaňského,“ dodává ředitel.

Letošní úroda byla podle Černého velmi slabá. „Po mnoha a mnoha letech došlo k tomu, že nám vinice na jaře pomrzla, nebývá to tady tak časté, Vltava většinou tu teplotu udrží a réva tady přežije, i když jinde poškozené hrozny mají,“ vysvětluje. V průměrném roce lahvují až 24 tisíc půllitrových lahví, tentokrát prý budou rádi za pět tisíc.

Radost jim však v tomto roce může dělat nově opravený viniční domek z přelomu 17. a 18. století. Rekonstrukce vyšla na 24 milionů korun. Původní selské stavení sloužící jako zázemí pro pracanty na vinohradu je teď určené návštěvníkům, k pořádání akcí či degustacím.

Zatímco vinice svaté Kláry je všem na očích, na Vyšehradě je za zdmi zdejší kapituly jedna schovaná.

„Většinou lidé nevědí, že tu vinice je. Řada lidí mine náš areál bez povšimnutí, proudí po hradbách a dívají se na Prahu, a přitom uvnitř samotného Vyšehradu je mnoho skvostů,“ myslí si děkan kapituly sv. Petra a Pavla Michal Němeček o jejich malém „skrytém“ políčku.

Čítá 130 hlav rév jako Modrý Portugal nebo Müller Thurgau, v péči je má kutnohorská firma, a když se zadaří, produkce čítá na 250 lahví. Nejsou však běžně k dostání, slouží výhradně k potřebám kapituly, například pro reprezentační účely. „V poslední době to děláme tak, že vytváříme cuvée, což to směsice vín,“ přibližuje děkan.

Městskou částí, která na vinařskou tradici upomíná nejnápadněji, jsou Vinohrady. Přestože kdysi všudypřítomné vinice z  většiny ustoupily rozpínající se zástavbě, jejich slávu stále připomíná areál Havlíčkových sadů s jednou z nejkrásnějších vinic, Grébovkou.

Stávala tu už v době před vládou Karla IV., pak ji převzali do správy jezuité. „Důležitým momentem v historii vinice je období na konci 19. století, kdy zde byl budován vinohradský tunel. Vyvážka z něj se začala navážet na zdejší skály a tím vzniklo toto území,“ vypráví průvodkyně Prague City Tourism Dana Brzkovská.

Později pozemky zakoupil podnikatel německého původu Moritz Gröbe, který po sobě zanechal rozměrnou neorenesanční vilu, u níž se každoročně koná oblíbené vinobraní, viniční altánek či umělou jeskyni.

Vinice stávající na místě dnešního chirurgického pavilonu Fakultní nemocnice Bulovka už ale takové štěstí neměla, obnovená nebyla. „Byly tam viniční usedlosti, jmenovaly se Velká a Malá Vaceška,“ dodává průvodkyně.

Největší vinohradem v metropoli se pyšní viniční usedlost Salabka a kompletně zrekonstruovaná byla i Popelářka, kde se o produkci stará Vinařství Zilvar.

Řádky révy se vinou také svahem bývalé pískovny v Lysolajích, areálem porodnice v Podolí, lemují bobovou dráhu ve Vysočanech a zahrádkáři se o ně starají v Modřanech. Najdeme je také na Strahově, v Dejvicích a Smíchově. Nejčerstvěji, od roku 2019, jsou révové keře vysázené na jižním svahu vrchu Vítkova.