Pokrmy připravoval na Manhattanu, v Londýně i Bahrajnu. Vaření má jako životní styl

Řemeslu se rodák z Českého Těšína vyučil na dnešní Albrechtově střední škole. „Zdraví mi neumožňovalo si vybírat, a ani nebylo z čeho. Proto jsem šel na kuchaře. Mám ale pocit, že mě na tu dráhu vždy něco vedlo, že to nebyla jen náhoda,“ poukázal muž, jenž chtěl být od dětství vojákem.

„Miloval jsem uniformy, chtěl jsem mít disciplínu. Oboje jsem v kuchyni našel. Mám uniformu, prošel jsem si peklem, v některých podnicích těžkou prací, takže to, co jsem chtěl, jsem stejně dostal,“ usmál se Valíček.

Profesní kariéru odstartoval na kolejích coby kuchař jídelních vagonů. „Tehdy jsem si myslel, že vařit umím. Ale vůbec ne. Když si na to vzpomenu, tak to byla spíše sranda, možná dokonce urážka gastronomie,“ míní při vzpomínkách na své začátky.

„Kuchař musí cestovat, učit se, vidět a poznávat,“ vysvětlil, proč vagony po čase opustil a vydal se do světa. Vařil a učil se například v Rusku, na Ukrajině či v Irsku.

„Prošel jsem snad těmi nejkvalitnějšími luxusními hotely s nejvyššími nároky na personál. Ale nevadilo mi to. Vždy jsem si na sebe kladl vysoké nároky a měl velké cíle, proto jsem si hledal místa, kde to bylo vždy velmi náročné a nic tam nebylo zadarmo, nic se neodpouštělo!“

Nejraději Valíček vzpomíná na Hotel RoseWood Tuckers Point Bermuda. „Tam začala být práce najednou mnohem víc než jen vaření a učení se. Stal jsem se souse chef, zástupcem šéfkuchaře, v krásném resortu s golfem a obrovskou pláží, jednom z nejkrásnějších na Bermudách,“ prozradil.

Ale ani Bermudy neudržely Valíčka navždy. Po čase se chtěl zase učit, a tak nejprve vyrazil do New Yorku, na půlroční stáž jako zástupce šéfkuchaře ve Fig & Olive na Manhattanu, a posléze do Londýna. Tam mimo jiné šéfoval kuchyni restaurace Paradise the way of Kensal Green nebo byl sous chef v Berners Tavern Hotelu Marriott. „Jeden čas jsem taky hostoval u formule 1 v Bahrajnu, kterou zaštiťoval jeden z největších kuchařů Marko Pierre White,“ prozradil Valíček.

Po více než deseti letech ale začal mít cestování dost. A protože v té době dostal nabídku vést nový podnik v Dolní Lomné, vrátil se domů. „Tam jsem byl tři roky. Pak už jsem cítil, že chci dělat sám na sebe, že se chci vrátit do města. A tak jsem si před sedmi lety začal plnit svůj šílený sen,“ řekl.

Na mysli má Food Atelier Davida Valíčka, který otevřel v industriálních Dolních Vítkovicích a přes Ostravu-Petřkovice se s ním dostal až do Staříče. „Tady jsem konečně ve svém,“ upozornil s tím, že i když nemá kamennou restauraci, vaří denně. „Vybudoval jsem si kuchařský byznys na privátní úrovni. A kdybych se nenaučil říkat ne, vařím asi nonstop,“ řekl Valíček, který se nedávno stal navíc i jedním z kuchařů televizní show nazvané Hoď to na gril, která nabízí recepty a tzv. sexy úpravy mas na grilu.

Na dotaz, co nejraději vaří, Valíček odpovídá, že svoji kuchyni. „Ryby, mořské plody, sezonní věci, maso z různých koutů světa i lokální, zeleninu, luštěniny… Cokoliv, s čím jsem se za léta v cizině setkal,“ objasnil a dodal, že jeho cílem je připravit gastronomický zážitek.

„Vařím podle nálady, a to je asi nejkrásnější, co se kuchaři může stát. Vaření mám spíš jako životní styl. Je to něco, na čem mi záleží, co ke mně patří. Nic jiného už nikdy v životě dělat nebudu,“ míní muž, jenž si život bez kuchařiny představit nedokáže. „Dejte mi týden volna a pak vám řeknu,“ uzavřel se smíchem.