Článek
„Každý klient by měl mít schopnost orientovat se bezpečně na finančním trhu. Znamená to mít znalost základních pojmů jako je vliv inflace v rámci daného produktu, schopnost zhodnotit reálnost výnosů a rizika apod. Nesmíme zapomenout ani na vlastní cashflow: aktiva, pasiva, jestli klienti někde zbytečně nepřeplácí, jaké typy produktů je po třeba mít ve svém portfoliu,“ říká Martin Hájek, který je oblastním ředitelem poradenské společnosti OVB Allfinanz a zároveň zkušeným lektorem finanční gramotnosti, kterou přednáší žákům základních škol, ale třeba i seniorům.
Většinu lidí nejčastěji zajímá, kam přispívá stát, kde jsou daňové úlevy, co je v produktech garantováno.
Je potřeba se zajímat o sebemenší detaily produktů a podle toho následně vybírat.
„To v zásadě není špatně, ale produkt vhodný pro padesátiletého podnikatele nemusí být vhodný pro mladou maminku na mateřské a naopak. Je proto potřeba se zajímat o sebemenší detaily produktů a podle toho následně vybírat,“ zdůrazňuje Hájek.
Jaké jsou nejčastější chyby
Mezi nejčastější chyby, které lidi dělají, patří podle něj například podpojištění majetku či nemovitosti. „Klienti si neprochází podmínky, nezajímají se o skutečnou hodnotu svého vlastního majetku a dostanou tak ve finále menší plnění, než jaká je skutečná škoda,“ říká Hájek.
Klienti také mívají mylné domněnky o spoluúčasti, nevědí, do kolika peněz se jich to týká, kolik budou v případě škody doplácet oni a tak podobně. „V segmentu životních a úrazových pojištění vidím, že trh je velmi přepojištěný jako důsledek divokých devadesátých let a klienti tak často mají až pět šest různých pojistných smluv, přitom by to vše šlo vhodně vyřešit maximálně dvěma smlouvami a zbytečně tak nepřeplácet,“ radí dále expert.
V rámci hypoték lidé podle něj koukají zejména na úrok, ale už nevidí produkty, které jdou s hypotékou ruku v ruce. Například když banka klientovi řekne, že u nich musí mít vedený účet a případně i nějaké pojištění, což dotyčný klient přímo na místě nezjistí, že to tak být nemusí. Přitom se to dá řešit i alternativními způsoby – například dalším účtem a samotné pojištění si lze zřídit levněji u jiné instituce.
U stavebního spoření si lidé často myslí, že jejich úroky jsou stále stejné, a když zvýší cílovou částku, tak zůstanou. „Ale spousta stavebních spořitelen tyto úrokové sazby sníží a klienti se pak diví, že z původně slibovaných tří procent mají najednou procento jedno,“ upozorňuje Hájek. „Další věcí jsou pak meziúvěry, ze kterých téměř není možné odejít jen tak a klient tak musí čekat, protože možnosti refinancování jsou jen velmi malé,“ upozorňuje.
Mnoho Čechů se stále bojí investování. Podílové fondy si sice již vybudovaly svou pozici na trhu, mají rostoucí tendenci, ale i přesto je spousta klientů skeptických i z důvodu hrozby ekonomických krizí, které můžou, ale samozřejmě nemusí přijít, a proto raději volí vyčkávací taktiku.
Vhodně zvolený způsob spoření či investování přitom může člověku poskytnout potřebnou rezervu v budoucnosti. „Nejčastější chybou je, že lidé mají peníze uloženy na běžných účtech a nepracují s nimi efektivně. I v rámci investic je však dobré začínat opravdu pozvolna a naučit se v tom chodit, než tam vložit spoustu prostředků naráz a pak čekat, jak to dopadne a nemít v základu z čeho fungovat. Můžete kdykoli přijít o zaměstnání, může přijít autonehoda, vážný úraz… Nad tímto by měl klient uvažovat vždy na prvním místě, než kamkoli vloží své finanční prostředky,“ dodává Hájek.