Vyšší platby za distribuci mohou zdražit energie

Letos jde za zákazníky od státu na platby distributorům kolem 38 miliard korun. Vláda tím chtěla lidem pomoci během energetické a inflační krize. Teď koalice hledá úspory a o dalším postupu jedná.

Například společnost Centropol očekává od ledna příštího roku nárůst plateb za distribuci ve výši dvaceti procent. To by znamenalo navýšení ze současných 1949 Kč za megawatthodinu u nejběžnější distribuční sazby na 2339 Kč.

Platba za megawatthodinu by se tak ročně zvýšila o 390 Kč. Při běžné spotřebě 3000 kWh by tedy lidé za celý rok zaplatili takřka 1200 korun navíc. I s podporou obnovitelných zdrojů by při takové spotřebě domácnost platila oproti letošku navíc 3000 korun.

„Platby za distribuci byly zmraženy a nyní se ten dluh bude muset postupně krýt, takže očekávám jejich nárůst o deset až dvacet procent,“ řekl Právu analytik společnosti ENA Jiří Gavor.

Zvýšení plateb by se týkalo všech odběratelů, tedy i těch, kteří mají smlouvy s fixovanou cenou. Neměnná je u takových smluv „jen“ cena silové elektřiny nebo plynu, kterou může dodavatel ovlivnit.

Poplatek za distribuci je jednou z částí regulované ceny a její výši určuje vždy pro následující kalendářní rok Energetický regulační úřad.

Vláda o tom, jak bude postupovat, zatím jasno nemá. „Tato témata jsou nyní předmětem koaličních jednání. V tuto chvíli nelze předvídat jejich výsledek,“ sdělil Právu vedoucí tiskového oddělení ministerstva průmyslu a obchodu Marek Vošahlík.

„Jednání s vládou probíhají. U elektřiny jde převážně o náklady na krytí ztrát a služby výkonové rovnováhy, což jsou dvě složky, na které byly letos poskytnuty peníze ze státního rozpočtu. Teď se jedná o tom, zda do toho pro příští rok stát opět vstoupí,“ potvrdil Právu mluvčí Energetického regulačního úřadu Michal Kebort. Konečné rozhodnutí by mělo padnout do listopadu.

Gavor nepředpokládá, že platbu na sebe i pro rok 2024 vezme stát. „Myslím si, že teď už nebude doplácet nic a distributorům se sníží přiměřený zisk s tím, že se to dorovná v následujících letech,“ pro­hlásil

Růst tak podle něj bude rozložen do dvou nebo tří let, aby dopad na obyvatele nebyl tak citelný. „V normálních dobách regulovaná složka vždy rostla v jednotkách procent, typicky do pěti procent. Odhaduji, že v následujících několika letech budou platby růst vyšším tempem, deset až dvacet procent,“ prohlásil Gavor.

Platby za distribuci pro letošek lidem u elektřiny klesly v průměru o 16,7 procenta, u plynu o 1,7 procenta vzrostly. To vše díky štědré dotaci státu. Ze zmíněných 38 miliard od státu šlo asi 20 miliard na krytí technických ztrát a kolem 15 miliard na služby výkonové rovnováhy u elektřiny. U plynu přispěl stát asi dvěma miliardami.

„S náklady na ztráty nemohou regulované subjekty nic dělat. Distributoři a přenosová soustava musí nakupovat elektřinu na krytí ztrát na volném trhu. To je položka, kterou nelze ovlivnit. Přestože cena významně poklesla, stále je v porovnání s předkrizovými lety vysoko. To zřejmě regulátor už v plné míře promítne do cen za distribuci,“ vysvětlil Gavor.

Dalším důvodem pro zvýšení cen distribuce jsou podle něj nevyhnutelně rostoucí náklady na modernizaci sítě. Zmínil chystané sdílení elektřiny, které v dlouhodobém pohledu může přinést snížení nákladů na distribuci.

„Jednorázově se ale síť musí modernizovat, přizpůsobit a investice v nejbližších letech budou vyšší. Distributory také čeká výměna všech měřáků za chytré s průběhovým měřením. Těmto nákladům se distributoři nevyhnou a regulátor to bude muset zohlednit,“ míní analytik.

Je potřeba také počítat s takzvaným vodárenským efektem. I přesto, že lidé spotřebují méně elektřiny nebo plynu, síť se musí udržovat za stejné nebo vyšší náklady bez ohledu na přenesené množství.

„Vodárenský efekt se i v plynárenství musí projevit. I když spotřeba klesá, jsou platby na potrubí závislé nejen na stálém měsíčním platu, ale i na odebraném množství. Plynárny musí distribuční síť udržovat stejně, jako kdyby mohly náklady rozložit do vyššího přeneseného objemu,“ shrnul Gavor.