Článek
Měsíční částka odvedeného zdravotního pojištění je u zaměstnanců se stejně vysokou hrubou mzdou shodná. Při výpočtu zdravotního pojištění nehraje roli životní situace zaměstnance, což znamená, že nelze uplatnit žádné daňové slevy, jako je tomu v případě daně z příjmů fyzických osob.
Někteří zaměstnanci v praxi díky daňovým slevám a daňovému zvýhodnění na děti neplatí žádnou daň z příjmu, zdravotní pojištění se však platí vždy.
„Zaměstnanci je z hrubé mzdy na zdravotní pojištění jeho zaměstnavatelem sraženo 4,5 procenta a dalších devět procent za zaměstnance odvádí zaměstnavatel,“ doplňuje Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.
U dohod se platí až od určitého výdělku
Z dohody o provedení práce se zdravotní pojištění neplatí, činí-li hrubá měsíční odměna 10 tisíc korun a méně, z dohody o pracovní činnosti se poté zdravotní pojištění neplatí, jestliže hrubá měsíční odměna není vyšší než 2999 korun. Při práci pro více zaměstnavatelů současně se limit posuzuje u každého zaměstnavatele zvlášť.
Jaké jsou sazby
Pracovat pouze na dohody s odměnou do limitu je však výhodné pouze tehdy, jde-li jen o přivýdělek k hlavnímu zaměstnání nebo k důchodu.
„Kdo totiž pracuje pouze na dohody s odměnou do limitu a není současně státním pojištěncem, což jsou například penzisté či studenti, ten si musí sám platit zdravotní pojištění v měsíční částce 1803 korun jakožto osoba bez zdanitelných příjmů,“ dodává Ivanco.
Za každého zaměstnance musí zdravotní pojišťovna měsíčně obdržet 1803 korun, což je 13,5 procenta z minimální mzdy 13 350 korun.
Pokud zaměstnanec pracuje pouze pro jednoho zaměstnavatele na zkrácený úvazek s hrubou měsíční mzdou nižší než 13 350 korun, zaplatí na zdravotním pojištění více než 4,5 procenta ze své mzdy, protože zaměstnavatel platí i v těchto případech na zdravotní pojištění devět procent z hrubé mzdy zaměstnance a částka do 1803 korun jde k tíži zaměstnance.
„Dopočet do minimálního zdravotního pojištění se ale neprovádí u státních pojištěnců, tedy kupříkladu penzistů, matek na rodičovské dovolené nebo studentů,“ upřesňuje Ivanco.
Není u něj limit
Sociální pojištění za rok může být vypočteno pouze z maximálního vyměřovacího základu, z částky nad strop se již sociální pojištění neplatí. Pro rok 2019 činí maximální vyměřovací základ 1 569 552 korun. Zdravotní pojištění se však počítá i z velmi nadstandardních příjmů ze zaměstnání či samostatné výdělečné činnosti – při výpočtu zdravotního pojištění totiž není zaveden žádný limit.
Někteří občané v praxi nemusejí vůbec platit sociální pojištění. Platí to třeba pro ty, kdo žijí pouze z dědictví, z příjmů z pronájmů nebo z kapitálových příjmů. Z těchto příjmů se sociální pojištění neplatí nikdy a i účast na důchodovém pojištění je dobrovolná.
Občanům majícím pasivní příjmy, kteří si neplatí dobrovolné důchodové pojištění, ovšem nemusí být následně z důvodu nedostatečné doby pojištění přiznán státní důchod. Zdravotní pojištění však tito občané platit musejí, neboť jsou považováni za osoby bez zdanitelných příjmů.
„Osoby bez zdanitelných příjmů si musejí platit zdravotní pojištění vždy do 8. dne následujícího měsíce, a to už zmíněnou minimální částku 1803 korun,“ dodává Gabriela Ivanco ze společnosti Mazars.
