Vymáháte dluhy? Doložte je v účetnictví

„U pohledávek podaných do insolvenčního řízení bude nutné dokazovat, že jsou skutečně zaúčtované v účetnictví,“ uvedl na nedávném semináři k návrhu změn insolvenčního zákona v parlamentu ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO).

Podle něho to bude tlak na to, aby se omezily spekulace s pohledávkami, které sice na papíře vypadají věrohodně, ale ve skutečnosti jsou vytvořeny uměle. Na to existuje řada právních fíglů a insolvenční soud je těžko může od stolu prokouknout.

Pokud jsou ale pohledávky zaneseny v reálném čase v účetnictví věřitele, podléhají už zdanění a spekulace s nimi by už nebyly tak výhodné. A dodatečně rekonstruovat účetnictví na oko je už poměrně obtížné. Řada spekulantů s pohledávkami se kromě toho schovává za anonymní skořápky firem v daňových rájích, jako je Kypr, a ti by už pak takovou povinnost nemohli splnit. Tím by byli ze hry.

Insolvenční soudy zároveň podle návrhu novely insolvenčního řízení dostanou ze zákona možnost pozdržet vyhlášení firmy v insolvenčním rejstříku, pokud budou mít podezření nebo zjistí okolnosti nasvědčující tomu, že insolvenční návrh na ně podaný by mohl být šikanou.

Jde ponejvíce o situace, kdy některý z věřitelů chce firmu položit, přičemž k její insolvenci ve skutečnosti není důvod.

Na druhou stranu je v praxi kvůli přetíženosti soudů často zdržováno zveřejnění opravdu zásadních dokumentů a reálných pohledávek. „I u důležitého návrhu trvá třeba týden, než se naskenuje, založí do spisu a uvede v rejstříku,“ konstatoval místopředseda Krajského soudu v Ostravě Rostislav Krhut.

Podle Pelikána by se proto větší část agendy spojené s insolvenčním řízením firem měla přesunout ze soudů přímo na insolvenční správce. Nejen že by nad nimi byla větší kontrola ministerstva, jak navrhuje, ale dostali by také více práce. Počítá s tím ve svých návrzích novel. Změny by podle jeho představ mohly začít platit v průběhu roku 2016.

Mnohé firmy, které skutečně dluží kdekomu, a jejich vlastníci před věřiteli kličkují, ovšem využívají dosavadní možnosti v průběhu řízení změnit adresu krachující firmy, a tím změnit i místní příslušnost insolvenčního soudu.

Zatímco jeden soud kauzu již rozpracuje, tak jen kvůli formální změně adresy se musí předat na jiný soud, a ten musí věc znovu studovat. Tím podnikatelé dlužníci získávají čas k vyvedení majetku ze společnosti v insolvenci.

„Nově již nebude možné měnit místní příslušnost soudu jen změnou adresy firmy,“ konstatoval Pelikán.

Podnikatelé, soudci a právníci se na semináři k insolvencím velmi podivovali údajům Světové banky, podle níž je úspěšnost insolvenčních řízení firem v Česku až 65procentní.

Analytická společnost InsolCentrum ovšem věrohodně na základě stovek tisíců dat z insolvenčního rejstříku spočítala, že je to v průměru desetkrát méně.

Nezajištění věřitelé dostali v insolvenčním řízení s dlužníkem pouhých 3,3 procenta svých pohledávek, zajištění maximálně patnáct procent. Zajištění věřitelé jsou obvykle banky, jejichž nároky kryje zástava na nemovitosti dlužné firmy. Jejich pohledávky jsou tak jako tak uspokojovány přednostně z dražebního prodeje zástav.

Mnozí z věřitelů nepokryli ani právní náklady spojené s přihlášením do insolvenčního řízení. Přitom, jak Právo nyní zjišťuje, pravomoci insolvenčních správců v zajišťování majetku dlužníků – firem – jsou větší, než mají exekutoři. Od loňského září sice platí nový seznam věcí, které exekutor nemůže zabavit, ten ale pro insolvenční správce neplatí.

Insolvenční řízení by překvapivě radikálně proměnil předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš. „Insolvenční řízení by mělo být jen pro nezajištěné věřitele,“ uvedl na semináři. Podle Bureše by zákonodárci měli také přijmout opatření, které by motivovalo podnikatele, aby v případě neřešitelných dluhů na sebe podávali návrhy na insolvenci sami.

Když tak totiž učiní věřitelé, tak hlavně na nezajištěné věřitele ve firmě už nic nezbývá.