Vymahači dluhů jsou často horší než exekutoři

Paní Petra ze severních Čech neuhradila včas společné poplatky v domě, kde vlastní byt. To se může stát snadno, v hromadě složenek. Účetní společenství vlastníků jednotek (SVJ) dluh vyčíslilo na deset tisíc korun. Paní Petře se to vzhledem k předchozím platbám zdálo příliš.

„Jednatelka účetní firmy nám potvrdila, že tato částka byla opravdu neoprávněná, protože jednu moji platbu omylem připočítali k jinému bytu. Jenže doba splatnosti na částku přes 10 000 korun již uplynula. Čekali jsme tedy na to, že nám účetní vystaví nový platební příkaz na odpovídající částku necelých pěti tisíc korun a ten původní stornuje,“ popisuje paní Petra.

Jenže jaké bylo její překvapení, když jí za dva týdny přišel dopis od inkasní agentury na 8300 korun.

Agentura v něm tvrdila, že pět tisíc korun je po splatnosti už pět měsíců – a za tu dobu už chtěla bezmála dvakrát více. Jak došla k tak vysokému navýšení, ničím nezdůvodnila. Pouze holé tvrzení, kolik chtějí, žádné doložení vynaložených nákladů vymáhání.

Navíc inkasní agentura vůbec nevzala v potaz, že účetní SVJ dodatečně uznala chybu a vystavovala nový platební příkaz. Byl o polovinu nižší než původní nedoplatek. To byl dluh, který nezpochybnila ani paní Petra.

Výsledek? S paní Petrou agentura rozumně nekomunikuje, přehazují si ji od operátora k operátorovi, předseda SVJ se k tomu také nemá.

Uhradila tedy přímo SVJ nedoplatek necelých pěti tisíc a to, co žádá agentura, zatím ignoruje. Jenže jí už chodí výhrůžky, že bude zažalována podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, který, pokud nezaplatí, bude řešen exekučně.

„Ať to zkusí, vezmu si právníka a budu se bránit, že to není účelně vynaložený náklad. Podle právníka už existuje judikatura, z níž vyplývá, že u sporů se spotřebiteli soudy některé požadavky inkasních agentur neuznaly,“ dodává paní Petra.

Není jediná, kdo je takto postižen. Jak potvrzuje mluvčí Asociace inkasních agentur (AIA) Jana Tatýrková, obracejí se na ni desítky šokovaných lidí. Ptají se, jak je možné, že si vymahači mohou k běžným neuhrazeným složenkám a účtům přihodit, kolik chtějí.

Přitom soukromí soudní exekutoři i právníci jsou u částek, které si k vymáhaným dluhům přihazují, zákonem jasně vymezeni. U menších částek, uhrazených ještě relativně brzy od splatnosti, to mimo jiné už dávno nejsou dvojnásobky, o něž nabydou.

Ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) sice před časem nadzvedl lidi, když řekl, že exekutor v průměru bere přes 350 tisíc měsíčně, ale podle informací Práva jeho ministerstvo z těchto závěrů v tichosti couvá. Na odborných setkáních má již úřad prezentovat o dvě třetiny nižší sumy.

Zcela ze řetězu jsou však puštěni mimosoudní vymahači dluhů. „Je normální, aby mi inkasní agentura navýšila dlužnou částku ve výši 4 500 Kč o další tři tisíce korun jako jejich poplatek?“ napsala například do AIA paní Barbora.

„Podobnou zkušenost má i mnoho dalších lidí. Nepovažujeme za etické si tolik navíc přihazovat, i odměny inkasních agentur by měly být regulovány,“ dodala Tatýrková.

„Snažili jsme se navrhnout zákonné nastavení maximální výše poplatků, kterou by agentury mohly přenášet na dlužníky. Úřad na ochranu hospodářské soutěže nás však upozornil, že by se mohlo jednat o kartelovou dohodu, a znemožnil nám tak náklady účtované dlužníkům omezovat. Proto dnes jedna inkasní agentura po dlužníkovi požaduje přiměřenou částku, zatímco druhá si účtuje poplatek tři tisíce u tisícikorunové pohledávky,“ řekl Právu prezident AIA Radek Laštovička.

Poradna při finanční tísni od začátku letošního roku prováděla šetření u svých klientů, aby zjistila, kolik si agentury přihazují navíc.

„Poplatky se pohybují kolem třetiny z původní dlužné částky. Setkali jsme se i s absurdním poplatkem ve výši trojnásobku původní dlužné částky. Nejčastěji se objevuje poplatek ve výši 20–30 procent z dluhu,“ upřesnil ředitel Poradny při finanční tísni David Šmejkal.