Článek
Zisk provozovatele totiž neovlivňuje cenu vody tak, jak si lidé myslí. Dosahuje se ho především hospodárností a úsporami.
Vodovody, kanalizace a čistírny odpadních vod zůstaly až na výjimky ve vlastnictví měst a obcí. V řadě případů pak vlastníci svěřili provozování těchto sítí soukromým firmám. O výši vodného a stočného však rozhodují města a obce, ale ty to nemohou dělat zcela libovolně.
„Kalkulace cen vody je přesně popsána v zákonech, regulují ji cenové výměry. Rozhodně nelze přijmout tvrzení, že naše vodárenství bylo vytunelováno a proto dnes platíme takto vysoké ceny vody,“ říká Antonín Raizl z poradenské společnosti Ernst & Young, když se zamýšlí nad tím, proč jsou ceny vody v jednotlivých regionech velmi rozdílné.
Předností velkých firem je nákupní síla
Velké společnosti, které provozují vodárenskou infrastrukturu, jsou efektivnější než veřejní vlastníci. Nejvíce je to patrné v personálních nákladech a externě nakupovaných službách, například při nákupu elektřiny a materiálů všeho druhu. Uplatňuje se tu jejich nákupní síla a možnost vyjednat si lepší ceny.
„Vyšší efektivita privátních podniků a zejména těch, do nichž vstoupil zahraniční investor, vyplývá logicky z vzneseného know-how, procesního řízení a značného tlaku na hospodárnost a dosahování úspor,“ vysvětluje ředitel odboru cenové politiky ministerstva financí Pavel Maštálka. Obecní managementy totiž nemusí mít zahraniční zkušenosti a rozhodování o investicích a strategickém rozvoji vodárenské firmy bývá i výsledkem politického kompromisu. To může vést k oslabení tlaku na vyšší efektivitu.
„Samozřejmě však není možné považovat za automatickou zásadu, že veřejný vlastník je vždy horší,“ konstatoval Maštálka.
Podle Raizla se cíle soukromých a veřejných provozovatelů většinou hodně liší. „Ten soukromý má zájem nejen na aktuálním zisku, ale také na dobrých vztazích s veřejným sektorem. Na druhé straně je často velmi obtížné identifikovat cíle veřejných provozovatelů,“ prohlásil.
Představenstvo i dozorčí rada veřejného provozovatele jsou jmenovány vedením radnic. Tudíž při změnách v koalicích nebo v novém volebním období dochází často k personálním změnám. Aktuálním příkladem může být pražský dopravní podnik, kde lze o efektivitě a snižování nákladů jen těžko mluvit. Jsou ale také příklady dobře vedených veřejných provozovatelů, mezi ně patří například Vodovody a kanalizace Mladá Boleslav.
V regionech, kde provozovatelé jsou velké privátní společnosti, je ale kvalita vody dlouhodobě lepší než u veřejných provozovatelů. Potvrzují to pravidelné zprávy Státního zdravotního ústavu.
Investice nelze dlouho odkládat
Laici se domnívají, že pokud vezmeme zisk privátním provozovatelům, uspoříme a snížíme si cenu vody. V praxi je tomu většinou jinak. Veřejný provozovatel je méně efektivní. To, co tedy uspoří na zisku, zaplatí navíc za mzdy, dražší technologie, laboratoře. Pokud tedy město schválí hodně nízkou cenu vody, musí někde jinde ušetřit a začne spořit na investicích do obnovy infrastruktury.
„V přechodném období lze dočasně uměle potlačovat velikost některé z těchto položek. Následně se to však projeví negativně skokovým zvýšením ceny,“ zdůraznil Maštálka.