Článek
„Vůbec už si nevybavuji, že by mě jako dítě někdy revizor chytil. V tom balíčku písemností, který jsem teď dostala od exekutora, je i soudní rozhodnutí z roku 2010. Podle něj jsem povinna zaplatit přes 12 tisíc korun, jsou v tom započítány jak úroky z prodlení, tak náklady na soudní řízení. K tomu si dalších více než šest tisíc korun připočetl exekutor,“ řekla Právu dívka.
Rozsudek údajně nedostala
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Tvrdí, že žádné vyrozumění o konání soudu nedostala, stejně jako rozsudek. „Ptala jsem se i mámy, jestli nepřišla nějaká obsílka a třeba ji neroztrhala. Říkala, že o ničem neví,“ pokračovala.
Podle zjištění soudu kontrolovali Štefančíkovou revizní pracovníci Plzeňských městských dopravních podniků 2. ledna 2008 v autobusu č. 30 mezi zastávkami Studentská a Okounova. V rozsudku stojí, že se pasažérka nevykázala platným dokladem a jízdné ani přirážku k jízdnému neuhradila ani po kontrole.
K šesti korunám za lístek si dopravní podnik přirazil ještě tisíc korun jako pokutu. Pohledávku postoupil soukromé společnosti, která se jejího uhrazení domáhala žalobou.
„V posuzované věci má soud za prokázané, že žalovaná použila veřejný dopravní prostředek bez platného jízdního dokladu. Je tedy povinna žalobci zaplatit jízdné ve výši šest korun a přirážku k jízdnému ve výši tisíc korun, a to včetně úroků z prodlení,“ konstatovala samosoudkyně Jana Bošková.
Ta rozhodla od stolu, bez toho, že by nařídila jednání. „Bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů,“ zdůvodnila svůj verdikt, který vydala dva týdny poté, co Štefančíková dovršila 15 let. Výkon exekuce soud nařídil v srpnu, kdy už byla dívka plnoletá.
Odvolání není přípustné
„Pokud dotyčná tvrdí, že jí od soudu nic fyzicky doručeno nebylo, tak to nevylučuji. Pro nás je doručení vykázáno, i když na doručence nemáme podpis o převzetí. V každém případě jsem ale nerozhodovala, aniž bych žalovanou i žalobce obeslala. Určitě jsem obě strany vyrozumívala o tom, že v této věci nebudu nařizovat jednání,“ reagovala na dotaz soudkyně.
Odpovědnost za doručení přenesla na příjemce či adresáta novela občanského soudního řádu, která nabyla účinnosti v roce 2009. „Za splnění určitých zákonných podmínek se považuje písemnost za doručenou, i když se adresát nebo příjemce s jejím obsahem neseznámil. Ve věci se tak může postupovat dál,“ vysvětlila Bošková.
Jak dále upozornila, je v zájmu adresáta, aby si zásilky převzal a seznámil se s jejich obsahem. „Nevyzvednutím písemnosti nezabrání dalšímu postupu ve věci, nýbrž tím může uškodit sám sobě,“ uzavřela soudkyně.
V případu Štefančíkové navíc prvoinstanční soud rozhodoval s konečnou platností. Odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění základní částky nepřevyšující 10 tisíc korun, totiž není přípustné. V rozsudku soudu je navíc uvedeno poučení o tom, že pokud povinný nezaplatí dobrovolně, může se oprávněný domáhat svého práva návrhem na soudní výkon rozhodnutí.
Dívka má ještě šanci dluh zaplatit před výkonem samotné exekuce. „Dali mi na to třicet dnů, abych uhradila najednou celou částku. Na to momentálně nemám, pokusím se s exekutorem domluvit nějaký splátkový kalendář,“ uzavřela Štefančíková.