Ústavní soud zavřel továrny na odírání lidí. Většina právníků to vítá

Ruší se tím nesmyslná dvojkolejnost způsobu určování odměn advokátů za žalované pohledávky. Zkrátka ale nepřijdou, a malé dluhy se tak vyplatí i nadále vymáhat.

„Zrušení odměn směřuje na továrny na rozsudky, kde advokáti dosahovali až neskutečných zisků. Příjmy budou stále pěkné, ale definitivně již ne tak enormně vysoké,“ napsal Právu krajský advokát, který si ale v tomto případě nepřál být jmenován.

Jedná se o tzv. bagatelní pohledávky do deseti tisíc korun. U nich, pokud je člověk odsouzen v prvním nařízeném jednání, poté co se neúspěšně bránil podáním odporu, už navíc neexistuje možnost odvolání k vyšší soudní instanci.

Skupiny na to zaměřených advokátů si z toho udělaly tiskárnu na peníze, kdy elektronicky podávaly desetitisíce návrhů na platební rozkaz a měly minimální vydání. Jen levně koupily balík složenek a faktur, někde evidovaných jako neuhrazené, asistentka je zpracovala a stiskem klávesy odeslala na soud. Ty ale musely každý případ tisknout v několika kopiích a rozesílat.

Inkasní společnosti vlastněné či spojené s některými advokáty si tak bez práce přišly na stamilióny korun, a to často i kvůli promlčeným nebo pochybně doručeným složenkám.

„Generování zisku probíhalo tak, že žalobce, kdy se nemuselo jednat o původního věřitele, se nechal u soudu zastupovat advokátem,“ řekla soudkyně Markéta Písaříková.

„Návrhy na vydání elektronického platebního rozkazu generovali zaměstnanci inkasní společnosti, pouze k návrhu připojili plnou moc advokáta,“ dodala.

„Návrhy pak k soudu zasílali z datové schránky tohoto advokáta nebo inkasní společnosti. Oficiálně pak žalobce zastupoval advokát, přesto se v mnohých případech jednalo jen o připojené jméno,“ upřesnila Písaříková.

„V době, kdy se přísudková vyhláška připravovala, jsem působila v poradním orgánu České advokátní komory. Pokoušeli jsme se ministerstvo od tohoto kroku odradit. Namítali jsme, že vznikne problém s odlišnou výší skutečné odměny a paušálu. Ministerstvo ale doufalo, že přijetím přísudkové vyhlášky budou účastníci výchovně motivováni k tomu, aby řízení neprotahovali. To, že vznikne trh s pohledávkami kvůli nákladům řízení, nikdo nepředpokládal. A ke zkrácení řízení  přísudková vyhláška stejně nevedla,“ uvedla advokátka a bývalá ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová.

Někteří soudci, jako celý okresní soud v Ústí nad Labem nebo prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník, se postavili proti odírání lidí. Přiklepli náklady navíc tam, kde šlo o přímého věřitele, ale nekompromisně zamítali nekřesťanské odměny u překupovaných dluhů.

Proti krácení odměn advokátů u bagatelních pohledávek se naopak ostře stavěla Česká advokátní komora, jejíž někteří čelní představitelé jsou v tomto byznysu v rámci svých rodin zainteresováni, a pak například také advokáti z Hradce Králové či Olomouce.

Za zachování vysokých přirážek k malým dluhům se rovněž otevřeně postavil bývalý prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa. Odpůrci krácení odměn tvrdili, že se pak už nevyplatí malé dluhy vůbec vymáhat.

Jak se ale následně ukázalo, byl to zavádějící argument, protože i po zkrácení těchto přísudků se malé pohledávky vymáhají dále. Jen už vymahači tolik nejdou po promlčených pohledávkách.

Ministerstvo spravedlnosti nicméně ve vyhlášce odměny advokátům zkrátilo zhruba na polovinu. Ústavní soud (ÚS) současně pravil, že advokátům se má nad bagatelní dluh platit jen dvakrát tolik. K tomu je třeba připočítat režijní paušály, soudní poplatek a DPH.

Nyní ÚS vyhlášku zrušil úplně. Odměny by se měly řídit advokátním tarifem (500 Kč za jeden úkon), ať už dluh vymáhá přímý věřitel, nebo ten, kdo si pohledávku koupil. Odpadla tak nesmyslná dvojkolejnost stanovování odměn za malé dluhy.