Úraz při sportu? Pojistné se liší podle úrovně sportovce

„Lidé mohou měsíčně zaplatit jak nižší stovky, tak i vyšší tisíce korun. Závisí to jak na úrovni provozování sportu a jeho rizikovosti, tak na věku daného člověka či výši pojistných částek,“ uvedl Petr Motáček, pojišťovací specialista ze společnosti FinGO.

Sporty se dělí podle rizikovosti na rekreační, rizikové a extrémní nebo adrenalinové. Některé pojišťovny extrémní sporty vůbec nepojišťují, jiné je pojistí s přirážkou nebo omezenými riziky a pojistnými částkami.

„Dále se pojišťovny dívají na úroveň provozování sportů. Nejčastěji jde o rekreační nebo registrovanou úroveň, specifickou skupinou jsou pak vrcholoví či profesionální sportovci,“ dodal Motáček.

Ti mají obvykle za sjednaná rizika úrazových rizik vyšší pojistné. Mezi ně patří i sportovci provozující plně kontaktní sporty na výkonnostní úrovni, jako jsou box, karate, MMA a další.

Pokud se v průběhu života stane člověk vrcholovým či profesionálním sportovcem a pojišťovně to nenahlásí, nemusí mu pak v případě úrazu u životního či úrazového pojištění vyplatit plnění nebo ho zkrátí.

A jak k pojišťování sportovců přistupují samy pojišťovny? „V životním pojištění FLEXI klienty řadíme v podstatě do tří skupin,“ řekl Milan Káňa z Kooperativy. V první skupině bez přirážky jsou lidé, kteří sportují maximálně na rekreační či normální soutěžní úrovni.

Ve druhé jsou lidé působící v nejvyšších nebo zahraničních soutěžích, kteří za to neberou peníze. Ti mají přirážku na úrazová připojištění.

Ve třetí skupině jsou profesionální sportovci s větší přirážkou. „Specialitou jsou lidé provozující soutěžně bojové sporty. Takové akceptujeme vždy jako vrcholové či profi sportovce,“ dodal Káňa.

Allianz se rozhoduje podle tabulky sportů a toho, zda se jedná o aktivitu příležitostnou, amatérskou nebo na nejvyšší úrovni. „Například běh, plavání nebo třeba společenský tanec nevyžadují žádné připojištění bez ohledu na úroveň, na které jsou provozovány,“ řekla mluvčí Marie Petrovová.

Další skupinou jsou sporty, kde není potřeba připojištění na amatérské aktivity, ale pro nejvyšší úroveň už je nutné. Sem patří například aerobik, běh na lyžích, cyklokros, ale třeba i tenis nebo ragby.

„U některých sportů není třeba připojištění do úrovně amatérské, ale v kategorii nejvyšší už patří mezi nepojistitelné. To se týká například jezdecké všestrannosti,“ dodala Petrovová.

Například ČSOB pak neřeší rizikové skupiny, ale rizikové přirážky. Většina sportů na rekreační úrovni je bez nich. Generali Česká pojišťovna nemá rizikové skupiny, ale u některých sportů uplatňuje cenovou přirážku podle rizikovosti. Nepojistitelné jsou u ní podle FinGo například akrobatické létání, automobilové závody či jeskynní potápění.

Uniqa zařazuje dospělé do čtyř rizikových skupin. U sportů má tři úrovně, rekreační, registrovaný a profesionální sportovec.

Česká podnikatelská pojišťovna (ČPP) pak třídí dospělé z pohledu sportovní nebo zájmové činnosti do jedné z pěti rizikových skupin a děti do jedné ze tří. Roli hraje úroveň provozování sportu i jeho druh. Profesionálové či kaskadéři mají samostatnou rizikovou skupinu. Žádný sport není ve výluce z pojištění, ale některé lze pojistit pouze v omezeném rozsahu a na limitované pojistné částky.