Tisíce řidičů se fintami snaží vyhnout povinnému ručení

Na neochotu zaplatit povinné ručení druhých přitom mnohdy doplácejí nic netušící poctiví motoristé, na něž pak místo skutečných dlužníků udeří vymáhací výzva. Například při prodeji auta tito poctivci podepíší kupujícímu plnou moc, aby je za ně odhlásil z registru vozidel.

Spolehnou se na druhé, aby měli pokoj od papírování. Kupující se tak má z přechodné kolonky ve velkém techničáku, které se přezdívá jako „polo-převod“, přesunout do následující kolonky už jako skutečný vlastník. Kupující ovšem přepis neudělá, povinné ručení neuhradí a vznikne dluh.

„Pak dojde k tomu, že v registru vozidel je stále jako vlastník veden motorista, který fakticky v daném období už auto nevlastnil. Spoléhal se, že přepis uskutečnil nový vlastník,“ upozornil mluvčí ČKP Aleš Povr.

Nejasnosti se zjišťováním skutečných majitelů vozidel díky možnosti zapisovat budoucí vlastníky do tzv. polo-převodu, využívaného pro meziobdobí při prodejích ojetin, by měly odpadnout příští rok. Tato kolonka totiž z techničáků vypadne. Zapsat do ní totiž lze kohokoliv bez jakéhokoliv úředně ověřeného dokladu, tedy i bez jeho vědomí.

Ve fixlování s povinným ručením hrají podle ČKP často roli autobazary. „Jednomu z typů podvodů interně přezdíváme ukrajinská metoda. Je snadná,“ uvedl Povr. A jak tato metoda vypadá? Pan Karel, původní vlastník, vozidlo řádně odhlásí z registru, zruší pojistku, a převede ho na pana Honzu, majitele autobazaru. Ten auto koupí, přepíše na sebe, ale nepojistí ho. Do ČKP doloží kupní smlouvu, kde se píše, že auto prodal cizinci.

Den prodeje se shoduje s prvním dnem nepojištěného období. Pak pan Honza tvrdí, že mu ale záhadný Ukrajinec zase auto vrátil, a jako na potvoru je to přesně v ten samý den, kdy končí nepojištěné období. ČKP pak samozřejmě žádného občana Ukrajiny nedohledá. „Pan Honza takto postupuje opakovaně u všech svých nepojištěných aut, s nimiž obchoduje,“ dodal Povr.

V dalších případech majitelé některých autobazarů hrají na to, že vozy pojistí do svého flotilového pojištění, do kupní smlouvy se sice uvedou jako vlastník, ale v centrálním registru vozidel definitivního vlastníka auto stále nemá. Zůstává v onom „polo-převodu“.

ČKP do kupní smlouvy nevidí, uhání tedy předchozího vlastníka, kterého jí „vyplivne“ centrální registr vozidel. Jenže vlastníkem je už autobazar, nebo jeho klient či spřízněná osoba. Zůstávají ale skryti, protože změnu vlastnictví zkrátka na registr neoznámili, zákon nezákon. Bazaru pak stačí pořád dokola odkazovat na velký techničák, respektive registr, kde nefiguruje.

Tohoto systému se využívá i k tomu, aby přátelé některých majitelů autobazarů mohli jezdit v autech s povinným ručením pár set korun ročně díky flotilovému zvýhodnění, udělanému jen pro omezený pohyb vozem kolem bazaru.

Namísto tisíců korun, které platí řadoví motoristé. Potíž je ovšem v tom, že pak vymáhací mlýnice udeří na původního vlastníka, jenž autobazaru prodával, a ten má co dělat, aby se z dluhu vyvinil.

Někteří lidé zase jednoduše bez okolků podávají lživé svědecké výpovědi a čestná prohlášení. Např. šedesátiletý pan Pavel z Prahy poslal ČKP čestné prohlášení, že v období, za něž po něm vymáhala ručení, svůj passat neprovozoval. Měl ho prý v garáži, a toto čestné prohlášení podepsali tři členové rodiny.

V daném časovém úseku měl ovšem pan Pavel se svým passatem nehodu. S poškozeným, co se týče plechových škod, se finančně vyrovnal z ruky do ruky, aby neprasklo, že nemá povinné ručení.

Jenže řidič druhého auta utrpěl při nehodě zranění, které si nechal ošetřit v nemocnici. A tam chtěli vědět, jak k němu přišel. Sdělil jim to.

Nemocnice to oznámila zdravotní pojišťovně a ta to zkonfrontovala s ČKP. Teď po panu Pavlovi vymáhá peníze nejen kancelář pojistitelů, ale i bezmála 70 tisíc korun zdravotní pojišťovna.

Přitom když auto člověk skutečně neprovozuje a má ho v garáži, stačí sejmout tabulky registrační značky, předat je do depozitu a povinné ručení vypovědět nebo přerušit.