Statisíce lidí berou jen dvacet tisíc korun měsíčně

Potýká se s tím například Markéta z Olomoucka, která pracuje v pekařství na maloměstě. Má smlouvu na dobu neurčitou a plat 19 tisíc korun čistého. „Pracuji na dvousměnný provoz. Když jdu na ranní, tak začínám v pět hodin a pracuji do jedné. K tomu pracuji každou druhou sobotu,“ popsala Právu Markéta.

Kdyby byla sama, tak z platu nevyjde. „Mám dvě děti. Na starší, už dospělou dceru sice dostávám výživné, ale jen čtyři tisíce korun. To absolutně nestačí, když dojíždí do školy, dělá nástavbu s maturitou.“

I její manžel platí výživné na dvě svoje děti z předchozího vztahu. „Má nařízené alimenty jedenáct tisíc měsíčně. Takže platí víc než čtyři tisíce, které dostávám na dítě já,“ dodala.

Manžel, který pracuje jako řidič, tak musí brát přivýdělek, jaký se namane. „Občas zaváží poštovní holuby, jindy chodil pomáhat zedníkům, pracoval ve skladě, v dřevoprodeji. Dělá, co je potřeba,“ řekla Markéta.

Obdobnou situaci řeší i třicetiletý Josef z Mostu, který pracuje jako skladník. Tomu se nedávno narodilo dítě, další má partnerka z předchozího vztahu. „Mám okolo dvaceti tisíc čistého měsíčně, něco málo má žena na výživném a na rodičáku, ale není to moc,“ svěřil se Právu s tím, že doma musejí výrazně šetřit, a i tak mají potíže vyjít.

Při mzdových podmínkách v okolí by nijak výrazně a brzy své příjmy nezvýšil. Proto rozhodl požádat alespoň o sociální dávky, které až doposud neřešil. Žádosti mu totiž přišly složité.

„Zažádal jsem teď o přídavky na děti a shromažďuji podklady pro příspěvek na bydlení. Tam snad dostanu aspoň tři tisíce,“ dodal Josef.

Podle projektu Neviditelní balancuje na hranici chudoby zhruba každý osmý člověk, což je asi 1,4 milionu lidí. Ti nejhůře zkoušení se pak obracejí na neziskové organizace se žádostí o radu a pomoc.

Podle Radky Hamáčkové z Diakonie ČCE – středisko Světlo ve Vrchlabí postihuje situace v řadách zaměstnanců především lidi z manuálních profesí či samoživitelky, které pracují na částečný úvazek. Také to dopadá na dohodáře. „My jsme na horách, takže se to u nás často týká lidí uklízejících penziony nebo pracující v kuchyních,“ podotkla.

Lidé pak podle ní šetří na jídle, kupují levné a nekvalitní potraviny. „Setkávám se s tím, že se rodiče snaží jíst co nejméně. Teď během školního roku je to o něco lepší, protože děti chodí do školních zařízení, kde se nám daří se školami vyjednat pro ně obědy,“ upozornila Hamáčková. Hojně klienti Diakonie využívají i balíčků z potravinové banky.

Podle Hedviky Stuchlíkové z nymburské organizace Respondeo mají potíže i lidé závislí na nahodilých výdělcích typu brigáda v supermarketu.

Lidem s nízkými příjmy by mohla pomoci změna práce za jinou, lépe placenou. Ale to se snadno řekne, hůře udělá. Třeba na Vrchlabsku je to potíž. „V okolí jsou spíše menší města a vesničky a je nutné dojíždět dál. Což je jednak časově náročnější a pak to není levná záležitost,“ poukázala Hamáčková. A navíc je to problém sloučit s péčí o děti.

Naopak na Nymbursku, které je poblíž Prahy, není problém najít si lépe placenou práci. „Ale netýká se to všech. Hledá se těžko těm, kdo mají zdravotní hendikep nebo pečují sami o děti a musejí je vyzvedávat ze školky. Za jiných okolností by si tak jiné uplatnění našli, ale takto třeba těžko zvládají práci na směny,“ řekla Stuchlíková.