Spolupracující manželé mohou mít nižší daně

Tento institut přináší i určitou administrativu navíc. Proto je dobré si vše dopředu promyslet, radí daňová poradkyně společnosti Mazars Gabriela Ivanco.

Pokud jeden z manželů využívá ve svém podnikání pomoci druhého z manželů, potom je pomáhající manželka (manžel) spolupracující osobou. Mnohdy z tohoto titulu dochází k daňové úspoře a rodina v souhrnu zaplatí na všech přímých daních méně, než kdyby celý zisk zdaňoval pouze jeden z nich. „Při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti se totiž do hrubého zisku do limitu neplatí sociální pojištění, zatímco při výkonu hlavní samostatné výdělečné činnosti se platí vždy,“ vysvětluje Ivanco.

Spolupracující osoba je pro účely placení daní rovněž OSVČ a má daňové povinnosti stejně jako ostatní OSVČ. Musí tedy vyplnit daňové přiznání a přehledy pro okresní správu sociálního zabezpečení (OSZZ) a zdravotní pojišťovnu a případně i tyto přímé daně zaplatit.

Na spolupracující manželku (manžela) je možné převést příjmy a výdaje tak, aby podíl příjmů a výdajů nebyl více než 50 procent a částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila za každý započatý kalendářní měsíc spolupráce nejvýše 45 tisíc Kč (za celý rok tedy 540 tisíc Kč).

„Vzhledem k tomu, že v případě využití institutu spolupráce nelze v daňovém přiznání uplatnit slevu na manželku (manžela), tak je nutné si předem všechny příjmové varianty propočítat dopředu i s ohledem na daňové povinnosti,“ dodává Ivanco.

Na zajímavou daňovou úsporu dosáhnou manželé, když spolupracující manžel (manželka) vykonává vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Podmínku vedlejší samostatné výdělečné činnosti splňují například zaměstnanci, penzisté, studenti.

Při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti po celý rok 2022 se totiž do hrubého zisku ve výši 93 397 Kč neplatí sociální pojištění.

„Pokud například podnikající manžel převede na svoji zaměstnanou spolupracující manželku hrubý zisk 92 000 Kč, potom manželka ze samostatné výdělečné činnosti neplatí sociální pojištění a bez převedení by manžel platil z převedeného hrubého zisku sociální pojištění v částce 13 432 Kč,“ vypočítává Ivanco.

Na zdravotním pojištění institut spolupráce žádnou úsporu nepřináší, neboť i při výkonu vedlejší samostatné výdělečné činnosti se zdravotní pojištění vždy platí, není zaveden žádný limit pro neplacení.

Na dani z příjmu manželé ušetří, pokud spolupracující zaměstnaný manžel (manželka) neuplatní všechny daňové slevy a daňové odpočty, na které má nárok při výpočtu měsíční mzdy.

V takovém případě díky spolupráci tyto daňové výhody takzvaně nepropadnou a uplatní se v daňovém přiznání za celý rok. „Při spolupráci je vždy nutné počítat s vyšší daňovou administrativou, neboť spolupracující manžel (manželka) nemůže požádat zaměstnavatele o roční zúčtování daně,“ doplňuje Ivanco.