Článek
Případ s modemem dohnal k Ústavnímu soudu bývalý zákazník UPC.
Soud na sklonku loňského roku jasně určil, že pokuty ve smluvních vztazích se spotřebiteli mají být zřetelně specifikovány přímo ve smlouvách, a tudíž nestačí jen větička odkazující na všeobecné obchodní podmínky vytištěné bleším písmem.
„V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu, podobně jako rozhodčí doložka, zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné – to je listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim, například smlouva o přepravě osob,“ uvedl senát ústavních soudců Ivany Janů, Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida.
Podle nich tuto skutečnost nevzal Okresní soud v Českých Budějovicích na zřetel, když o věci rozhodoval, a rovnou přiřkl nárok na pokutu vymáhací firmě.
ÚS dospěl k závěru, že bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, a rozhodnutí okresního soudu postavené na tom, že odkazuje na všeobecné obchodní podmínky, zrušil.
Vymáhací firma, která koupila pohledávky od UPC, zákazníka žalovala o pětitisícovou pokutu s tím, že nevrátil zařízení do sedmi dnů od ukončení smlouvy, ačkoliv tuto povinnost definoval článek 3.7 všeobecných obchodních podmínek.
Tady mi to jen podepište…
Stěžovatel (bývalý zákazník) oponoval, že sice s technikem poskytovatele (UPC) uzavřel v červnu 2008 smlouvu o poskytování služeb, která obsahovala drobným písmem odkaz na všeobecné obchodní podmínky (tzv. včleňovací doložkou), ale před podpisem smlouvy o poskytování služeb mu všeobecné obchodní podmínky nebyly předány a nebyl ze strany poskytovatele seznámen ani s jejich obsahem.
„Uplatnění obchodních podmínek není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Za takové ustanovení se považují ujednání, s nimiž se spotřebitel neměl možnost seznámit před podpisem smlouvy, což budou právě obchodní podmínky,“ uvedl ÚS.
Ze zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že ve smlouvě musí být pokuty specifikovány výčtem, nebo tam musí být popsáno, jak se k výši pokuty dojde. Jak v jiném případě, kde šlo o přirážky inkasní firmy ke splátkám dlužného leasingu, soud sdělil, tyto pokuty nemohou být neomezené a jejich výše zcela v rukou těch, které je nárokují.
Na druhou stranu ale ÚS zdůraznil, že původní poskytovatel elektronických komunikačních služeb (UPC) byl jednáním stěžovatele (zákazníka) poškozen, když nedošlo k vrácení poskytnutého modemu, k jeho nahrazení či jinému vypořádání majetkových závazků.
