Hlavní obsah

Šest mýtů, které vás mohou připravit o odškodné

Novinky, bab

Dopravní nehody mají často za následek zranění, ale bohužel i úmrtí přímých účastníků. Alespoň částečně může trauma obětí kompenzovat odškodnění. Lidé bohužel stále nevědí, na co mají nárok, a mnohdy se tak spokojí s částkou, která je vlastně jen symbolická. Zásadní roli v tom hrají rozšířené mýty, které o odškodnění stále panují.

Foto: Gabriela Krejčová, Novinky

Ilustrační snímek

Článek

Mýtus č. 1: Jako spolujezdec viníka nehody nemám na odškodnění nárok

Jedním z omylů rozšířeným mezi lidmi je to, že pojedete-li v autě s člověkem, který nehodu zaviní, nemáte v případě zranění nárok na odškodnění. Není to pravda, protože i spolucestující, byť seděl v autě, jehož řidič byl viníkem nehody, se stal obětí. Má tedy nárok na případné odškodnění, stejně jako například řidič nabouraného auta.

Tomáš Beck ze společnosti Vindicia tuto skutečnost přiblížil na případě ženy, která se velmi vážně zranila při nehodě, za niž byla zodpovědná její kamarádka, která řídila. „Na výši odškodnění to ovšem nemělo žádný vliv, a ženě tak zranění alespoň zčásti kompenzovala částka přesahující 1,8 milionu korun.“

Mýtus č. 2: Pokud nemá viník povinné ručení, odškodnění se nedomohu

Pokud viník nehody nemá sjednáno povinné ručení, neznamená to, že oběti nehody mají s odškodněním smůlu.

V tomto případě se uplatňuje u České kanceláře pojistitelů (ČKP), která následně vymáhá peníze na viníkovi.

Mýtus č. 3: Nárok na odškodnění má jen samotný zraněný člověk

Následky nehody nedopadají jen na její oběť, která byla přímo zraněna, ale často i na její nejbližší. Rodina zraněného se mnohdy potýká s dočasnou ztrátou příjmu hlavního živitele, rostou náklady na cesty za zraněným do nemocnice, druhý partner se často musí starat o děti, takže vzniká další výpadek příjmů.

„České zákony na tuto situaci myslí, a o adekvátní odškodnění se tak mohou hlásit i členové rodiny, které nehoda zasáhla,“ upozornil Beck. Na patřičnou kompenzaci má rodina nárok i v nejsmutnějších případech, tedy pokud její člen při nehodě zemře.

Mýtus č. 4: Odškodnění se týká jen fyzických následků

Dopravní nehoda často postihuje i psychiku.

„Není neobvyklé, když oběti dopravních nehod trpí úzkostmi, depresemi, nebo se začnou bát jezdit autem, v horším případě cestovat. To má jednoznačně dopad na kvalitu jejich života, a tím pádem vzniká nárok na odškodné,“ doplnil Beck.

Mýtus č. 5: Kdo sedne k opilému řidiči, ten si za problém může sám

Mezi lidmi je rozšířená i představa, že kdo si sedne do vozu s opilým řidičem, ten se na zranění při nehodě výrazně podílel a na odškodnění nemá nárok.

Tak úplně pravda to ale není. Nicméně v tomto případě se skutečně zohledňuje to, že šel poškozený osudu svým způsobem naproti. Dochází však jen ke zkrácení odškodnění, na které má zraněný nárok, nikoliv k úplnému zamítnutí nároku.

Mýtus č. 6: Kdo není zaměstnanec, nemá nárok na ušlý příjem

V případě nároku na odškodnění za ušlý příjem nehraje roli, zda je člověk zaměstnaný, nebo se živí jako osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ).

V případě OSVČ se kompenzace stanovuje nejčastěji na základě daňového přiznání uplynulých dvou let. Je možné také doložit objednávky, smlouvy, kontrakty, které byly zrušené z důvodu zdravotních komplikací spojených s autonehodou.

Související témata:

Výběr článků

Načítám