Článek
Není to tak dávno, kdy se lidé na člověka s dluhy dívali skrz prsty. V současné době však mnoha lidem přijde život na dluh normální. Půjčujeme si především na bydlení, auto či na vybavení domácnosti a nákup elektroniky.
Seriózní dlužník cítí odpovědnost za své závazky
Téměř polovina zadlužených klientů spadá do kategorie „Seriózní dlužník”. Typický představitel této skupiny si uvědomuje, že za vzniklou situaci nese zodpovědnost. Měl v určité fázi života smůlu. Postihla ho nemoc, ztratil zaměstnání či prošel nečekanou krizí. To vše mu znemožnilo splácet půjčky.
Na počátku přecenil svoje síly, když využil snadno dostupných nabídek, které mu přerostly přes hlavu. Rád by svou situaci řešil, ale nemá peníze a neví jak. Vyhýbá se komunikaci s věřitelem, protože neví co říct, když nemá na splátky. Situace je mu trapná.
Souhru nepříjemných událostí prožil i čtyřicetiletý živnostník Ondřej. „Měl jsem půjčku na auto, kterou jsem bez problémů splácel. Jenže v rozmezí několika týdnů se odstěhoval bratr, se kterým jsem měl společně pronajatý dům, a také mě opustila přítelkyně. Najednou jsem byl na splátky nájmu sám. Navíc se projevila krize v podnikání a snížil se objem zakázek. Pak už to šlo rychle, neměl jsem dostatek peněz na pokrytí všech nákladů a odnesly to i splátky půjček,“ svěřil se Právu se svou situací Ondřej.
Oběť dostal do dluhů někdo jiný
Každý osmý dlužník spadá do druhé nejpočetnější skupiny tzv. „Obětí”. Dluh jim vznikl cizím zaviněním nebo se stali obětí podvodu. Většinou ručí za půjčku přátelům, nebo se zadlužili pro své partnery, kteří se později ke splácení postavili zády.
Oběti cítí křivdu a vztek, protože dluh neplánovali. Nechápou, proč mají závazek splácet, aniž by sami peníze jakkoli využili. Nějakou dobu jim trvá, než pochopí, že spravedlnost zde nefunguje a budou to oni, kdo musí nést závazky za někoho jiného. Jakmile pochopí, že není jiná cesta, snaží se dluh uhradit co nejrychleji, aby měli opět čistý štít.
Obětí se stala i pětatřicetiletá Petra, která si vzala půjčku kvůli bývalému partnerovi. Přítel sháněl peníze na rozjezd podnikání. „Podnikání nevyšlo, a stres z neúspěchu způsobil, že jsme se jeden druhému odcizili. Přítel se mi začal vyhýbat, aby nemusel čelit výčitkám z neúspěchu a řešit, jak se dluhy zaplatí. Nakonec jsem zůstala na splácení úvěru sama. Začala jsem mít finanční problémy. Občas jsem splátku poslala, občas ne,” přiznala Petra.
Chronické zadlužení je typické pro starší muže
Zhruba každý desátý zadlužený člověk spadá do kategorie „Chronický dlužník”. Skupina je hojně zastoupena muži ve věku kolem 60 let. Chronický dlužník se prakticky vůbec nevyzná ve finančních produktech a nedokáže si uvědomit následky případného nesplácení.
Cítí povinnost řešit finanční potíže celé rodiny a přitom sám má peněz hodně málo. To často řeší půjčkou, která je pro něho prostředkem, jak si přilepšit. Nepoučí se z chyb a je schopen si vzít další půjčku v situaci, kdy mu téměř nezbývají peníze.
Třiašedesátiletý důchodce Tomáš se společně s manželkou zadlužili jen proto, aby pomohli svým dospělým dětem. „Dcera s manželem mají tři děti a potřebovali větší auto. Vzali jsme si půjčku, abychom jim pomohli. Pak přišel syn, že také něco potřebuje a nechtěli jsme ho odmítnout. V tu chvíli jsme ale přecenili naše síly. Než jsme se rozkoukali, chyběly nám peníze na splátky. Museli jsme začít počítat a šetřit, bylo nutné, abych si našel přivýdělek. Zbývá nám ještě pět let na doplacení dluhu,“ povzdechl si Tomáš.
„Těmto dlužníkům je třeba poctivě vysvětlit, jaké může mít ignorování závazku následky. Je třeba je citlivě seznámit s možnými riziky jako jsou soudní příkaz či exekuce, protože si těchto okolností často nejsou vědomi,“ upozornil Martin Hubáček ze společnosti APS.
Provinilý dlužník cítí vinu za své dluhy
Typickou představitelkou skupiny „Provinilý dlužník“ je žena ve věku nad 50 let. Do finančních problémů se dostala poté, kdy přišla o práci. Cítí silnou morální povinnost dostát svým závazkům, jenže nemá dostatečný příjem. Dluhy mají značný dopad na její psychiku. Špatně spí a trápí se.
Pětapadesátiletá Marta přišla o práci a zůstala bez peněz. Aby neztratila střechu nad hlavou, zadlužila se u nebankovní společnosti. Poté, co se jí podařilo najít práci, měla těžký úraz. Její dluh se vyšplhal na 300 tisíc korun. „Syn se mi občas snaží pomoci, ale raději říkám, že nic nepotřebuji, že to zvládám. Nechci ho tím zatěžovat, má svých starostí dost. Neměla jsem si tehdy půjčovat, bylo to nerozvážné. Teď doufám, že to zvládnu splatit a dluh nezdědí moje děti,“ svěřila se Marta.
„Starší ženy, které obvykle spadají do této kategorie, jsou ze své situace skutečně nešťastné. Místo odpočinku a užívání si vnoučat je čekají na stáří dluhy. Cítí velkou vinu, že se do finančních problémů dostaly. Je u nich patrná silná vůle zbavit se dluhů,“ dodal Hubáček.
Schopného kličkaře exekuce nezaskočí
Dalším typem dlužníka (osm procent) je tzv. „Schopný kličkař”. Jedná se většinou o mladého muže do 30 let, který je zvyklý na dluhy a exekuce. Nevlastní žádný majetek, a když mu teče do bot, obrátí se na rodinu. Jeho příjem je nepravidelný, ale umí si i dobře vydělat. Tvrdí, že nemůže více splácet, ale je patrné, že se příliš nesnaží.
Třiadvacetiletý Filip se zadlužil kvůli koupi mobilu s paušálem. Se splácením mu pomohli rodiče, kteří za něj dluh víceméně zaplatili. Pomáhají mu i nyní, když nevystačí s občasnými příjmy z brigád.
Samoživitelky chtějí dopřát svým dětem
Mladé zadlužené ženy do 30 let jsou typickými představitelkami kategorie „Samoživitelka“ (šest procent). Vychovávají většinou předškoláka a mají za sebou komplikovaný vztah nebo neshody s rodiči. Snaží se splácet své dluhy, ale kvůli tomu, aby svým dětem dopřály až nadstandardní životní úroveň, příliš se jim to nedaří.
Osmadvacetiletá Jana žije s pětiletou dcerou u rodičů. Od partnera odešla, protože ji bil a nedával jí téměř žádné peníze. „Nejprve jsem si půjčovala malé částky od sousedky, ale nedařilo se mi jí peníze splácet. Když půjčka převýšila osm tisíc korun, sousedka mi už nechtěla dále půjčovat a začala se domáhat svých peněz,” řekla Jana.
Zoufalá situace ji dovedla až k nebankovní společnosti. „Nikoho nezajímalo, že jsem na rodičovské a bez příjmu. Ještě stále nemám trvalé zaměstnání, chodím jen občas na brigády. Půjčku splácím nepravidelně. Všechny vydělané peníze chci investovat do své dcery. Je pro mě velmi těžké dělat rozhodnutí mezi splátkou a kvalitnějším jídlem pro dítě,“ postěžovala si Jana.
