Průzkum: O střídavou péči mají zájem muži, ženy se jí brání

V neúplných rodinách žije v Česku přes 400 tisíc dětí, tedy více než pětina. Podle odhadů odborníků žije střídavě, po určitý, většinou delší časový úsek, u jednoho z rodičů nejvýš desetina z nich.

„Střídavka“ nemusí být vhodná třeba při přesouvání dítěte na větší vzdálenosti či častém střídání škol. Vždy pak předpokládá notnou dávku energie na její zvládnutí a současně s sebou nese i nemalé náklady spojené se zajištěním veškerých kaž dodenních potřeb dítěte.

„Podle našeho průzkumu ženy-matky nebývají na takový krok připravené. Ke střídavé péči by se klonila jen třetina z nich, a pouze každá sedmá žena by o ni měla zájem rozhodně,“ sdělila Právu Pavlína Musilová z Wüstenrotu.

Na druhou stranu by rozhodně proti střídavé péči byla třetina oslovených žen. Z pohledu otců jde naopak o žádané řešení a uvítalo by ho až 70 procent z nich, přičemž rozhodně pro by byl každý druhý oslovený.

V péči matek, které se každodenního života s dětmi odmítají vzdát, končí po rozvodu či rozchodu partnerů naprostá většina dětí.

„Většinou jsou svěřované jednomu z rodičů, přičemž ve více než 90 procentech případů je to matka. Úzus v naší společnosti je takový, že o dítě pečuje matka. Vychází to už z toho, že je s ním dlouho na mateřské, rodičovské, tři až čtyři roky. S dvěma dětmi je potom doma třeba sedm let, kdy získává specializaci na péči o ně, zatímco muž se specializuje na živitelství,“ řekla Právu Helena Skálová z neziskové organizace Gender Studies.

Když se pak partnerství rozpadá, muž podle ní zpravidla nemá dostatek praktických znalostí a dovedností, jak o dítě kaž dý den od rána do večera pečovat.

„Střídavá péče předpokládá, že oba rodiče mají srovnatelné rodičovské kompetence. Určitě to není tak, že ženy by se s nimi rodily, a naopak muži bez nich, ale v průběhu času se je učí a získávají ženy a muži zase získávají jiné. Střídavá péče naráží na to, že jsou u nás tradičně velmi rozdělené rodičovské kompetence, když jsou rodiče spolu. Obtížně je pak suplují, když už spolu nejsou,“ doplnila Skálová.

Dohodu o střídavé péči dítěte podle ní navíc komplikují spory, které rozchod jeho rodičů často provázejí. „Někdy motivací otců je, že usilují o střídavou péči, aby nemuseli platit alimenty,“ dodala.

Povinnost přispívat finančně na výživu dítěte při střídavé péči však nezaniká. Platba výživného závisí mimo jiné na majetkových poměrech jednotlivých rodičů a poměru jejich péče o dítě.

„Mají-li oba rodiče srovnatelné příjmy, výživné nemusí být stanoveno. Má-li jeden z rodičů vyšší příjem, pravděpodobně mu bude výživné – s přihlédnutím k míře osobní péče o dítě – stanoveno. Existují případy, kdy soud vedle střídavé péče žádné výživné nestanoví, protože rodiče mají obdobnou finanční situaci. Jindy jeden z rodičů neplatí nic a druhý nepříliš vysokou částku, třetí možností je rozdílné výživné pro každého z rodičů podle jejich příjmové situace,“ sdělil Právu advokát Viktor Fojt.

Výrazným zásahem do rozpočtu je v případě, že dítě bude střídavě žít u matky či otce, hlavně vybavení dětských pokojů. V každé domácnosti totiž musí být alespoň jeden. Průzkum ukázal, že téměř tři pětiny rodičů by zařízení dětského pokoje řešily nezávisle na názoru druhého partnera. Jen pětina by se domluvila na jeho uspořádání s druhým rodičem, a to i za cenu kompromisů.

Přestože ženy o střídavou péči podle výsledků průzkumu příliš nestojí, pokud by na ni došlo, více by zařízení pokoje koordinovaly s otcem, konkrétně ve čtvrtině případů oproti zhruba pětině mužů.

„Vybavení dětského pokoje je záležitost několika desítek tisíc, kterou řada rodičů řeší úvěrem či půjčkou, pro více než čtvrtinu může být dokonce důvodem ke kompletní rekonstrukci nemovitosti,“ uvedla Musilová.

Jen asi osm procent rodičů by bylo ochotno ke střídavé péči naruby, tedy situaci, kdy by se střídali v bytě u dítěte, svůj pokoj by tam neměl potomek, ale oni. „Z našich zjištění také vyplývá, že by kvůli dětem přenechalo byt v osobním vlastnictví druhému partnerovi k užívání celkem osm procent Čechů, a dokonce každý osmý muž,“ doplnila Musilová.