Článek
Většina lidí, kteří zastavárníkům a starožitníkům přinášejí větší či menší rodinné poklady, jim totiž nerozumí. Navíc je nekompromisně tlačí složenky a splátkové kalendáře. Kontrast očekávání dlužníků, že dostanou záchranný balíček peněz, a následné reality bývá drsný.
„Poskytujeme krátkodobé půjčky proti zástavě zlata. Vykupujeme zlato až za 450 korun za gram,“ láká například jedna ze zastaváren ze severní Moravy na svých stránkách. Obvyklá výkupní cena u seriózních zlatníků je přitom přibližně dvakrát tak vysoká a pohybuje se kolem 800–1000 Kč za gram.
Třeba nabízená stylová sedmdesátidílná sada silně postříbřených příborů v maloobchodě podle samotných zastavárníků stojí sto tisíc korun. Původně ji nabízeli za 25 tisíc. Teď je za deset tisíc.
Nabízejí pochybné oddlužení
Zastavárna rovněž obratem nabízí rychlé drahé půjčky nebo zajištění osobního bankrotu, samozřejmě za poplatky. „Oddlužíme vás expres do tří dnů. Ukážeme, jak se dostat z kruhu půjček. Ochrana před exekutory. Vše s právní ochranou a státní garancí. Garantováno Evropskou unií,“ neváhají lidem slibovat hory doly.
Přitom oddlužení posuzuje soud a vůbec není jisté, že ho schválí. Ve stovkách případů soudy návrhy na osobní bankrot zamítnou, neboť dojdou k závěru, že dlužník není v tak špatné situaci, aby musel dostat částečnou ochranu před věřiteli. Nebo proto, že svoji situaci nedoložil dostatečně. EU s tím ale rozhodně nemá co dělat a dlužníkům, kteří o bankrot žádají, nic negarantuje.
Když nevyjde bankrot, tak zastavárníci nepohrdnou ani třeba zubním zlatem, ani úlomky, které si už cení o něco více.
Pytel brambor za hodiny
Výrazně pod odhadní cenou se prodávají diamanty. Například jistý překupník, obchodující s mírně ojetými auty nebo byty na Šumpersku, na začátku týdne nabídl přes internetový bazar broušený investiční diamant ohodnocený na více než půl miliónů korun. Požadovaná cena byla poloviční. Kámen ještě ten den našel kupce.
„Potřeboval bych zjistit cenu starožitných hodin. Pošlu foto. Děkuji za pomoc,“ žádal přes internet jeden z občanů zastavárníky. „Vážený pane, tyto hodiny měřily čas odsouzeného ke smrti oběšením. Měly je věznice po celém světě koncem 18. století. Mohu vám za ně nabídnout pytel brambor nebo kopu vajec. Za mosaz je jen pár korun. Být na vašem místě, bral bych ty brambory,“ odepsal mu starožitník František U.