Přišli jste kvůli pandemii o práci? Na co máte právo

Zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance v práci, pokud mu je krajskou hygienickou stanicí či lékařem například kvůli kontaktu s osobou pozitivní na koronavirus nařízena karanténa.

Po tuto dobu má zaměstnanec právo na náhradu mzdy ve výši 60 procent redukovaného průměrného výdělku. Zároveň pro období od 1. března 2021 do 30. dubna 2021 platí tzv. izolačka, jejímž cílem je motivovat zaměstnance zůstat doma. Její výše je až 370 korun za den, náhrada mzdy pak může činit až 90 procent průměrného výdělku.

V případě, že bude karanténa trvat déle než dva týdny, máte následně právo pouze na dávku nemocenského pojištění za jednotlivé kalendářní dny, kterou poskytuje okresní správa sociálního zabezpečení. Pokud se ale se zaměstnavatelem dohodnete na práci z domova, náleží vám plná mzda.

Zaměstnavatel musí pracovníka v karanténě jedním ze způsobů vyplácet i v případě, že je pracoviště v důsledku usnesení vlády uzavřeno. Nemá totiž právo mu na období karantény nařídit čerpání dovolené, ledaže by o ni zaměstnanec sám požádal.

Jedním z negativních dopadů pandemie na firmy je to, že jsou nuceny propouštět. Zákonné důvody pro výpověď danou zaměstnavatelem dle § 52 zákoníku práce platí i v době současné pandemie, přičemž mají zaměstnanci nárok na finanční kompenzaci.

Zákoník práce její minimální částku stanoví podle typu ukončení pracovního poměru, výše odstupného se zároveň odvozuje od průměrného měsíčního výdělku. Může ale záviset i na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a konečná částka tak může být vyšší, než stanovuje zákon.

Na odstupné máte nárok, pokud váš pracovní poměr skončí z těchto důvodů: 1. zrušení zaměstnavatele nebo jeho části, 2. přemístění zaměstnavatele nebo jeho části, 3. nadbytečnosti zaměstnance z organizačních důvodů nebo 4. z důvodu zdravotních překážek způsobených výkonem práce. V prvních třech případech má zaměstnanec právo na odstupné ve výši jednonásobku, dvojnásobku až trojnásobku průměrného výdělku podle délky pracovního poměru.

V případě ukončení poměru kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání má zaměstnanec právo na dvanáctinásobek svého průměrného výdělku bez ohledu na délku pracovního poměru.

„Odstupné se ovšem týká pouze pracovníků na základě pracovních smluv, nikoliv na základě pracovních dohod. A to striktně na základě čtyř zmiňovaných důvodů – pokud tedy zaměstnanec z jiných důvodů podá vlastní výpověď, nárok na odstupné nevzniká,“ upozornil Tomáš Smolík ze společnosti D.A.S., pojišťovny právní ochrany.

V některých případech, a to i když jsou splněny výpovědní důvody, nesmí zaměstnanec dostat výpověď. Jedná se o tzv. ochrannou dobu, pod kterou spadají například případy dočasné pracovní neschopnosti, čerpání rodičovské dovolené, poskytování dlouhodobé péče či těhotenství, kdy je výpověď neplatná i tehdy, bude-li teprve dodatečně zjištěno, že zaměstnankyně byla v době doručení výpovědi těhotná.

Pokud budete mít podezření, že jste dostali výpověď v rozporu se zákonem, můžete se bránit i žalobou, a to nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit.

„Jestliže soud uzná, že došlo k neplatnému rozvázání pracovního poměru, pracovní poměr bude nadále trvat a tím pádem vám bude náležet náhrada mzdy za několik měsíců či let,“ doplnil Smolík.

Může se také stát, že se váš zaměstnavatel dostane do platební neschopnosti a nebude tak mít na výplaty. „V případě, že má zaměstnanec uzavřenou platnou pracovní smlouvu či dohodu, je stát schopen do určité míry finančně kompenzovat nesplacené nároky ze strany zaměstnavatele. Pro účely uplatnění nároku na vyplacení dlužné mzdy vůči státu pak postačuje, že je na zaměstnavatele podán insolvenční návrh,“ uvedl Smolík.

Celková výše mzdových nároků vyplacených zaměstnanci ale nesmí překročit za měsíc 1,5násobek tzv. rozhodné částky. Mzdové nároky navíc můžete uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícímu splatným mzdovým nárokům za tři kalendářní měsíce. Ostatní nároky vůči zaměstnavateli pak můžete přihlásit do probíhajícího insolvenčního řízení.

Pokud vám zaměstnavatel vědomě do 15 dnů po uplynutí období splatnosti za vaši práci nezaplatí, můžete podle zákoníku práce svůj pracovní poměr okamžitě zrušit. V takovém případě vám přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, tedy minimálně dva měsíce.

Okamžitě zrušit pracovní poměr však musíte písemně nejpozději do dvou měsíců ode dne, kdy jste se o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru dozvěděli, a nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy důvod vznikl.

„Uhradí-li zaměstnavatel mzdu (plat) či její náhradu těsně před doručením okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance, zaměstnanec má právo i v tomto případě ukončit pracovní poměr. Navíc může po zaměstnavateli požadovat také úroky z prodlení,“ doplnil Smolík.