Pravidelné kapesné nedostává téměř polovina dětí

U ostatních dětí se částky pohybují od drobných až po tisícovky měsíčně. Nejčastěji dostávají děti od 50 korun po dvě stovky na měsíc. Odborníci mají za to, že přiměřené kapesné má být součástí výchovy.

Vyplývá to z průzkumu, do něhož se zapojilo na 2500 rodin s dětmi ve věku od sedmi do 12 let. Pro Nadaci Sirius ho zpracovala agentura Median. Kromě jiného se ukázalo, že na udělování kapesného se příjmy domácnosti příliš nepodepisují.

„Kupodivu ani u rodin, které mají problémy s příjmy a potýkají se s dluhy, není procento dětí bez kapesného nijak dramaticky vyšší než u ostatních. Zdá se, že důvody, proč dítě peníze nedostává, jsou jiné než jejich nedostatek. To je velmi vzácný případ,“ popsala Právu psycholožka Simona Hoskovcová, která se na průzkumu podílela.

Podle ní se odborníci na výchovu i ekonomové shodují, že určité kapesné by děti mít měly. Ve věku kolem šesti let se dítě učí počítat a je připraveno peníze používat.

Kapesné by mělo být v hotovosti, platební karty by měly nastoupit až kolem čtrnáctého roku, kdy se začíná naplno rozvíjet abstraktní myšlení.

Aby kapesné splnilo svůj výchovný účel, nemělo by podle psycholožky Hoskovcové pokrývat jen základní výdaje, jako je například svačina nebo doprava do školy.

„Kapesné by mělo být na zaplacení sféry, kde dítě musí normálně rodiče přemlouvat. Chce si koupit lízátko, ale máma mu ho koupit nechce. Ale když je to za jeho peníze, ať si ho koupí,“ uvedla.

A dítě musí získat osobní zkušenost. „Napoprvé třeba utratí vše najednou z fascinace, že ty peníze má. Rodič pak musí být důsledný a do konce měsíce už mu nic nedat, aby dítě zažilo, jaké to je. Je to trénink na budoucnost,“ vysvětlila. Časem se pak dítě naučí krmit prasátko.

Podle Hoskovcové se ekonomové shodují, že dítě by se tak mělo učit spořit. Na druhou stranu se neprokázalo, že by děti, které nedostávají kapesné, tíhly k vybírání peněženek rodičů.

„Okrádání rodičů není běžný případ. Vyskytuje se i u dětí, které materiální nedostatky nemají. Dítě si třeba chce získat přízeň kamarádů, ukradne peníze a kupuje jim elektroniku. To není věc nouze. A není to problém výše kapesného,“ řekla Hoskovcová.

Jak vysoké kapesné by mělo být, nelze jednoznačně určit. Mělo by odpovídat finanční situaci rodiny i tomu, jaké kapesné mají ostatní vrstevníci. Nejčastěji se výše pohybuje mezi padesátikorunou a stovkou za měsíc. Takové kapesné má 17 procent dětí. Dalších 16 procent dostává stovku až dvě měsíčně.

Inspirativní může být praxe z rodin s rodiči s vysokoškolským vzděláním. Z průzkumu vyplynulo, že vysokoškoláci dávají proti středoškolsky vzdělaným rodičům kapesné nižší a extrémy vysokých částek se tam nevyskytují.

Uměřené kapesné také často dávají rodiny, které nemají problém splácet dluhy.

Podle Hoskovcové i jiné průzkumy potvrzují, že nejvyšší kapesné dostávají děti z rozvedených rodin s novým partnerem. „Dá se předpokládat, že je tam potřeba vynahradit dítěti složitou situaci finančně. Kupují si je,“ domnívá se Hoskovcová.

Tyto děti mívají ještě vedlejší příjmy od biologických rodičů, s nimiž nežijí, a často i babiček, které je moc nevídají. „Není to úplně dobré,“ poznamenala psycholožka. Podle ní by se kapesné nemělo stát nástrojem trestu ani podmínkou plnění domácích povinností. Kapesné by měla být pravidelná částka, se kterou se má dítě učit hospodařit.

„Odebírat kapesné za špatné chování bych nedoporučila, volila bych jinou formu trestu. Ale třeba když dítě způsobí škodu, tak ji z kapesného může zaplatit,“ navrhla Hoskovcová.

Základní domácí práce by zase neměly být speciálně odměňovány, protože se na nich mají podílet všichni členové rodiny. Například symbolická pomoc jako vynesení odpadků cestou do školy za odměnu nestojí, ačkoli mnohé rodiny za to platí.

„O kapesném je dobré s dítětem mluvit. Může se domluvit, že stovka je paušál a za pravidelné luxování další stovka. Pokud se dohoda nedodržuje, tak stovka nebude. Jestliže je více sourozenců, tak jeden, kterému práce navíc nevadí, za ni může mít k základnímu kapesnému peníze navíc,“ řekla Hoskovcová.