Článek
Výrobci softwaru teď třeba začali otevřeně nabízet až sto tisíc korun za to, když jim někdo udá firmu nebo osobu používající ve větším měřítku programy bez licence. Udavačům dávají lichotivý příměr – lovci pirátů. Balík peněz, jaký mají pro tyhle lovce nachystaný, je úctyhodný.
„Až čtvrt miliardy korun může protipirátská organizace BSA vyplatit lovcům pirátů, tedy informátorům, kteří pomohou odhalit a usvědčit softwarové piráty. To mohou být osoby a firmy užívající software v rozporu s licenčním ujednáním,“ stojí ve zprávě této aliance. Oznamovatelům slibuje vyplatit deset procent z uhrazené náhrady škody. Ta se v průměru pohybuje okolo 300 tisíc korun, často přesahuje milión korun.
Nejčastější jsou však sousedská udání pro prkotiny. „Často vyjíždíme, když soused udá souseda kvůli parkování, které není úplně přesně dle normy. Musíme to řešit aspoň malou pokutou, i když je to prkotina. Volající se většinou dívají za záclonou z okna nebo si i dodatečně ověřují, jak jsme postupovali. Mnozí jsou už chronickými udavači,“ řekl Právu dlouholetý strážník na Praze 4.
Několikrát musel „zasahovat“, když při stěhování nábytku někdo přechodně parkoval s dodávkou na chodníku u zadního vchodu do paneláku, aby neblokoval hlavní ulici. „I když se lze kolem dodávky protáhnout a je očividné, že rodina, co do ní nosí věci, brzy odjede, tak nás jejich sousedé na ně stejně zavolají s tím, že na chodníku se zkrátka stát nesmí, že to nemáme tolerovat, že prý pak není divu, že je tady nepořádek,“ dodal strážník.
Podle něj to vypadá, jako by si někteří lidé přáli návrat policejního státu, tedy pokud nejde o ně.
Já to viděl, byl u ní třikrát týdně
„Někdo slíděním a udáváním vyloženě žije. Máme jednoho takového informátora. Je to mladý kluk, necelých třicet let. Vysedává u dalekohledu a pořád šmíruje náměstí. Jak se něco šustne, už iniciativně volá na služebnu,“ potvrdil Právu kriminalista z Prahy 3.
Jednou díky slídilovi zmáčkli dealera drog. „Když přeochotně vypovídal, co viděl, přiznal, že chtěl být policajt, ale neprošel přes psychotesty. Naštěstí. Je ale pravda, že je výkonnější než kamerový systém,“ dodal pražský kriminalista.
Rovněž soudci při neformálních setkáních potvrzují, že Češi na druhé často házejí špínu tak, až se z toho zvedá i otrlý žaludek. Bývá to u sousedských sporů kvůli neposekané trávě, stromům rostoucím do druhého pozemku či přístupovým cestám. Stává se to při rozvodech. V rámci nesmiřitelných bojů o majetek, například o rodinný dům, se pak třeba u soudu vážně zkoumá, co muž dělal u druhé ženy ve tři hodiny ráno.
„Jeden manžel při rozvodu po dvaceti letech soužití tvrdil, že jeho mimomanželský vztah nebyla nevěra, ale že prováděl údržbu v bytě dlouholeté kamarádky. Advokát manželky ale předvedl svědka, pána z bytu naproti přes chodbu. Ten šmíroval kukátkem ve dveřích. S pedantskou přesností vypovídal, že ale muž žádné nářadí nenosil a že údržbářské návštěvy prováděl pravidelně třikrát týdně už druhým rokem,“ popisuje udavačství z každodenní praxe jeden ze středočeských advokátů.
Nesmiřitelní bývalí partneři
Přímo Achillovu patu ovšem zasahují udání od bývalých partnerů. Jsou totiž hnáni nejen hlubokou nenávistí, mstou, ale i zničující přesností, znalostí soukromí dané osoby.
„Jednou ke mně přišel pětatřicetiletý živnostník. Už mu nezvratně nateklo do bot. Působil ve sféře dalšího vzdělávání zaměstnanců. Finančnímu úřadu nepřiznával všechny faktury. Vystavené ale byly, protože pracoval pro významné společnosti, které by na takovou primitivní černotu nepřistoupily,“ vzpomíná šedesátiletá účetní Jana H. z Prahy.
Manželce živnostníka nezdaněné faktury nevadily – dokud žil s ní. „Jak se ale rozváděl, vytahala mu nepřiznané faktury ze šuplíku a poslala na berňák. Všechno mu doměřili i s penále. Dělalo to půl miliónu,“ shrnula účetní.
Také například šťáry proti nelegálním pracovníkům prováděné Státním úřadem inspekce práce jsou z velké části právě na základě udání někoho z firmy nebo osoby, která s ní spolupracuje, ale má na šéfy podniku pifku. S udavačstvím se otevřeně počítá u nové povinnosti energetického štítkování budov, bytů a rodinných domů.
Státní energetická inspekce provede kontrolu klidně i na základě udání, vedeného třeba tím, že prodávající nešel zájemci na ruku s cenou. Hrozba z tohoto udání kvůli chybějícímu energetickému hodnocení budovy je na majitele nemovitosti pořádná páka. Pokuta může být totiž až sto tisíc korun.
„Lze předpokládat, že kontroly budou probíhat též na základě podnětů kupujících či nájemců, kteří průkaz od prodávajícího či pronajímatele v souvislosti s jednáním o uzavření smlouvy neobdrží,“ upozornili právníci Martin Kašpar a Michal Brychta v portálu Epravo.cz.