Povinné úspory na penzi mají po smrti důchodce propadnout pojišťovně

Právo na to upozornil poradce ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka (TOP 09) pro důchodovou reformu, bývalý šéf Penzijního fondu České pojišťovny Ivo Foltýn.

Návrh MPSV počítá s tím, že po skončení spořicí fáze v privátních penzijních fondech by s odchodem člověka do penze měly být jeho úspory převedeny do životních pojišťoven. Ty by mu pak vyměřily důchod, který by každý měsíc pobíral až do své smrti.

„Tzn. v případě úmrtí výplata končí a není už nic, co by bylo předmětem dědictví,“ potvrdil Právu Petr Sulek z tiskového oddělení MPSV.

Základním cílem důchodových systémů, zejména pak těch povinných, je podle něj poskytnutí přiměřeného zabezpečení ve stáří a toho se dosáhne nejlépe výplatou doživotního důchodu. „V případě, že by bylo umožněno prostředky vybrat jednorázově, přestal by systém plnit svoji základní funkci,“ dodal Sulek.

V současné době fondy v dobrovolném pilíři neplní právě tuto funkci dlouhodobého příjmu, protože drtivá většina lidí si naspořené prostředky vybírá ihned. To podle expertů jen potvrzuje, že doživotní penze není pro klienty atraktivní, protože obsahuje riziko předčasné smrti, a tím i propadnutí úspor.

MPSV ve středu dopoledne reagovalo vyjádřením, že jde pouze o jeden z návrhů ve hře. „V současné době ministerstvo práce a sociálních věcí propočítává paralelně několik různých variant dílčích parametrů důchodové reformy. Probíhají intenzivní politická jednání na úrovni politické reprezentace, se sociálními partnery, tedy se zástupci zaměstnanců i zaměstnavatelů, na úrovni porady ekonomických náměstků apod. Nelze v tuto chvíli jakýmkoli způsobem předjímat, jak bude finální model důchodové reformy v jednotlivých parametrech koncipován,“ sdělila Právu mluvčí MPSV Viktorie Plívová.

Dále uvedla, že v návrhu MPSV, "který je sám o sobě pouze jednou z možných variant", se uvádí, že v průběhu spořící fáze budou prostředky v případě úmrtí podléhat standardnímu dědickému řízení.

„Až od okamžiku započetí jejich čerpání není dědění možné, pojišťovna bude muset vyplácet tyto penze po celou dobu života důchodce, bez ohledu na to, zda jím naspořená částka na tyto výplaty stačí či nikoli,“ dodala mluvčí.

V rozporu s vyjádřeními pracovníků ministerstva práce se Drábek od podobného návrhu distancoval. V úterý po jednání vlády to označil za „absolutně nesmyslnou informaci“.

Řada odborníků proto namítá, že stát by měl lidem, které možná přinutí spořit si povinně v soukromých fondech, nabídnout alespoň více variant, jak naložit se svými úsporami.

„Klient by si měl mít možnost vybrat ze dvou modelů. Jedním z nich je výplatní plán s dalším zhodnocováním zůstatku v penzijním fondu, kdy by čerpal po zákonem stanovenou minimální dobu měsíční splátky. Co nestihne vyčerpat, zdědí pozůstalí. Druhým scénářem je jednorázová výplata účelově vázaná na nákup doživotní anuity od životní pojišťovny,“ řekl Právu například sociolog Pavel Rusý, který je poradcem pro důchodovou reformu Věcí veřejných.

V rámci prvního scénáře by klient podle Rusého měl možnost výplatní fázi odložit např. z důvodu ekonomické soběstačnosti v mladším důchodovém věku. Výplatní plán by nebyl doživotní, nekryl by tedy „riziko přežití úspor“.

Umožňoval by ale změnu výplaty, takže pokud by člověk po čase zjistil, že je na tom stále zdravotně dobře, mohl by si výplatu upravit snížením částky a prodloužením doby pobírání. Navíc riziko dlouhověkosti by pokrýval důchod z průběžného systému.

Druhý scénář by proti tomu kryl riziko dlouhověkosti, ale případný zůstatek by nebyl předmětem pozůstalostního řízení. Důvodem pro dva scénáře je kromě možnosti volby i zvýšení důvěry klientů.

„Peníze, které v penzijním fondu naspořil, mu při výplatním plánu zůstanou v plné výši bez ohledu na délku života. Zároveň to umožní lidem, kteří by se obávali horší situace ve vyšším věku, aby měli zajištěn zdroj příjmu do konce života díky doživotní anuitě,“ dodal Rusý.

Podle profesora z Vysoké školy finanční a správní Jaroslava Vostatka například ve Švédsku u tzv. prémiové penze z povinného kapitalizačního pilíře (spoření ve výši 2,5 % ze mzdy) poskytuje důchod státní pojišťovna, která tento pilíř spravuje.

„U prémiových penzí je možnost výběru z několika produktů, včetně těch, které obsahují i pozůstalostní důchod,“ upozornil Vostatek. Jak dodal, takové produkty jsou potom přiměřeně dražší.

MPSV zatím nevysvětlilo, proč zhruba bilión korun, který si mají Češi v příštích 25 letech bez jakýchkoli záruk zhodnocení povinně naspořit v privátních penzijních fondech, by se měl při dalších těžko odhadnutelných nákladech následně přelít do životních pojišťoven, které by lidem úspory vyplácely. Podle Vostatka klienti takto ztratí zhruba 10 % z naspořených peněz, než kdyby penze poskytovala státní pojišťovna.

Někteří analytici už také varují, že žádný velký výnos z úspor v soukromých fondech, jejichž výkonnost za poslední finanční krize zachraňovaly mnohasetmiliardové injekce vlád v čele s Washingtonem, se ani v budoucnosti očekávat nedá.

„Průměrné roční zhodnocení penzijních fondů v ČR v letech 2000 až 2009 totiž činilo pouhá 3,1 %. Za tutéž dobu byla průměrná roční spotřebitelská inflace 2,8 %,“ upozorňuje ekonom z Next Finance Vladimír Pikora.

V průběžném systému je výdělek indexován každý rok podle průměrné celostátní mzdy, takže ve skutečnosti se koruna vložená do průběžného systému „zhodnocuje“ úměrně růstu mezd. Že by toto mohly fondy zajistit, experti příliš nevěří. „V celostátním průměru k tomu může dojít jen výjimečně,“ soudí Vostatek.

„Právě nízké výnosy penzijních fondů a zvláště pak vysoké fiskální dopady zavádění povinného kapitalizačního pilíře jsou důvodem, proč v zemích východní Evropy došlo k podstatnému omezování povinného kapitalizačního pilíře: od snížení sazby pojistného, přes suspendování placení pojistného až po faktické znárodnění v Maďarsku,“ zdůraznil Vostatek.

MPSV plánuje, že z odvodů ve výši 28 % hrubé mzdy, které míří do státního důchodového systému, by šlo do správy soukromých fondů postupně až 5 %. První tři roky od spuštění nového penzijního systému by to byla tři procenta, za tři roky nato by se sazba zvedla na čtyři procenta a po dalších třech letech by se ustálila na pěti procentech.

Protože na starobní důchody se ze sociálních odvodů využívá pouze přibližně 20 procent ze mzdy, vyvedení 5 % tedy do budoucna znamená výpadek příjmů průběžného pilíře o čtvrtinu – tedy zhruba 50 miliard Kč ročně.

„Navíc si nedělejme iluze: jestliže penzijním fondům dáme šanci vytvořit jen pro ně výhodný povinný kapitalizační pilíř, využijí v budoucnu každé příležitosti, aby těch pět procent ze mzdy zvedly o další procentní body, třeba až na 10 %. Tak to ve světě chodí – a tady jde o velký byznys. Potřeby a zájmy pojištěnců jdou stranou. Totéž platí i pro penze z takového systému,“ varuje Vostatek.

Povinné odvody do penzijních fondů by se podle návrhu MPSV měly týkat všech daňových poplatníků, kterým je nyní méně než čtyřicet let. Nad tuto věkovou hranici by si pak lidé spořili dobrovolně. Soukromé finanční ústavy by úspory začaly lidem vyplácet až poté, co by dosáhli důchodového věku, tedy nejdříve od 65 let.