Článek
Obvykle se přitom rozpoutá ostrá diskuze dvou táborů. Jedni tvrdí, že pojišťovna měla klienty cestovky odškodnit v plné výši bez ohledu na sjednané limity plnění.
Druzí oponují, že pojišťovna nemůže vyplatit víc, než na kolik bylo pojištění sjednáno. Limity plnění se přitom určují na základě údajů poskytnutých příslušnou cestovkou. Viníkem vzniklé situace tak nejsou ani zklamaní klienti, ani pojišťovna, ale cestovní kancelář.
Ukazuje se tak, že stávající ochrana klientů v případě jejího úpadku není úplně nejspolehlivější. I proto se již delší dobu jedná o novele příslušného zákona (159/1999 Sb., o podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu). Cokoliv funkčního je však zatím v nedohlednu.
Co je pojištění CK pro případ úpadku
Lidé si pojištění cestovní kanceláře proti úpadku zpravidla spojují jen s vrácením peněz klientům, kteří nemohli kvůli krachu cestovky odjet na předem zaplacený zájezd. To ale není vše. Druhou a mnohem důležitější oblastí plnění je zajištění návratu do České republiky těch klientů, kteří v zahraničí „uvízli“ třeba proto, že smluvní dopravce nedostal od krachující cestovky za cestu zpět zaplaceno.
Počet úpadků cestovních kanceláří se přitom pohybuje v řádu jednotek ročně, přičemž všichni klienti se vždy dostanou bez větších problémů domů. Odškodněni jsou pak ti, kteří na svůj zájezd už neodjedou, přičemž nanejvýš stovkám z nich není nahrazena jeho plná cena. Tedy jen asi jedné desetině promile ze všech klientů cestovek. Což samozřejmě neznamená, že jejich zklamání není pochopitelné a lze nad ním mávnout rukou.
Málokdo ale také ví, že už současná právní úprava klientům umožňuje, aby ještě před zakoupením zájezdu cestovní kancelář o předložení příslušné pojistné smlouvy požádali. Nepoznají z ní ale, zda je sjednaný limit pojištění dostatečný. Ostatně, když dokáže cestovka oklamat pojišťovnu, jak má na něco přijít klient – laik.
Ještě v živé paměti jsou loňské vzrušené diskuze, kdy se (jak jinak) zmiňovaná novela také řešila. Tenkrát byly hlavním předmětem sporu minimální limity pojistného plnění, na které mělo být pojištění sjednáváno.
Navrhované hodnoty (jeden milión při dopravě autobusem, čtyři milióny u leteckých zájezdů) působily dojmem, že byly „vycucané z prstu“ a i to byl jeden z důvodů, proč nakonec nepřežily zimu.
Další nedostatky návrhu však zůstaly zachovány. Tím nejzávažnějším je povinnost pojišťovny vyplatit plnění nad rámec sjednaných limitů, pokud je nároky klientů cestovky převyšují. Jako špatný vtip přitom působí nárok pojišťovny vůči (zkrachovalé) cestovní kanceláři na úhradu těchto nadlimitních plnění.
Z evergreenů je pak zachována povinnost vyplatit plnění i v případě, že je krach cestovní kanceláře způsoben úmyslně. Což je zajímavý „námět“ na spáchání pojistného podvodu. A klienti cestovky budou moci i nadále nahlédnout do příslušné pojistné smlouvy. I když z ní stejně nic nevykoukají.
Jak zareagují pojišťovny?
Jednoduše. Nad rámec sjednaných limitů zkrátka plnit nemůžou, a tak nebudou toto pojištění nabízet. To má vážné důsledky. Nepojištěná cestovka totiž nemůže zájezdy prodávat. Nově by si mohla místo pojištění zajistit bankovní záruku. Je to ovšem takové „řešení neřešení“. Na tento nástroj jsou totiž kladeny analogické požadavky jako na pojištění. Tedy včetně nadlimitních plnění.
Banky se tak nejspíš nepohrnou do toho, aby podobné záruky poskytovaly. Navíc se tímto způsobem poměrně složitě řeší ta důležitější část ochrany klientů – zabezpečení jejich návratu ze zahraničí. Takže další slepá ulička.
Funkční řešení problému se přitom nabízejí. Jedním z nich je garanční fond plněný cestovními kancelářemi, ze kterého by se případné nároky klientů hradily. Buď by fungoval samostatně, nebo v kombinaci s pojištěním. Toto řešení je dostatečně pružné a transparentní. Fond by se totiž plnil na základě skutečných plateb klientů a ne podle plánovaných objemů prodaných zájezdů a podobně mlhavých záležitostí.
Další variantou je dobrovolné pojištění, které by si sjednával přímo klient. Ať si on sám rozhodne, jaké chce nést riziko. Ovšem při dnešním přístupu k ochraně práv spotřebitele podle zásady „zákazníky chránit, ať se jim to líbí, nebo ne“, se aplikace tohoto řešení jeví jako utopie. Již dnes však jedna pojišťovna v rámci cestovního pojištění obdobné připojištění nabízí. Byť jen ve variantě „vrácení peněz“ (tedy bez „zajištění návratu domů“).
Novela řešící pojištění pro případ úpadku cestovní kanceláře nepřináší z pohledu klienta žádný pozitivní posun. Spíše naopak. S trochou sarkasmu lze dodat, že v případě jejího přijetí se skutečně lidé do žádných potíží při krachu cestovky nedostanou. Ne však díky tomu, že by jejich prostředky byly tak dokonale ochráněny. Ale proto, že jim nebude mít kdo zájezd prodat.
Diskutujte na téma cestovní pojištění a podělte se o své zkušenosti na www.zlatakoruna.info/financni-produkty/nezivotni-pojisteni/info
Další informace o finančních produktech naleznete na www.zlatakoruna.info