Článek
Před několika dny upozornilo Právo na případ muže, který po onemocnění rakovinou marně bojuje s pojišťovnou o to, aby vyplatila jeho pojistku uzavřenou s hypotékou pro případ smrti či invalidity. [celá zpráva] Pojišťovna odmítla klientovi zaplatit hypotéku s tím, že muž není tím, kdo by mohl pojistnou událost aktivovat. To může jen banka, která na tom ale nemusí mít zájem, protože s pojišťovnou sdílí stejnou finanční skupinu, a navíc má úvěr krytý zástavou nemovitosti.
Pojištění schopnosti splácet hypotéku mohou mít zajištěny stovky nebo i tisíce lidí, aniž by tušili, že jej sami nemohou nijak ovlivnit. Právo se proto obrátilo na ČNB s prosbou o vyjádření, jestli je takové popsané jednání banky a pojišťovny, při kterém se klient nemůže domoci splnění závazků, v pořádku, a zda centrální banka na základě těchto zjištění nepodnikne konkrétní kroky proti finančním institucím.
„Dohled vykonávaný ČNB podléhá povinnosti mlčenlivosti a z tohoto důvodu nemůžeme poskytovat informace o tom, zda a jaké konkrétní kroky činíme ve vztahu k dohlíženým subjektům. Nepřísluší nám ani vyjadřovat se k soudním rozhodnutím, která se týkají oblasti pojišťovnictví,“ řekla mluvčí banky Denisa Všetíčková.
Pojištěný versus pojistník
Podle centrální banky by se však mohla situace zlepšit i díky připravované zákonné úpravě. „ČNB usiluje o důslednější regulaci jednání spočívajícího v činnosti pojistníka, který pouze zprostředkovává možnost stát se pojištěným, a to v připravovaném novém zákoně o distribuci pojištění,“ dodala Všetíčková.
Na dotaz Práva ČNB prohlásila, že už loni upozornila na rizika spojená s přistoupením k pojistné smlouvě, kdy se spotřebitel stává pojištěným, v důsledku čehož mu vznikají odlišná práva a povinnosti ve srovnání s postavením pojistníka.
„V praxi jsou případy, kdy zákazníci přistupují k již existujícímu pojistnému vztahu, tedy k již uzavřené pojistné smlouvě mezi prodejcem či poskytovatelem služby, například bankou, a pojistitelem, tedy pojišťovnou, čímž se dostávají do právního postavení pojištěného, nikoliv pojistníka,“ varovala ČNB.
„Ačkoliv jsou tito zákazníci přistoupením k pojistné smlouvě pojištěni pro případ vzniku pojistné události, jejich práva a povinnosti se liší od těch, které by získali v případě, že by si toto pojištění sjednali přímo nebo prostřednictvím pojišťovacího zprostředkovatele s pojistitelem, tedy uzavřením individuální pojistné smlouvy, ve které by byli nejen v právním postavení pojištěných, ale současně i v právním postavení pojistníků,“ upozornila ČNB.
Smlouvu je třeba dobře znát
Centrální banka apelovala na klienty sjednávající si pojištění, aby se důkladně seznámili s pojistnou smlouvu a s jejími podmínkami.
„Prostudování těchto dokumentů je nezbytné i z důvodů kontroly, zda jejich obsah odpovídá tomu, co bylo zákazníkovi ústně sděleno. Takto sdělené informace totiž nemusí vždy korespondovat se skutečnostmi uvedenými ve smluvní dokumentaci,“ zdůraznila.
Postup, kdy klient nemá nárok pojišťovnu k něčemu donutit, posvětil i Nejvyšší soud (NS). Ten totiž v takřka identickém případu, jaký popsalo Právo, označil člověka platícího pojištění za pouhý „objekt“ pojištění, který nemá žádný nárok domáhat se zaplacení zbytku hypotéky. NS zdůraznil, že pojistnou smlouvu uzavřela pojišťovna v roli pojistitele, banka jako pojistník a klientovi připadla jen role pojištěného. Ten sice platí každý měsíc poplatek za pojištění, ale sám nemá na nic právo. [celá zpráva]