Podnikové dluhopisy: Jak se nespálit a vybrat ten správný

„Své o tom vědí developerské společnosti, z nichž některé musely z těchto důvodů ukončit své projekty. Úrok placený soukromým investorům je sice vyšší, než jaký firmy platí bankám, ale na druhou stranu se jedná o pružnější nástroj,” uvedl Michal Valentík ze společnosti Broker Trust.

U investorů, včetně těch drobných, se staly podnikové dluhopisy hitem spolu s tím, jak centrální banky snižovaly úrokové sazby a výnosy z vkladů klesaly. S podnikovými dluhopisy se tak „roztrhl pytel“. Kámen úrazu je ale ve výběru vhodného dluhopisu. I zde totiž platí, že není všechno zlato, co se třpytí.

„Mnoho drobných investorů nechápe riziko tohoto nástroje a domnívá se, že vkládá své finanční prostředky do téměř bezrizikového produktu. Často je opak pravdou. Podnikové dluhopisy jsou investicí s jistou mírou rizika a vyšší výnos je právě oceněním za podstoupené riziko,” upozornil Valentík.

Nemusíte tedy dosáhnout na slibovaný úrok, ale ani na celou vloženou původní částku nebo její část. Proto byste měli být při výběru dluhopisů velmi opatrní.

Především byste měli vybírat takové firmy, které mají na trhu dlouholetou tradici a důvěru. Kdyby došlo k ekonomickému poklesu hospodářství, tak firma se silným zázemím má větší pravděpodobnost, že daný ekonomický nečas přežije, než nově založená společnost, jejíž úspěch je postaven na ekonomickém růstu hospodářství.

Dalším významným aspektem je také obor podnikání daného emitenta. Například emise podnikových dluhopisů, které mají sloužit k nákupu obchodního nebo zábavního parku, bude jistě bezpečnější než emise podnikových dluhopisů na start-up z oblasti IT, kde značné procento projektů končí nezdarem.

Je důležité rozlišovat i tzv. veřejnou a neveřejnou nabídku dluhopisů. U veřejné nabídky musí být prospekt dluhopisů schválen ČNB a tento dluhopis pak může být nabízen široké veřejnosti. Ovšem ČNB nekontroluje obsah prospektu, ale pouze formu.

„Centrální banka nezkoumá, zdali projekt, na který jsou prostředky z dluhopisů určeny, dává ekonomický smysl, ani neprověřuje kredibilitu emitenta. ČNB jde o to, aby měl investor maximum možných dat potřebných pro svoje rozhodnutí,” uvedl Valentík a dodal, že veřejná nabídka tak sice dává investorům dostatečné množství informací, ovšem schválený prospekt ČNB není zárukou, že daný dluhopis je kvalitní.

Oproti tomu neveřejná nabídka nemusí splňovat zákonem stanovené podmínky (je to de facto absolutně neregulovaný produkt z pohledu distribuce), nicméně neznamená to automaticky, že neveřejně nabízený dluhopis je méně kvalitní než veřejně nabízený. U neveřejné nabídky záleží pouze na vůli emitenta, jaké informace chce zveřejnit, což může nákupní rozhodovací proces ztížit.

Dobrým vodítkem může být i to, zdali se dluhopisy nabízejí přes „upisovacího agenta“. Stává se, že u kvalitních dluhopisů je upisovacím agentem banka. Jedná se poté v drtivé většině o veřejnou nabídku dluhopisů a upisovací agent nabízí tyto dluhopisy svým klientům.

„Banka si nemůže dovolit reputační riziko nabízet nekvalitní dluhopisy, jedná se tedy o další faktor, který vám může pomoci eliminovat výběr špatného dluhopisu. Jistotu zvyšuje i skutečnost, když si část emise dluhopisů koupí sama banka,” podotkl Valentík.

Pokud se s daným dluhopisem následně obchoduje na burze, můžete jej tam kdykoliv prodat a svoje finanční prostředky získat ještě před dobou splatnosti dluhopisu.

Drtivá většina českých podnikových dluhopisů pro drobného investora však není na burze obchodovatelná, a tudíž jejich následný prodej na trhu je obtížný.

Drobný investor by měl pozorně dbát na svůj investiční horizont – tedy nepřecenit, jak dlouho je schopen dluhopis držet.

„Obecně platí, že čím je delší doba splatnosti dluhopisu, tím je dluhopis rizikovější, protože budoucnost je neznámá a predikovat finanční zdraví firmy v delším horizontu je obtížnější než v kratším horizontu,” upozornil Valentík.

To samé platí i pro vývoj úrokových sazeb, které jsou základním hybatelem výnosů dluhopisů.

Podnikové dluhopisy mohou být zajištěny například pozemky nebo budovami emitenta nebo jiným aktivem, případně za ně může jakýkoliv jiný subjekt ručit. V případě neschopnosti emitenta splatit dluhopisy nebo úroky se může investor hojit na zajištění nebo ručiteli.

Záleží na každém jednotlivém investorovi, jak velké riziko, a tedy i výnos je ochoten podstoupit. Obecně platí, čím méně budou mít dluhopisy výše uvedených atributů, tím budou více rizikové.

Na trhu existuje i alternativa a tou jsou otevřené podílové fondy zaměřené na dluhopisy. Tento produkt výše zmíněnou problematiku z velké části odstraňuje.

Zhodnocení sice bývá o stupínek nižší, ale to je „daň“ za kvalitu, protože: