Článek
Do statistik starobních důchodců totiž bylo po loňské novele zákona o důchodovém pojištění převedeno 109 005 invalidních důchodců starších 65 let.
Bez tohoto opatření by se počet poplatníků na jednoho starobního důchodce v roce 2010 podle propočtů Práva na základě údajů České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) zvýšil z předloňského poměru 2,3264:1 na 2,3299:1.
Hrátky se statistickou metodikou
V oficiálních statistikách za loňský rok se ale uvádí nižší číslo 2,22, toho však bylo dosaženo pouze změnou metodiky.
„Nárok na invalidní důchod zaniká, pokud pojištěnec dosáhne věku 65 let. Invalidní důchod se poté mění na starobní důchod a ten náleží ve výši původně vypláceného důchodu invalidního,“ sdělila Právu Jana Buraňová z ČSSZ.
Pro stabilitu průběžného důchodového systému je nejdůležitější právě počet poplatníků na jednoho starobního důchodce.
Závisí na ekonomických ukazatelích, jako je počet nezaměstnaných, pracovní zapojení rodičů s malými dětmi, pracovní zapojení lidí v důchodovém věku či míra využívání předčasných důchodů.
„Tyto ukazatele je možné ekonomicky řídit a tím určité demografické výkyvy korigovat. Ale i bez této korekce by počet poplatníků na jednoho starobního důchodce neměl nikdy poklesnout na méně než 1,84 ku jedné,“ upozornil sociolog Pavel Rusý.
Koaliční politici matou veřejnost
Není tedy pravda, že v Česku bude brzy na jednoho důchodce jen jeden pracující, jak neustále tvrdí někteří vysocí představitelé koaličních stran.
To ostatně vyvracejí i expertní propočty provedené na základě aktualizované prognózy předních českých demografů z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Z nich vyplývá, že se zohledněním postupně se prodlužující průměrné délky dožití, koalicí dohodnutého posouvání odchodu věku do důchodu a rovněž vývoje plodnosti a imigrace, by se počet lidí v produktivním věku (tedy včetně těch, kteří nejsou poplatníci - nezaměstnaní, rodiče na mateřské, studenti a předčasní důchodci) na jednoho člověka v důchodovém věku měl v příštích šedesáti letech snížit jen nepatrně.