Článek
Když děti nemají žádnou možnost ani minimálního zaslouženého příjmu, jen těžko se přirozeně učí poznávat, že většina věcí v životě něco stojí, když po něčem toužím, nedostanu to většinou hned, a že pouze s nataženou dlaní se životem prokousává jen těžko, shodují se psychologové.
Především se musejí někdy naučit sociální směně: Já dám – ty dáš
„Někdy dává svým dětem kapesné 65 % rodičů. Zřizují jim nejčastěji stavební spoření (32 %) a životní pojištění (31 %). Čtvrtina rodičů založila dětem i běžný účet, ke kterému mají vlastní platební kartu. Pětina lidí uvádí, že nedává dětem ani kapesné, ani odměny,“ konstatuje asociace ve zprávě o průzkumu.
Češi spoří, i tak ale přiznávají mezery ve finančních znalostech
Kartička s odměnami
„Na nejrůznější obchodování s dětskými penízky jsme si ve škole hráli už někdy v páté třídě,“ popisuje dnes patnáctiletý Dominik z Prahy.
„Učili jsme se i princip úroků a povídali si o reklamách. Když mi bylo šest, táta psal na karton čárky, a ta za velké luxování měla hodnotu padesát korun. Byly i trestné odečty. Celkově jsem byl ale v plusu,“ uvedl Dominik.
| Účet nejčastěji v deseti |
|---|
| Nejčastěji rodiče svému potomkovi zřídí účet, když je mu 10–12 let. Výjimkou ale není ani rozmezí od narození do tří let (9 %) a od čtyř do šesti let (9 %). |
| Běžný účet má 27 % dětí, spořicí účet pak 25 % z nich. |
| 17 % rodičů uvedlo, že jejich dítě nevyužívá žádný bankovní produkt. |
| 58 % dětí s vlastním účtem na něj dostává od rodičů kapesné pravidelně. 41 % dětí pak má na účtu další příležitostné prostředky od prarodičů nebo z brigád. |
| 67 % rodičů má dohled na účtem svého dítěte, naopak 40 % rodičů uvádí, že s ním dítě může volně nakládat. |
Už s úsměvem vzpomíná, že jednou udělal hloupost, když využil zmatků kolem stěhování, kartička popsaná neproplacenými čárkami/odměnami se nemohla najít, a tak chvíli počkal a namaloval si ji sám.
„Táta mi s ledovým klidem sdělil, že to je padělání ceniny a zneužití důvěry. Fakt, že většinu peněz jsem chtěl na drobné vánoční dárky pro ostatní, jako polehčující okolnost neuznal. Všechny odměny zrušil. A ještě mi navrch připsal peněžitý trest, asi dvě stovky, který jsem si musel odpracovat. Přitom za pár dní se skutečná kartička našla, ale už byla pro mne bezcenná,“ popisuje Dominik, který chodí na brigády a šetří na motorku.
Vláda se pře o příspěvek na stavební spoření
„Děti se především musejí naučit sociální směně: Já dám – ty dáš. To můžeme začít již ve věku dvou let. Hrajeme si na obchod. Někdo má penízky a někdo věci a vyměňujeme věc za penízek, samozřejmě v tomto věku bez ohledu na nominální hodnotu mincí,“ říká na přednáškách psycholog Jeroným Klimeš.
Podle něho je již předškolní děti dobré učit finančním limitům. Mohou si třeba v obchodě vybrat něco podle své libosti, ale omezeny jsou nízkou částkou.
„Co je víc? Jedny bonbony a lízátko, nebo místo toho pět lízátek? Tímto zkoušením se dítě učí za stejné peníze získat co největší subjektivní užitek či uspokojení. Pokud dětem jen slepě kupujeme věci na jejich naléhání nebo jim zakazujeme si cokoli z obchodu odnést, tak jim bráníme naučit se této dovednosti,“ zdůrazňuje Klimeš.
Většina rodičů dětem spoří, stále častěji volí rizikovější a výnosnější produkty
Obzvláštní pozornost doporučuje věnovat reklamám a vysvětlení, že reklama je často na to, co ve skutečnosti nechceme, a věci mnohdy prodražuje. Neznamená to, že věc se automaticky zavrhne. Dítě by se ale už v této souvislosti mělo učit šetření, půjčky a úroky. „Půjčka se opírá o oddálené uspokojení, což je jedna z nejdůležitějších dovedností, které se musíme v našem životě naučit,“ připomíná Klimeš.