Článek
Insolvenční správci mají dlužníky provádět procesem oddlužení, kdy spočítají nároky věřitelů a reálné splátky pro ně. Dostávají za to odměny. Zatímco se ale pozornost ministerstva a veřejnosti značně koncentrovala na exekutory, mezitím se v tichosti nekontrolovaně rozbujely až příliš snadné zisky právě insolvenčních správců.
Mnozí insolvenční správci si zakládají fiktivní pobočky, kde nesedí ani žádný právník, a to jen proto, aby získali pod svá křídla bez práce co nejvíce dlužníků - jenže jim neposkytují očekávaný servis, za který jsou placení.
Soudci podle Pelikána poukazují na to, že někteří insolvenční správci dokonce ani na řízení nechodí nebo až na chodbě zjišťují, kdo je vlastně ten jejich dlužník, kterého mají řešit. Nebo za sebe posílají sekretářky. Provozoven je už více než tři tisíce, správců desetkrát méně.
„Vyrostlo zde několik insolvenčních fabrik, kde si z toho udělali obrovský byznys. Za jeden případ dostávají 750 korun měsíčně, a když to takhle odbývají, je to úžasně ziskové,“ dodal Pelikán.
Vyhláška omezí počet provozoven
Ministerstvo zkontrolovalo několik set provozoven insolvenčních správců a zahájilo šest desítek správních řízení. Vydá v nejbližších dnech novou vyhlášku, která omezí počet provozoven, protože bude vyžadovat osobní přítomnost insolvenčního správce.
Zároveň se chystá přesunout velkou část agendy spojenou s tzv. osobním bankrotem ze soudů právě na insolvenční správce. Často jde totiž o nesporné věci, které mohou insolvenční správci připravit a soud je jen zkontroluje.
„Zároveň se ale domnívám, že by na oddlužení mělo dosáhnout více lidí, bez ohledu na to, kdo za jejich dluhy může. Je to pro společnost smysluplné řešení, protože stejně jinak propadají do sociální sítě, žijí po ubytovnách nebo na ulici,“ konstatoval Pelikán.
Konec likvidace zdravých firem
Změny čeká i insolvenční řízení týkající se firem, protože se zneužívalo pro likvidaci ve skutečnosti zdravých společností. Stačilo na podnik podat návrh do insolvence pro fiktivní pohledávku, soud to nijak neposuzoval, a firma, na níž návrh dopadl, byla rázem odstřižena například od provozních úvěrů bank.
„Předběžně nám prověrkovým sítem propadlo asi padesát podezřelých insolvencí ze zhruba stovky, které nám byly nahlášeny jako šikanózní,“ konstatoval Pelikán.
Čtyřem insolvenčním správcům z třiceti sedmi, které mají zvláštní oprávnění realizovat největší insolvence, ministerstvo povolení odebralo. Měli předložit bezpečnostní prověrku, ale nepředložili ji. Další čtyři správní řízení v této věci běží.
„Dále zjišťujeme, kteří zvláštní insolvenční správci již dostali opakované sankce za porušení pravidel, protože to nás dále opravňuje s nimi zahájit řízení, na jehož konci je zrušení povolení. Dříve se přehled o kumulaci sankcí nad jednotlivými správci nedělal,“ uvedl Pelikán.
A jak zabránit tomu, aby insolvenční řízení nebylo do budoucna zneužíváno pro likvidaci konkurence? „Na jednu stranu nechceme, aby zdravé firmy byly insolvencí stigmatizovány, na druhou ale nemůže ověřování návrhu trvat tak dlouho, že by skutečný dlužník stihl vyvádět prostředky z firmy. Jednou z variant je zavedení třídenní lhůty, ve které by měl soud možnost předběžně posoudit návrh na zahájení insolvence, a to ještě před samotným zveřejněním firmy v insolvenčním rejstříku,“ navrhuje Pelikán.
Další zvažovaná možnost je, že firma, která je do insolvence navržena, dostane ještě před uvedením v rejstříku možnost se k tomu vyjádřit. To ale v sobě skrývá nebezpečí, že v tuto chvíli začne vyvádět peníze ven, takže by muselo být stanoveno, že v okamžiku, kdy se o návrhu dozví, nesmí manipulovat s majetkem, a pokud by tak vedení firmy učinilo, byly by tyto kroky zneplatněny.
Soud by mohl vycházet z toho, co je obsaženo v návrhu, a měl by čas z toho posoudit, zda návrh a priori ukazuje na úpadkovou situaci firmy či na první pohled nikoliv. „V létě vládě předložíme návrh na změny v insolvenčním zákoně,“ uzavřel Pelikán.