Obvyklé kapesné dětí v Česku: tři stovky měsíčně

Kromě toho více než třetina rodičů podle Raiffeisenbank založila dětský spořicí účet, kam ve třech čtvrtinách případů posílá pět set až tisíc korun měsíčně.

Banka Creditas na dětských účtech zaznamenala, že rodiče oproti loňsku posílají o dvanáct procent méně, v průměru 650 korun měsíčně. Naopak dospívajícím od 15 do 17 let se kapesné mírně zvýšilo.

Děti a teenageři nejčastěji podle Creditas utrácejí za občerstvení (39 procent). Starší dívky si nejčastěji kupují oblečení (27 procent), kluci zase rádi hry v mobilu či herní konzole (10 procent).

Výchovný nástroj

Pětina rodičů ale podle Raiffeisenbank nijak neřeší, co si za kapesné potomek koupil. Dvě třetiny rodičů s dětmi naopak mluví o tom, co si pořídily. A to je dobře. Podle psychologů by se s kapesným, respektive s odměnami za něco mělo začínat co nejdříve jako s výchovným nástrojem vedoucím k uvážlivému hospodaření a k tomu, že co chci, nepřichází na lusknutí prstu.

Odborníci rodičům doporučují důslednost a začínat od nízkých částek. Jde o to, vštípit dítěti princip „když se napiješ ze studny, tak ji pak zase naplň“.

„Kapesné má být výchovné, ne plat za domácí práce,“ zdůrazňuje ale psycholog Jeroným Klimeš. Mytí nádobí nebo luxování by tedy mělo být například u desetiletých dětí už běžnou součástí povinností, ale nemělo by to být tak, že jsou za takové základní podílení se na chodu domácnosti placeny. Nemálo lidí to tak ale praktikuje.

Kombinace s brigádou

„Naši kluci mají kartičku, něco jako cenný papír. Za běžný úklid nedostávají nic, ale jednou za čtrnáct dní je velké luxování nebo úklid garáže a to je odměňujeme padesátikorunou. Nebo za hrabání trávy dostanou třicet korun. Za velké zlobení je ale klidně srážka stovky, takže bilanci mají jen mírně plusovou,“ popsal Právu svůj systém Daniel Holý z Kolína.

Podle Jiřího Grubera z Prahy je důležité, aby dospívající potomek nezahálel. „Jsme rozvedení. Matka posílá šestnáctiletému synovi na účet 250 korun měsíčně a já kolem tisícikoruny. Do útrat nahlédnu občas. Syn si většinou kupuje něco na zub nebo jednou za čas utrácí za nějaké hry,“ dodal Jiří Gruber z Prahy.

„Peníze ale ze mě netahá, chodí na brigády, třeba prodávat ovoce a zeleninu, a teď už si hledá brigádu blízkou svému budoucímu studiu. Ví, že když bude dělat, i doma, že když třeba naštípe dřevo nebo natře plot, tak bude mít vždycky více, než kdyby jen měl nataženou dlaň nebo dělal levoty,“ dodal otec.

„Děti se především musejí někdy naučit sociální směně, kde platí vztah já dám – ty dáš,“ potvrzuje Klimeš.

Předškolní děti a děti na základní škole je podle něho již třeba učit finančním limitům. „Movití rodiče musejí často uměle vytvářet limity, a tak cíleně učit děti dovednosti, které u chudších rodin vznikají přirozeně. V tomto je výchova v bohatém prostředí náročná,“ připomíná psycholog.

„Pokud pak i v průběhu výchovy dětem vštěpujeme základy finanční gramotnosti, jako mladí dospělí budou mít nespornou výhodu oproti některým vrstevníkům,“ uzavřela Tereza Kaiseršotová z Raiffeisenbank.