Článek
Tisícům dlužníků rok co rok soudy v jejich prosbě o pomoc vyhoví a povolí jim tzv. osobní bankrot, další tisíce zamítnou.
Jenže mnozí z těch, kteří dostali šanci během pětiletého očistce se z bídy dostat, do dluhů padají znovu. A znovu najdou subjekty, které jim ochotně půjčí. Žádný zákon nezakazuje půjčit i hluboce předluženým lidem.
Od roku 2008, tedy za šest let, co je osobní bankrot uzákoněn, o něj požádalo 90 tisíc lidí (včetně odhadu za celý letošní rok). Soudy ho za tuto dobu povolily dvěma třetinám z nich, tedy zhruba 60 tisícům žadatelů.
Ve zkratce řečeno tito dlužníci byli nebo jsou pět let na dvojnásobku životního minima a vše nad to splácí věřitelům.
Přičemž soud jim může odpustit až 70 procent pohledávek přihlášených do insolvenčního řízení.
Loni 24 000 lidí
Například zatímco v roce 2010 žádalo o oddlužení deset tisíc lidí a povoleno bylo šesti tisícům, loni o očistec už žádalo přes 24 tisíc dlužníků a více než sedmnácti tisícům bylo umožněno do něj vstoupit.
A letos to bude ještě více, i když odborníci se utěšují, že růst není tak prudký. Přesto byly opět překonány další rekordy, které, zdá se, v tomto směru neberou konce.
Návrhů na osobní bankrot bylo jen za jediný měsíc, v říjnu, podáno 2484, což je o více než 500 vyšší údaj než za září. „Vyhlášeno z toho bylo 1747 osobních bankrotů. To je nejvyšší měsíční hodnota od jejich zavedení v roce 2008,“ uvedla analytička společnosti CRIF – Czech Credit Bureau Věra Kameníčková.
Očekává se, že letos bude osobních bankrotů vyhlášeno o patnáct až dvacet procent více než loni.
Jeden z prvních
Jedním z vůbec prvních 731 dlužníků, kterým soudy u nás v roce 2008 povolily osobní bankrot, je i Roman M. z Tábora. Letos svoji pětiletou etapu uzavřel. Byl oddlužen.
V necelých třiceti letech to s ním šlo pěkně z kopce a ani k tomu nebyly třeba ohromující miliónové sumy, jak to bývá u podnikatelů. Do bankrotu směřoval relativně po drobných.
V květnu 2005 to byla šedesátitisícová půjčka u velké banky, kterou nesplatil. Další bance pak dlužil dvacet tisíc. V srpnu téhož roku následoval spotřebitelský úvěr od nebankovní společnosti, přičemž nezaplatil 11 tisíc. Sankce a poplatky tuto pohledávku vyšponovaly na 27 tisíc.
Dlužník hradil splátky nepravidelně. Některé splátky nebyly placeny vůbec, protože byl nezaměstnaný
Na krku měl další desetitisícový úvěr ještě z roku 2006 od další nebankovní společnosti. Ten se už dostal k exekutorovi, ale vymožen nebyl, přičemž vzrostl na dvakrát tolik, tedy na dvacet tisíc. V roce 2007 podepsal směnku na patnáct tisíc. Nepokryl ji. Úrok plus náklady rozhodce dělají plus další dva a půl tisíce.
Suma sumárum během tří let už dlužil 130 tisíc korun. Neměl ale práci, a tak i částka, která je pro některé rodiny běžným ročním výdajem na letní a zimní dovolenou, byla pro něj nedosažitelná. Soud mu bankrot povolil a ustanovil nad ním insolvenčního správce (advokáta).
Roman M. zaplatil zpět přes 76 tisíc, tedy 61 procent z dlužné sumy. „Dlužník hradil splátky nepravidelně. Některé splátky nebyly placeny vůbec, protože byl nezaměstnaný,“ hlásil v říjnu soudu insolvenční správce, který zároveň s tím od dlužníka vymáhal odměnu tři tisíce korun.
Z insolvenčního rejstříku je patrné, že Roman M. napadl dle jeho mínění příliš vysoké cestovní náklady, jež si správce účtoval. Uhradit je ale správci stejně musel, jinak by Roman M. oddlužen nebyl.
Teď už nikdo z doby před vyhlášením bankrotu po něm nemůže nárokovat další pohledávky. Jenže práce je nejistá a nabídky na půjčky jsou všude. Zákon přitom neomezuje, že osobním bankrotem může člověk projít jen jednou za život, a tak je u lidí, kterým byly staré dluhy odpuštěny, otevřena cesta pro nové.