Článek
Prvním a v ČR bezprecedentním případem tohoto charakteru, kde by mohlo dojít k mezinárodní arbitráži, je spalovna u Pardubic. Od roku 2006 se ji snaží marně prosadit česko-rakouská společnost AVE CZ, a to na základě iniciativy tehdejších představitelů kraje.
"Nechceme situaci vyhrocovat, ale po těch letech marných snah vysvětlit, že spalovna lidem škodit nebude a naopak přispěje k odstranění starých zátěží, nám nezbývá nic jiného, než se začít zabývat reálnou možností arbitráže. Nikdo si nemůže myslet, že když nejprve kraj firmu pozve, aby takový projekt připravila, a pak, když do toho vstoupí účelová manipulace s míněním obyvatel, vedená zezadu konkurencí, která vše zastaví, tak jen tak s prázdnou odejdeme, když už jsme do toho vložili tolik peněz?" řekl Právu jeden z členů top managementu AVE CZ.
V areálu Synthesie, kde by mělo zařízení stát, se průmyslové odpady spalovaly už desítky let předtím. Zastaralý provoz byl zastaven. Firma slíbila vybavit spalovnu nejnovějšími filtračními zařízeními, což by podle ní umožnilo likvidovat i staré ekologické zátěže, vytvořené už před více než čtyřiceti lety.
AVE CZ do projektu dosud investovala bezmála třicet miliónů korun, a k tomu už začíná počítat i ušlý zisk.
Pod petici proti „nové“ spalovně se během pěti let podepsalo přes padesát tisíc lidí.
Spojil je strach z toho, že by dýchali jedy z komínů a průmyslové odpady by se sem svážely i z jiných koutů republiky. Do odporu se zapojilo několik poslanců.
Ty nejaktivnější lidi z občanského sdružení vynesla akce Stop spalovně až do regionální politiky.
Je to špinavý obchod, míní zastupitelé a lídři sdružení Stop spalovně
„Asi každý občan vidí, že je to jen špinavý obchod na úkor zdraví a života lidí. Říkám proto rozhodně stop nebezpečné spalovně,“ tvrdí člen zastupitelstva Pardubic Jan Tichý (ČSSD).
Další sociální demokrat a pardubický zastupitel Zdeněk Škařupa ke spalovně v Rybitví uvedl, že každý, kdo prožil v Pardubicích a jejich okolí kus svého života, má v těle usazenou řadu škodlivých látek z obou místních chemiček a dalších nebezpečných provozů.
„Případný nový zdroj znečištění proto může znamenat onu pověstnou poslední kapku, kterou naše zdraví už nemusí vydržet,“ varoval Škařupa.
„Případný nový zdroj znečištění proto může znamenat onu pověstnou poslední kapku, kterou naše zdraví už nemusí vydržet,“ varoval Škařupa.
„Případný nový zdroj znečištění proto může znamenat onu pověstnou poslední kapku, kterou naše zdraví už nemusí vydržet,“ varoval Škařupa. Lídr sdružení Stop spalovně a rovněž pardubický zastupitel za zelené Jan Linhart tvrdí, že jediným cílem AVE CZ je provozem spalovny vydělávat, a to bez ohledu na zdraví
obyvatel a dopady na životní prostředí.
„Zdraví obyvatel bude provozem spalovny přímo ohrožené, a to je pro mne naprosto nepřijatelné, stejně nepřijatelné, aby díky provozu spalovny vzniklo byť jediné
nové rakovinové onemocnění,“ obává se Linhart.
AVE CZ zase oponuje, že na Západě jsou spalovny běžné a rakoviny nezpůsobují, protože filtrace škodlivin se za posledních dvacet let výrazně zmodernizovala.
Právo veta zvané EIA
Nové spalovny a další odpadové provozy se daří blokovat přes proces posuzování vlivů staveb na životní prostřední (EIA), do něhož se mohou zapojit právě i občanská sdružení.
Přestože závěry z EIA mají ze zákona pouze doporučující charakter, v praxi se uplatňují jako právo veta. Negativní EIA fakticky znamená, že firmy stavební a další povolení nedostanou.
EIA je vážnou bariérou
AVE CZ se sice ohání kladným posudkem ministerstva životního prostředí, ale vše nasvědčuje tomu, že to na negativní EIA a důrazné „NE“ od představitelů kraje nestačí.
Právníci AVE CZ nyní podle informací Práva detailně zvažují možnosti firmy bránit se prostřednictvím mezinárodní arbitráže.
Mezi dalšími vlekoucími se projekty jsou spalovny komunálních odpadů u Plzně, v Ostravě nebo třeba rozšíření skládky v Nasavrkách.
Investorům se EIA nelíbí
To, že proces EIA je pro investory vážnou bariérou v jejich plánech, už dříve komentoval prezident Václav Klaus.
„Již dnes zbytečně nesmírně komplikovaný zákon o posuzování vlivů na životní prostředí způsobuje neúměrné protahování výstavby a bývá nepřekonatelnou překážkou pro stavbu nových významných a potřebných staveb,“ prohlásil v říjnu 2009 Václav Klaus.
Jedno je jisté, a z pohledu obyvatel dotčených lokalit celkem pochopitelné - lidem se s pomocí komunálních politiků stále častěji daří v Česku blokovat obří investice nadnárodních odpadových firem do nových spaloven odpadů, skladů toxických látek či rozšíření stávajících skládek.
Řadu z těchto projektů na počátku inicioval sám stát.
Jde celkem o osm až deset miliard korun
Podle zjištění Práva jde celkově ve velkých odpadových projektech, jejichž realizaci účinně brání občanská sdružení, o osm až deset miliard korun. Jedná se nejen o investice firem, ale také o peníze z měst a fondů EU.
Vyplývá to i z analýzy vývoje schvalovacích procesů u spaloven komunálního odpadu v Plzni, Ostravě či Komořanech na Mostecku, u spalovny průmyslových odpadů v Pardubicích a rovněž u chystaného skladu toxických látek na Chomutovsku nebo v případě rozšíření stávajících skládek v Nasavrkách či pražských Ďáblicích.
Potřeba dalších kapacit na likvidaci odpadů v ČR se ale přitom reálně zvyšuje. Produkce odpadků v ČR se totiž podle nejnovější situační zprávy ministerstva životního prostředí zvedla během posledních tří let z 370 kg na hlavu ročně na více než 500 kg.
K tomu se přidávají i rozsáhlé staré ekologické zátěže a odpady ze současné průmyslové produkce.
Hra se strachem místních obyvatel
Zatímco jedni politici narýsují velkolepé plány, a vtáhnou do nich zahraniční odpadové společnosti, tak jiní, kteří přijdou po předchozí „partě“, je zablokují. Vlna odporu obyvatel v místech, kde by měl být provoz vybudován, je u každého odpadového projektu totiž logická.
Každý chce, aby se odpady čistě a nejlépe ještě energeticky zlikvidovaly a využily, ale už nikdo nechce mít skládku, spalovnu či sklad jedů za humny.
Odpor občanských sdružení je navíc mnohdy účinný proto, že je ze zákulisí skrytě podporován jinými odpadovými firmami, jimž se hodí do krámu to, že daný projekt stojí, protože ho chce realizovat konkurenční kapitál.
A výsledek? Definitivní zablokování znamená, že se postižené firmy budou bránit a žádat po státu mnohasetmiliónová odškodnění.
Lidé se bojí, že u chráněné krajiny vznikne sklad mutagenních látek
Jiným a nejnovějším případem odporu občanského sdružení v rámci procesu EIA, který dělá vrásky na čele jiné odpadové firmě SITA CZ, je záměr výstavby skladu toxických odpadů nedaleko centra Chomutova a navíc padesát metrů od hranice chráněné krajinné oblasti.
Jak sama firma v dokumentaci k EIA uvádí, zařízení má sloužit ke „skladování vybraných nebezpečných chemických látek a chemických přípravků - vysoce toxických, zdraví škodlivých, žíravých, dráždivých, senzibilizujících, karcinogenních, mutagenních, toxických pro reprodukci, nebezpečných pro životní prostředí - a pesticidů v množství nad jednu tunu.“
„Důrazně odmítáme výstavbu nebezpečného areálu s toxickými látkami v blízkosti centra Chomutova,“ tvrdí Evžen Staněk ze sdružení Pozor!
Od konce loňského roku už petici proti skladu SITA CZ na stránkách stopjedum.cz podepsalo přes 3 500 místních lidí.
SITA CZ připustila, že se bude jednat o nebezpečné odpady v bezprostřední blízkosti chráněné krajinné oblasti, nicméně citaci ze své dokumentace k EIA o mutagenních a karcinogenních látkách považuje za špatně pochopenou. Prý to do ní musela firma napsat, aby jí úřady povolily mít v areálu budoucího skladu čerpací stanici na pohonné hmoty.
Sdružení Pozor! oponuje tím, že firma veřejně neslíbila, že tam tyto látky nebude uchovávat, že si tímto k tomu otvírá možnost. Přitom již na svých stránkách zveřejnilo na dálku pořízené fotografie z přípravy skladu, z nichž je patrné, že zde probíhají přesuny se sudy s označeními, která rozhodně nejsou charakteristická pro zdraví prospěšné látky.