Lidí s více exekucemi dramaticky přibývá, běžně jich mají na krku přes deset

V záplavě čísel se najde snad jen jediná dobrá zpráva – celkový počet lidí postižených exekucí klesl o 10 procent, z miliónu na 909 tisíc.

Na druhou stranu, od října 2013 do března 2015 narostl počet běžících exekucí o téměř čtvrtinu na 4,3 miliónu. Na jednu osobu v exekuci tak v současné době připadá 4,7 případu.

„V poslední době sledujeme nárůst počtu nově nařizovaných exekucí a s tím související postupné, ale jednoznačně patrné snižování vymahatelnosti pohledávek. Alarmující je pak zejména vývoj celkového počtu běžících exekucí. Nejenže jich přibývá, ale navíc se koncentrují do zužující se skupiny osob, jejichž zadlužení, zdá se, nadále výrazně narůstá. Zvyšuje se tak počet osob v dluhové pasti,“ řekl Právu člen prezidia Exekutorské komory ČR Petr Polanský.

Počet lidí, kteří mají v současné době jen jednu exekuci, klesl ve sledovaném období ze 400 tisíc na 181 tisíc. „Tedy 96 procent exekucí je zahajováno a vedeno jako opakované na tytéž osoby. U toho, kdo má více než tři exekuce, jde pochopitelně o dluhy, jejichž perspektiva vymožení je velmi malá. Problém je pak o to větší, že multiexekucemi nejsou postiženi jen samotní dlužníci, ale i příslušníci jejich rodin a domácností,“ upozornil Polanský.

Podle něj stojí za neutěšeným stavem, kdy desetina obyvatel ČR má co do činění s vymáháním dluhů, několik faktorů. Jedním z nich je prý nadužívání exekucí. Velcí věřitelé, kteří stojí za devadesáti procenty exekucí, využívají toho, že si mohou určovat podmínky a neplatí zálohy. Takže i předem ztracená, a přesto podaná exekuce je nic nestojí, protože podle judikatury Nejvyššího soudu úhradu nákladů neúspěšné exekuce nekrytých zálohou lze po věřiteli žádat, jen pokud neúspěšnost exekuce sám zavinil.

„Významná část věřitelů při prodeji svých služeb či produktů nezkoumá řádně bonitu zákazníka dlužníka a poskytuje služby i zadluženým osobám, které pak samozřejmě nic neuhradí, neboť už v době poskytování služby mají řadu neuhrazených závazků v exekuci,“ popsal Polanský. Podle něj také do dluhové pasti zejména v minulosti zatáhly dlužníky nepřiměřeně vysoké náklady řízení.

Podle Polanského změny, které má přinést právě projednávaná novela exekutorského řádu, povedou jen k dalšímu prodlužování vymáhání, a tím i k dalšímu růstu počtu exekucí. Polanský například tvrdě kritizuje možnost povinného filmování každé exekuce, neboť to bude podle něj znamenat jen nárůst nákladů, které v součtu zaplatí dlužník. Podle něj mají dlužníci už nyní možnost vyžádat si záznam a vykonavatel to musí respektovat.

Členovi exekutorského prezidia se nelíbí ani záměr omezit vymáhání dluhů z majetku manželů, neboť dlužníci už dnes využívají toho, že peníze převedou na účet jiného příbuzného.

„Také omezením možnosti prodeje nemovitosti povinného pro dluh nižší než 30 tisíc korun pak zase bude často znamenat nemožnost vymoci takovou ‚drobnou‘ pohledávku, neboť povinný bude vědět, že o dům nemůže být připraven, a tak nebude mít ani zájem na splátkách či jiné formě jeho úhrady,“ má za to Polanský.

Řešení neutěšené situace vidí v tom, aby se zpoplatnily exekuční návrhy, kromě například vymáhání výživného. „Jde o to, aby byli i institucionální věřitelé motivováni jak k vyšší primární zodpovědnosti, tedy ověřování solventnosti zákazníků, tak i k úvaze, zda vůči již mnohokrát exekuovanému dlužníku zahajovat další, evidentně marnou exekuci,“ nastínil.

Dalším krokem by mělo být spojení vícečetných řízení k jednomu místu, tedy aby například tři exekuce neřešili a náklady neúčtovali tři různí exekutoři.

„Dlouhodobé řešení je pak zejména ve zvyšování finanční gramotnosti obyvatel tak, aby se nedostávali do zbytečných dluhových pastí, zvýšení dohledu nad poskytovateli půjček a podmínkami, za nichž svou činnost provozují, ale především v oblasti sociálně-ekonomicko-regionální. Rozložení exekucí svědčí o tom, že v ekonomicky slabých regionech je koncentrace exekucí nejvyšší,“ dodal Polanský.