Lidé se bouří proti exekucím majetku těch, kteří nic nedluží

Exekutoři totiž vrazí tam, kde se dlužník dlouhodoběji nachází, není pro ně rozhodující trvalé bydliště, a zabavují věci padni komu padni, a pak je už ani příliš nezajímá, zda věci člověka bez dluhů skončí v dražbě nebo se mu vrátí. To si u soudu musí vyřešit šokovaný majitel bytu s neméně zaskočeným věřitelem. Za své, bez nároku na finanční kompenzaci.

Pondělní článek Práva o tom, že exekutoři zabavují majetek i lidem, kteří nic nedluží a ti jsou pak nuceni zpětně prokazovat, že zabavené věci jsou jejich, a ne ubytovaného dlužníka, vyvolal nebývale početné a bouřlivé reakce čtenářů. Většina z nich se velmi ostře staví proti tomuto postupu, majícímu ovšem oporu v zákoně. [celá zpráva]

Ukazuje se totiž, že u soudu bývá obtížné prokázat, že váš majetek je skutečně váš, a zabránit tak tomu, aby byl dán do dražby. Soudy v tom nepostupují stejně, a navíc exekutor, přestože zabavil majetek, jenž nepatří spolubydlícímu dlužníkovi, je v případném soudním sporu o vyloučení věci z exekuce z obliga – u soudu se totiž dohaduje věřitel s člověkem, jenž pouze poskytl střechu nad hlavou zadluženému příbuznému nebo kamarádovi, ale věřiteli nic nedluží a ten o něm tak neměl ani tušení.

„K vrácení své zabavené věci od exekutora věci musíte podat tzv. vylučovací žalobu. Ta ovšem směřuje nikoliv proti exekutorovi, ale proti tzv. oprávněnému – to znamená věřiteli, který spor s dlužníkem, jehož jste u sebe třeba ubytovali, rozpoutal. V praxi to znamená, že se u soudu setkáte s poměrně vyjeveným věřitelem, respektive oprávněným, který uvádí, že o věci nic neví, že je to záležitost exekutora, co vám sebral, a soud pak posuzuje, zda je daná věc vaše či dlužníka, tedy povinného z exekuce,“ potvrdil Právu advokát František Koranda, který se zaměřuje právě na tyto případy „obyčejných“ lidí.

K doložení toho, že věci jsou vaše, a ne dlužníka, nejsou podle něho nezbytně nutné nákupní paragony, jak uvádějí někteří exekutoři. „Mně stačilo přivést svědka, který potvrdil, že postižený měl tyto věci u sebe už dávno, ještě předtím než k sobě vzal dlužníka. Soudci mi to většinou uznali, netrvali tedy na paragonu, ale některé soudy je mohou vyžadovat,“ dodal Koranda. Přičemž z logiky věci vyplývá, že na mnohé věci, jako je nábytek a třeba starožitnosti, už nabývací doklady lidé nemají.

Pikantní je, že na soudní záchranu majetku před dražbou buď doplatí ten, který nic nedluží, nebo věřitel, jenž s ním neměl žádný vztah.

Vylučovací žalobu by většinou měl sepisovat advokát, který by také měl vést řízení za postiženého majitele věci – k žalobě je nutné zaplatit tisícikorunový kolek a náklady advokáta. „Pokud spor vyhrajete, tedy majetek zabavený exekutorem vám vrátí, bývá ale obvyklé, že ten, kdo prohraje, tedy onen oprávněný věřitel, který však k tomu přišel jako slepý k houslím, by vám měl zaplatit soudní kolek i náklady na advokáta,“ dodal Koranda.

V případech úspěšných vylučovacích žalob sice soud podle něho rozhodne, že vaše věci jsou z exekuce vyloučeny a exekutor vám je musí vrátit, ale náklady vám soud nepřizná, i když jste jen zachraňovali své věci.

„V odůvodnění pak většinou soud tvrdí, že by to bylo nespravedlivé vůči oprávněnému (věřiteli), aby nesl náklady řízení za to, že jiný, tedy exekutor udělal chybu. Pak to znamená, že ten, kdo se soudí o vrácení věcí, které byly zajištěny chybou exekutora, musí vynaložit určitou částku, kterou mu nikdo nevrátí,“ vysvětluje Koranda.

Tvrdí, že podobný případ dotáhl až k Ústavnímu soudu, který mu v nálezu sice potvrdil, že je to nespravedlivé, ale nic se tím de facto nedá dělat. Na druhou stranu exekutoři Právu oponují, že postupují zcela v souladu se zákonem a že nejsou povinní ani není v jejich silách zjišťovat, které věci jsou v místnosti, kde dlužník pobývá, jeho a které majitele bytu.

„A žalujte je pak? Na to už většinou nikdo nemá sílu,“ uzavřel Koranda.

Většina čtenářů je přitom proti zabavování majetku v bytech stylem „padni komu padni a pak si to za své náklady řeš sám.“ Na otázku, zda „je správné, že exekutoři zabavují majetek lidem, u kterých dlužník jen bydlí,“ v bleskové anketě Práva na nejčtenějším zpravodajském serveru Novinky.cz do středy reagovalo bezmála 35 tisíc lidí, přičemž přes 97 procent z nich hlasovalo odmítavě. S tímto postupem, majícím ovšem oporu v zákoně, vyjádřily souhlas jen necelá tři procenta hlasujících čtenářů.

V následné diskuzi na Novinkách a v dopisech adresovaných Právu také kritizují to, že exekutoři jsou sice v oficiálních názvech zastřešeni svými „exekutorskými úřady“ a pojmem „soudní exekutor“, takže to na první pohled vypadá jako státní orgán, ale ve skutečnosti jsou to podnikatelé, které logicky nezajímají souvislosti daného případu, ale usilují o co nejrychlejší získání peněz na umoření dluhu a jejich provize.