Článek
Přesvědčil se o tom i muž z Prahy, který si vzal úvěr na auto u známé banky, ale dostal se do problémů se splácením a auto vrátil. Od té chvíle mu chodí k proplacení nevídané položky navíc.
„Vyúčtování k úvěrové smlouvě nelze rozklíčovat. Některé položky jsou nedohledatelné, kde se najednou vzaly, v čem mají oporu. Vysvětlení banka neposkytla,“ poznamenala právnička Soňa Sedláčková situaci svého klienta.
Auto, jehož větší hodnotu již splatil, finanční instituci samozřejmě vrátil. Banka se tvářila, že když dlužnou částku doplatí, tak mu vůz vrátí.
„Lhůta pro zaplacení byla ale stanovena na týž den, kdy byla smlouva o dočasném převzetí vozidla a zajišťovacím převodu vlastnického práva podepsána. To není splnitelný termín. Věřitel tedy již v tomto okamžiku počítá s tím, že vozidlo nevrátí, i když klient už jeho větší část hodnoty ve skutečnosti splatil a navíc věřiteli se auto vrátilo,“ uvedla Sedláčková.
Náklady spojené s prodejem vozidla
Muž dluží bance ještě přes 60 tisíc korun. To je původní dluh. Jenže ten naskakuje o další položky, jako „náklady spojené s prodejem vozidla“ ve výši 24 tisíc korun. Pohledávku si přehazují mezi sebou inkasní firmy, které si také přisazují nároky.
Od jakési vymáhací agentury, která si dala do názvu exekuční servis, byť exekuce jsou výlučně záležitostí soukromých soudních exekutorů, mu přišel papír jako dohoda o splátkách. Jenže neobsahoval konkrétní stanovení jejich výše. „I když jim poslal menší částku, žalobce soudu tvrdil, že splaceno z dluhu nebylo vůbec nic,“ dodala Sedláčková.
V obchodních podmínkách má úvěrující instituce klauzuli, že si je „oprávněna účtovat náklady vynaložené na činnost třetích osob pověřených vymáháním pohledávek za klientem“. Bez bližšího vymezení. Kdokoliv, určený bankou, tak může klientovi účtovat cokoliv.
Útokům na peněženku bývají vystavení také klienti, kteří nedluží nic po splatnosti, a naopak chtějí úvěr splatit dříve. Mají například platit dvacet tisíc pokutu jenom proto, že chtějí dříve vrátit šedesátitisícový úvěr. Této podmínky si při koupi vozu a sjednání úvěru nevšimnou, protože je to, v lepším případě, zakukleno v jakési obecné větičce.
Podrazy i na klienty, kteří chtějí splatit dřív
Hlavně v autobazarech jde člověku hlava kolem, aby nekoupil vůz s vadami, a tak raz dva podepíše nevýhodný úvěr – ve splátkách bývá to nejdražší možné pojištění. A nejen to.
Čtenář Petr Martínek si v jednom z největších autobazarů loni koupil auto za 160 tisíc korun. Padesát zaplatil hotově. Na 110 tisíc korun si chtěl vzít úvěr s možností předčasného splacení. Úvěr se pomalu vyšplhal o devět tisíc navíc. „Souhlasil jsem i s vyšší měsíční splátkou, protože jsem počítal s tím, že to stejně zaplatím dříve. Hodinu se čekalo na přípravu smlouvy, ale jak došlo na podepisování, už spěchali a nelíbilo se jim, že si chci číst i podrobné, dlouhé všeobecné podmínky,“ řekl o atmosféře v bazaru pan Martínek.
Nevšiml si toho zásadního – prodejce mu mezi řečí řekl, že poplatek za vyřízení úvěru bude tři tisíce, jenže ve smlouvě bylo třicet. Takže úvěr se mu ve skutečnosti vyšplhal na 147 tisíc. Vrátil se do autobazaru. Tam si ho podávali od dveří ke dveřím s tím, že co je psáno, to je dáno. Zákon o spotřebitelském úvěru? Ale jděte, tomu se jen vysmáli.
„Byl jsem unavený po několikahodinovém výběru auta a soustředil se na předávací protokol k vozidlu. To byla chyba. Nenapadlo mne, že mne okradou přes úvěrovou smlouvu, když známé osobnosti ten autobazar vychvalují na plakátech, jaké výhodné financování poskytuje,“ vzpomíná hořce pan Martínek.