Článek
Nejde však jen o výživu ve vlastním slova smyslu, ale o naplňování kulturních a společenských aktivit, kvalitní trávení volného času apod. Stanou se však případy, že manželka nepracuje, stará se o domácnost a manžel se k ní chová jako ke služce, na chod domácnosti přispívá málo nebo vůbec. Často tvrdí: já vydělám podstatně více, tak buď zticha.
Pokud si takový manžílek dopřává bohaté večeře v drahých restauracích, pitky s přáteli, nákladné dovolené v zahraničí s milenkou a k tomu luxusní auto, zatímco manželku nechává téměř zcela bez prostředků, že ani nemá na chod domácnosti, a domluvy či návštěva manželské poradny nepomohou, tak je třeba jít do boje za svá práva.
Zda spolu manželé žijí, není podstatné
Postižený manžel se může obrátit s návrhem na okresní soud, aby určil rozsah vyživovací povinnosti. Bez ohledu na to, zda manželé spolu žijí, či nikoliv, nebo zda hodlají řešit své neshody rozvodem. Příslušný je soud podle místa bydliště žalovaného. Soud přitom přihlédne k péči, jakou oba partneři vykonávají pro společnou domácnost, pokud tato domácnost existuje, resp. je funkční.
Shodně v otázce vzájemné vyživovací povinnosti jsou upraveny vztahy mezi partnery v registrovaném partnerství podle zákona č. 115/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Výživné je možné i po rozvodu
I když se manželé rozvedou, může mezi nimi někdy dál trvat vyživovací povinnost. Jde o dva rozdílné případy.
První se týká rozvedeného manžela, u kterého bylo při rozvodu soudem zjištěno, že se porušením manželských povinností na rozvratu manželství převážně nepodílel, a kterému tak byla rozvodem způsobena závažná újma. Takovému rozvedenému manželovi může soud přiznat proti jeho bývalému manželovi výživné ve stejném rozsahu, jako je vyživovací povinnost mezi manžely, ale nejdéle na dobu tří let od rozvodu.
Podmínkou toho ale je, aby postižený manžel trval na provedení nezkráceného rozvodového řízení, tedy takového, ve kterém se zjišťují příčiny rozvratu manželství. Soud má pak totiž podle těchto zjištění možnost rozhodnout o výživném. Nesmí tudíž jít o tzv. zkrácené řízení, tedy řízení, kdy soud může o rozvodu manželství rozhodnout v případě, když se k návrhu jednoho manžela na rozvod druhý manžel připojí.
Druhý případ, kdy soud může určit výživné mezi manžely i po rozvodu, se týká situace, kdy rozvedený manžel není schopen sám se živit, a proto může žádat bývalého manžela, aby mu přispíval na přiměřenou výživu podle svých schopností, možností a majetkových poměrů.
Pokud by se bývalí manželé na výživném nedohodli, rozhodne soud o výživném na návrh některého z nich. Jde však o krajní řešení tíživé sociální situace rozvedeného manžela.
Pozor na exekuci
Právo na výživné vždy zanikne, jestliže oprávněný manžel uzavře nové manželství nebo povinný manžel zemře.
Výživné je třeba platit v pravidelných opětujících se částkách. Proti pohledávkám na výživné je započtení vzájemných pohledávek přípustné jen dohodou, tedy se souhlasem obou stran. Pravomocný rozsudek o určení výživného je vykonatelný, takže oprávněný manžel může podat i návrh na exekuci. Ta může mnohdy povinného pěkně prohnat a donutit ho, aby se zamyslel nad povinnostmi, které na sebe se vznikem manželství, vzal a řádně je plnil. Výživné je možno vyřešit i mimosoudně poskytnutím jednorázové částky na základě písemné smlouvy, čímž by právo na výživné jejím zaplacením zaniklo.