Hlavní obsah

Kdy se vyplatí být plátcem DPH

Právo, Jindřich Ginter

Povinným plátcem DPH je podnikatel, jehož obrat za nejvýše 12 kalendářních měsíců přesáhne milión korun. Plátcem DPH se ale můžete stát i dobrovolně. Má to pro někoho i značné výhody.

Foto: Ondřej Lazar Krynek, Novinky

Ilustrační foto

Článek

Čtvrtletní zdaňovací období je v případě, pokud obrat plátce za předcházející kalendářní rok nedosáhl hranice deseti miliónů korun. Jestliže za předcházející kalendářní rok dosáhl obratu alespoň dvou miliónů, může požádat finanční úřad o stanovení měsíčního zdaňovacího období. Tuto změnu oznámí správci daně nejpozději do 31. 1. příslušného roku. Jakmile obrat za předcházející kalendářní rok dosáhl deseti miliónů korun, je zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc

Výhoda: berňák platí vám

„Výhodou může být situace, kdy výdaje (náklady) daňového subjektu převyšují příjmy (výnosy), poté za splnění dalších podmínek může nastat tzv. nadměrný odpočet daně. To znamená, že v celkové součtu finančnímu úřadu neodvádíme DPH, ale naopak on vrací peníze nám,“ vysvětluje daňový konzultant APOGEO Tomáš Pacovský.

Dále je registrace k DPH podle něho jednoznačně výhodná pro ty, kteří prodávají zboží nebo poskytují služby, na které se uplatňuje snížená sazba DPH. V tomto případě má plátce velmi často daň na vstupu ve výši 19 %, ale na výstupu odvádí daň ve výši 9 %. Plátci tak může opět celkem pravidelně vznikat nadměrný odpočet daně.

"Obecně lze konstatovat, že registrace k DPH je nejvíce výhodná pro podnikatele (konečné odběratele), kteří nakupují převážné množství služeb a zboží od plátců daně, neboť pak si mohou daň odečíst na vstupu a cena nákupu se jim snižuje o zaplacené DPH," dodal Pacovský.

PŘÍKLAD 1

Pan Novotný, který má obchod s domácími potřebami, nakupuje zboží výhradně od dodavatelů, plátců DPH. Před tím, než se zaregistroval jako plátce DPH, kalkuloval svou cenu následovně - pořizovací cena zboží vč. 19% DPH + marže.

Pan Novotný, který má obchod s domácími potřebami, nakupuje zboží výhradně od dodavatelů, plátců DPH. Před tím, než se zaregistroval jako plátce DPH, kalkuloval svou cenu následovně - pořizovací cena zboží vč. 19% DPH + marže. Cena nakoupeného zboží činí 1.000,- Kč (základ daně) + 190,- Kč (19% DPH) = 1190,- Kč včetně DPH. Dále k ceně přičteme 10% marži. Výsledná cena pro zákazníka činí 1.309,- Kč. Zisk pro pana Novotného je 119,- Kč.

Pan Novotný, který má obchod s domácími potřebami, nakupuje zboží výhradně od dodavatelů, plátců DPH. Před tím, než se zaregistroval jako plátce DPH, kalkuloval svou cenu následovně - pořizovací cena zboží vč. 19% DPH + marže. Cena nakoupeného zboží činí 1.000,- Kč (základ daně) + 190,- Kč (19% DPH) = 1190,- Kč včetně DPH. Dále k ceně přičteme 10% marži. Výsledná cena pro zákazníka činí 1.309,- Kč. Zisk pro pana Novotného je 119,- Kč.

Pan Novotný, který má obchod s domácími potřebami, nakupuje zboží výhradně od dodavatelů, plátců DPH. Před tím, než se zaregistroval jako plátce DPH, kalkuloval svou cenu následovně - pořizovací cena zboží vč. 19% DPH + marže. Cena nakoupeného zboží činí 1.000,- Kč (základ daně) + 190,- Kč (19% DPH) = 1190,- Kč včetně DPH. Dále k ceně přičteme 10% marži. Výsledná cena pro zákazníka činí 1.309,- Kč. Zisk pro pana Novotného je 119,- Kč. Poté, co se stal plátcem, se mu cena nakupovaného zboží snížila o DPH na vstupu, neboť tu si může nárokovat zpět od státu. Náš příklad by tedy vypadal takto: Cena nakoupeného zboží činí 1.000,- Kč (základ daně) + 190,- Kč (19% DPH) = 1190,- Kč včetně DPH. DPH na vstupu si pan Novotný nárokuje zpět a tudíž 10% marži počítá ze základu daně. Marže činí 100,- Kč a výsledná cena pro klienta bude 1.000,- Kč (základ daně) + 100,- Kč (10% marže) + 209  Kč (19% DPH na výstupu) = 1.309,- Kč.

Pan Novotný, který má obchod s domácími potřebami, nakupuje zboží výhradně od dodavatelů, plátců DPH. Před tím, než se zaregistroval jako plátce DPH, kalkuloval svou cenu následovně - pořizovací cena zboží vč. 19% DPH + marže. Cena nakoupeného zboží činí 1.000,- Kč (základ daně) + 190,- Kč (19% DPH) = 1190,- Kč včetně DPH. Dále k ceně přičteme 10% marži. Výsledná cena pro zákazníka činí 1.309,- Kč. Zisk pro pana Novotného je 119,- Kč. Poté, co se stal plátcem, se mu cena nakupovaného zboží snížila o DPH na vstupu, neboť tu si může nárokovat zpět od státu. Náš příklad by tedy vypadal takto: Cena nakoupeného zboží činí 1.000,- Kč (základ daně) + 190,- Kč (19% DPH) = 1190,- Kč včetně DPH. DPH na vstupu si pan Novotný nárokuje zpět a tudíž 10% marži počítá ze základu daně. Marže činí 100,- Kč a výsledná cena pro klienta bude 1.000,- Kč (základ daně) + 100,- Kč (10% marže) + 209  Kč (19% DPH na výstupu) = 1.309,- Kč.

„Výsledná cena je v obou případech stejná, rozdíl je tak pouze mezi výší marže pro pana Novotného. Další rozdíl spočívá v tom, že plátce DPH má náklady na pořízení menší o DPH na vstupu, které zúčtuje se státem každý měsíc, popř. kvartál. Zatímco neplátce má vyšší vstupní náklady, které se prostřednictvím hospodářského výsledku, resp. základu daně promítnou do případné daňové povinnosti až při sestavení přiznání k dani z příjmů, což bývá obvykle jednou za rok,“ vysvětluje Tomáš Pacovský z APOGEO.

Nevýhody

Jednoznačnou nevýhodou je zvýšení administrativní náročnosti podnikání. Plátce daně musí evidovat daňové doklady, zpracovávat a podávat v pravidelných intervalech daňová přiznání, což zvyšuje režijní náklady plátce a časovou náročnost na zajištění podnikání.

Jednoznačnou nevýhodou je zvýšení administrativní náročnosti podnikání. Plátce daně musí evidovat daňové doklady, zpracovávat a podávat v pravidelných intervalech daňová přiznání, což zvyšuje režijní náklady plátce a časovou náročnost na zajištění podnikání.  

Jednoznačnou nevýhodou je zvýšení administrativní náročnosti podnikání. Plátce daně musí evidovat daňové doklady, zpracovávat a podávat v pravidelných intervalech daňová přiznání, což zvyšuje režijní náklady plátce a časovou náročnost na zajištění podnikání.   „Nezapomínejme ovšem ani na riziko plynoucí z omylu či zanedbání plnění povinností daných zákonem o DPH, kterému je vystaven subjekt poté, co se stane plátcem. Do té doby, než se stal plátcem, nemusel řešit problémy např. se stanovením data uskutečnění zdanitelného plnění či stanovení výše sazby daně,“ zdůrazňuje Pacovský.

Jednoznačnou nevýhodou je zvýšení administrativní náročnosti podnikání. Plátce daně musí evidovat daňové doklady, zpracovávat a podávat v pravidelných intervalech daňová přiznání, což zvyšuje režijní náklady plátce a časovou náročnost na zajištění podnikání.   „Nezapomínejme ovšem ani na riziko plynoucí z omylu či zanedbání plnění povinností daných zákonem o DPH, kterému je vystaven subjekt poté, co se stane plátcem. Do té doby, než se stal plátcem, nemusel řešit problémy např. se stanovením data uskutečnění zdanitelného plnění či stanovení výše sazby daně,“ zdůrazňuje Pacovský.

Další nevýhodou, zejména u plátců, kteří poskytují vlastní služby, či prodávají zboží nakoupené od neplátců, je navýšení ceny o příslušnou sazbu DPH (popř. snížení marže - viz výše uvedený příklad) a navíc jsou v těchto případech často velmi malé nároky na odpočet DPH na vstupu.

PŘÍKLAD 2

Paní Nováková podniká jako osoba samostatně výdělečně činná v oblasti kadeřnických a vlasových služeb a je dobrovolně registrována k DPH. Provozovnu má pronajatou sice od plátce daně, ale v souladu s § 56 ZDPH je nájemné osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet a smluvní strany se nedohodli na uplatňování daně na nájemné. Paní Nováková dále nakupuje vlasovou kosmetiku od maloobchodního prodejce, který není plátcem DPH. V tomto případě je paní Nováková z hlediska DPH v nevýhodné pozici, neboť musela zdražit své služby o 19% (zákazníci jsou téměř vždy neplátci DPH), které představuje DPH, jež musí jako plátce odvést finančnímu úřadu.

Paní Nováková podniká jako osoba samostatně výdělečně činná v oblasti kadeřnických a vlasových služeb a je dobrovolně registrována k DPH. Provozovnu má pronajatou sice od plátce daně, ale v souladu s § 56 ZDPH je nájemné osvobozeno od DPH bez nároku na odpočet a smluvní strany se nedohodli na uplatňování daně na nájemné. Paní Nováková dále nakupuje vlasovou kosmetiku od maloobchodního prodejce, který není plátcem DPH. V tomto případě je paní Nováková z hlediska DPH v nevýhodné pozici, neboť musela zdražit své služby o 19% (zákazníci jsou téměř vždy neplátci DPH), které představuje DPH, jež musí jako plátce odvést finančnímu úřadu.

„Stát se  dobrovolným plátcem daně je výhodné pouze v případě, že mezi našimi odběrateli převažují plátci DPH a dále v situaci, kdy prodávám nebo poskytuji služby, které podléhají snížené sazbě daně,“ uzavírá Pacovský.

Zrušení

O zrušení registrace k DPH může plátce požádat nejdříve po uplynutí jednoho roku od data účinnosti uvedeného v rozhodnutí o registraci, pokud jeho obrat nepřesáhl za nejbližších předcházejících 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců částku milión korun.

Výběr článků

Načítám