Článek
„Komu a hlavně čemu má občan věřit v pouliční válce příslušníků právnického stavu? Jak má vzrůstat důvěra ve spravedlnost a právní vědomí? Veřejnost vidí oblast práva ve velmi temných barvách a je ohromena,“ napsal v odborném časopisu Soudce jeho šéfredaktor a právník Karel Havlíček.
Český právnický stav je podle něho ve stavu zmaru.
Justice má být od toho, aby řešila problémy společnosti, a nikoliv, aby se zabývala sama sebou.
Tato silná, a na právníka nezvykle ostrá slova přitom zaznívají v jinak velice umírněném a konzervativním médiu Soudce, které dostává na stůl přes tři tisíce soudců, a jež se věnuje spíše jen výslovně odborným záležitostem.
„Čeho je ale už moc, toho je příliš. Místo toho, aby se právnická veřejnost zabývala tím, jak pracovat na tom, aby rozhodování soudů byla dopředu očekávatelná, tedy aby výklad práva byl jednotný, tak se utápí ve válce, kdy všichni jdou po všech,“ řekl k tomu Právu Havlíček.
Advokáti na odborných seminářích začínají mluvit o tom, že Česko k tomu navíc zasáhla bezúčelná legislativní smršť, ve které se přestávají orientovat již právníci, natož obyčejní lidé.
Poukazují na fakt, že v Česku se urodí na 600 nových předpisů ročně, přičemž ale státní zastupitelství a ministerstvo, které má metodicky bdít nad spravedlností, se pojídají v podstatě v samožerné válce a zapomínají na skutečné potřeby občanů.
Prezident Soudcovské unie Tomáš Lichovník na nedávném právnickém kongresu na Seči upozornil na to, že stále v Česku chybí základní jasná představa vůbec o tom, jaké vlastnosti by měl mít soudce.
Stává se, že rozsudek je podle zákona, ale není spravedlivý. Někdy bývá spravedlivý, ale ne podle zákona.
Havlíček v Soudci připomíná, že veřejnost nezajímá, že se očividně zkracuje doba soudního řízení a snižuje se počet dlouhodobě nevyřízených věcí ležících na soudech, protože to považuje za něco, co má být přirozené.
Jako důkaz toho, že v právních elitách „všichni začali jít po všech“, uvádí Havlíček kadenci případů, které jdou za sebou téměř den po dni, od soudních pří prezidenta s předsedkyní Nejvyššího soudu, přes kauzy ministr spravedlnosti versus vrchní státní zástupce, až po to, že nejvyšší státní zástupce vytáhl v kárném řízení proti vrchnímu státnímu zástupci.
„Justici ale tady máme od toho, aby řešila problémy společnosti, a nikoliv, aby se primárně zabývala sama sebou,“ řekl Právu Havlíček.
Římské právo: Spravedlnost je stálost ve slibech a dohodách
Naznačuje, že v Česku se někteří klíčoví představitelé právnické veřejnosti očividně vzdalují i od elementárních zásad, které již definovalo římské právo.
„Základem spravedlnosti je věrnost, to znamená stálost a pravdivost ve slibech a dohodách,“ cituje staré Římany ve své knize Poodkryté tváře římského práva profesor Michal Skřejpek z Právnické fakulty UK.
V této souvislosti Havlíček připomíná, že spravedlnost nebyla nikdy zcela rovna, nicméně se domnívá, že tato nerovnost před zákony se u nás začala až příliš prohlubovat.
„Někdy se stává, že rozsudek je sice podle zákona, ale není spravedlivý. Někdy zase bývá spravedlivý, ale ne podle zákona,“ poukazuje na těžkost rozhodování v mnohých kauzách soudce Nejvyššího soudu ČR Josef Rakovský.
