Ideální doba pro změnu práce už byla

V prvé řadě bych chtěl říci, že data úřadu práce jsou poněkud zkreslená, protože v nich poptávaná místa firmy neaktualizují a některá nezadávají vůbec. Ochlazení poptávky je ale znát i na komerčních pracovních portálech.

My máme za říjen meziročně o čtrnáct procent obsazovaných pozic méně. Takže je opravdu vidět úbytek. A je znát i při mezičtvrtletním srovnání. Ve třetím čtvrtletí jich oproti druhému čtvrtletí bylo méně o patnáct procent.

Jak se to vezme. Je to zatím jen mírné ochlazení poptávky firem, protože loni na podzim i letos na jaře bylo výrazně více obsazovaných míst než v předcovidovém roce 2019. Ten byl v době doznívající konjunktury, velmi silné poptávky po zaměstnancích. Ale někdy od loňského jara až do začátku letošního léta byla poptávka mnohem větší. Současné ochlazení nás tak vrací na předcovidovou úroveň. Poptává se stejně míst, ale na druhou stranu je stejně kandidátů. I když tam je na rozdíl od poklesu počtu volných pracovních míst možné vidět opačný trend. Kandidátů meziročně i mezičtvrtletně přibývá. Především z řad lidí s nižší kvalifikací.

Třeba proto, že jim nebyl prodloužen kontrakt. Některým hrozí ztráta zaměstnání. Takže se porozhlížejí, jsou pod tlakem okolností. U části lidí to může být i proto, že se neuživí. Mzdy jim prostě rostou pomalejším tempem než náklady.

Situace je stále ještě relativně dobrá, protože počet obsazovaných míst je nyní srovnatelný s již zmíněným rokem 2019, což byl skvělý rok. Jenom vrchol poptávky byl nyní letos na jaře, kdy bylo ještě více obsazovaných míst a kandidátů bylo méně. Konkurence mezi lidmi byla výrazně menší. Takže ideální doba pro změnu práce už byla loni a na začátku letošního roku, kdy pracovní trh po covidovém období vystřelil prudce nahoru. To, že bylo lépe, ale neznamená, že nyní je extrémně špatně. To ne. Počet volných míst je relativně vysoký.

Počet kandidátů pořád není tak vysoký jako v prvních covidových měsících, v květnu a v červnu 2020, kdy jsme měli za měsíc přes 750 000 zpracovaných životopisů. Teď jsme na úrovni půl milionu zpracovaných životopisů měsíčně, což je standard roku 2019. My jsme se po těch výkyvech vrátili zpět.

Ale ano, k určitému ochlazení poptávky dochází. Konkurence mezi uchazeči proto roste. Zimní měsíce budou horší, protože dochází k sezonním útlumům a budou se projevovat finanční omezení ve firmách. Takže výhled do dalších měsíců není úplně růžový.

To, co dokážeme předpovědět, je, že poptávka bude určitý čas utlumena, počet dostupných lidí bude vyšší. Ale zároveň, když se lidé bojí měnit práci, tak těžko obsaditelné, dlouhodobě nedostatkové pozice, jako jsou inženýrské profese, lidi z IT, seniorní zaměstnanci z obchodu a financí, se budou obsazovat ještě hůře. Protože lidi bez práce v těchto oborech nejsou, navíc se bojí ji měnit. Proto nefunguje ani běžná fluktuace, jejich přetahování z firmy do firmy.

První mírné signály už byly vidět v našem zářijovém průzkumu mezi lidmi, co měnili práci. Meziročně narostl podíl těch, kterým nebyla prodloužena smlouva na dobu určitou nebo dostali výpověď. Pořád sice převažují ti, co dávají výpověď sami, ale přece jen je tam vidět výrazný nárůst.

Nyní stagnují nebo klesají co do počtu náboru realitní činnosti. Na druhé straně jsou silně poptávány digitální pozice. Tam to hodně urychlil covid a pravděpodobně to přetrvá, i kdyby přišla recese. Zpracovatelský průmysl, který zaměstnává nejvíce lidí, řádově 1,2 milionu, je někde mezi tím. V některých profesích to může být náročnější, protože jsou energeticky náročné, růst ceny energií je drtí. Například potravinářský průmysl, kde jsou dopady větší. Zatímco jiné typy tohoto průmyslu se zatím drží.

Covid byl jednorázový, časově ohraničený otřes. Firmy se na to rychle adaptovaly, fungoval kurzarbeit, tedy pomoc státu firmám v nezaviněných potížích. I když to, že nám nevyskočila nezaměstnanost na deset procent, neznamená, že takový počet lidí nebyl v potížích. Naopak, po prvním roce covidu bylo nuceno změnit práci až deset procent zaměstnanců a půlka z nich úplně změnila profesi. Ale neskončili na úřadu práce, pomohli si sami.

Od loňského března pak došlo k obrovskému oživení. I lidé, kteří ještě práci neměli, si ji našli rychle – a zároveň se rychle snižoval počet aktivních kandidátů, kvůli počátku války začali mít lidé obavy práci měnit.

Ke změně trendu dochází až nyní, ale zatím to jen poměrně malá část firem naplno promítla do náboru a zaměstnanecké politiky. Pokud se to stane, dojde k tomu nejspíše s počátkem nového roku. Ale opět říkám – naše data pořád neukazují na žádnou velkou paniku.

To jsem vyloženě říkal já. A pramenilo to z našeho jarního průzkumu mezi zaměstnavateli, který nyní na podzim opakujeme. Ptali jsme se na plánované úspory a opatření v oblasti zaměstnanosti zde byla až na posledních příčkách. Pramení to ze zkušenosti, že firmy, které na jaře v roce 2020 velmi rychle propouštěly kvůli prvnímu lockdownu, měly už na podzim velké problémy nabrat potřebné lidi zpátky. A pak se několik měsíců i rok potýkaly s neschopností dostat je zpátky do provozu. Proto se nyní pravděpodobně snaží lidi udržet co nejdéle.